Hezké chvilky bez záruky

Barvitost a pološílenost naší doby, v níž bez zvláštních potíží mohou být věrohodnými odborníky kartářky a astrologové, je nesporná. Stejně zřejmé je, že vedle kostelní zpovědnice existuje ještě jedno místo, kde se lze dovědět mnohé: psychologova pracovna. Fakt, že si tyto skutečnosti Chytilová plně osvojila i po svém umělecky ztvárnila, je zřejmý. Zdánlivé chaotičnosti syžetu i scénáře odpovídá režisérčině vůli směstnat co nejúspornějším způsobem na minimální plochu co nejvíce příběhů, jejichž scelujícím prvkem je obdobně absurdně probíhající život psychoterapeutčin (skvělá Janěková st. ztělesňující zralou krásu zdánlivě průměrné ženské podoby). Pro ty, kdo pochybují o pravděpodobnosti řady scén i historií, s nimiž je psycholožka konfrontována, posloužím několika daty. Rozvodovost se stabilně pohybuje kolem 55% při stále klesajícím počtu uzavíraných sňatků; zhruba třetina dospělé populace obého pohlaví žije osaměle a každé druhé dítě vyrůstá v neúplné rodině. Psychologové si rozhodně nemohou naříkat na nedostatek práce. Že režisérský rukopis Chytilové mnoho těchto fakt ještě zvýrazňuje, je zjevné právě tak jako její jedinečná schopnost vidět odvrácenou tvář druhého, mužského pohlaví. Jsou muži, kteří podobně vyhraněně vnímají ženy; veřejností jsou neporovnatelně méně kaceřováni. Integrujete-li do svého soudu o tomto díle Chytilové tato fakta a souvislosti (mně se v tomto ohledu vybavuje PANELSTORY), vidíte, že se jedná o film promyšlený, zralý, přesvědčivý, blikající sine ira et studio červenými světly negativ naší současnosti. Dílo zdařilé a minimálně zhlédnutíhodné. Soudím, že to není jeho nejpřesnější a nejvýstižnější postižení. CHVILKY totiž patří k tomu nejlepšímu, co bylo u nás po listopadu natočeno. (28.02.2008)

Rozhodne nadprumerny film, ktery si zaslouzi pozornost. Je o tom, kdy se snad vsechny problemy a uchylky dnesni doby sejdou v jedne mistnosti, u psycholozky... Ta ma vsak-kupodivu i sve problemy. Film jak pobavi, tak i muze dat motiv k premysleni nad vlastnim osudem a cestou. Ve filmu je velke mnozstvi postav s rozlisnymi hereckymi vykony. Nejvice mi zde vadil Polivka-zvlast v prvni polovine. Hudba, strih a kamera vynikajici. Nechapu, kolika lidem se prave ta kamera nelibila... Mam za to, ze takove snimani obrazu cloveka daleko vice vtahne do deje a pusobi daleko plasticteji-ziveji. Vera Chytilova je kralovna mezi nasima reziserkama a myslim, ze na hodne dlouhou dobu! (17.01.2008)

Tekavá kamera mala zrejme naznačiť chaotickosť súčasných dní... Roztrieštenosťou filmu do mikropríbehov trpí mnoho súčasných filmov, ktoré majú ambície vtesnať do filmového času všetko možné i nemožné. V tomto snímku to príliš nefunguje, divák je zbytočne atakovaný nespočtom epizódiek, ktoré len dokresľujú našu dobu. Akoby pani Chytilová zabudla rozprávať príbehy. (07.04.2008)

Umění to asi bylo. Akorát mi posleství tohoto příběhu zůstalo ukryto. Že by obžaloba současného životního stylu? Ukázka nezdravých společensko-sexuálně-kulturních vztahů? Nebo jenom výkřik do prázdna? A proč to točil kameraman v pokročilém stádiu parkinsonovy choroby? A co na to Jan Tleskač? To jsou otázky, které mě budou trápit po zbytek ... těch dvou minut, než dopíšu tenhle komentář a pudu dělat něco jinýho. (29.08.2010)

Ač mi nefilmové experimenty sedí, tady to nefungovalo. Člověk - muž - se u Hezkých chvilek vlastně nemá s kým a ani s čím identifikovat. Ano, postav a děje tam je spousta ale ty jen tak vplují do a zase zmizí. No a hlavní postava Válkové - Janěkové... Chápu Chytilovou, a chápu, že ženy to berou zase jinak, ale za mě prostě ne. (05.02.2011)