Břetislav a Jitka

Ženská krása je relativní a tak by nebylo fér se vyjadřovat ke kráse Elišky Balzerové. Musím ale přiznat, že já bych zklamán byl - Balzerová nikdy nebyla můj typ a jako herečka mi taky něčím vždycky neseděla. Nicméně někomu jistě krásná přijde a herecky to zvládla velmi obstojně - hlavně přeměnou v morovou stařenu mě tedy dokonale dostala. Byť ta její závěrečná otočka v zamilovanou ženu byla trochu na sílu, vzhledem k jejímu postoji po celou cestu, ale to není asi rozhodnutí herečky, spíš režie. Celkově je to hezký příběh, ale místy trochu nudný.  Nicméně za silný závěr, výkony Řehoře, Záhorského i Slováčka a hlavně geniální Fišerovu hudbu nemůžu dát míň než 4*. (16.04.2022)

Dialogy jsou poněkud moderní na dobu, v níž se příběh odehrává, ale komu to v tak povedeném televizním filmu vadí? Nevím, co bych kvitoval nejvíc, zda právě ony dialogy, nebo poměrně "velkorysou" výpravu, nebo vynikající herecké obsazení a přesné výkony, nebo to, jak se Břetislav hlásí ke své (a mé) Moravě. Asi vše dohromady. (15.04.2019)

Legendu z hlubin českého dávnověku o "českém Achillovi", přemyslovské knížeti Břetislavovi, sepsal Oldřich Daněk velmi moderním způsobem (ovšem s použitím základních historických reálií - viz Břetislavova frustrace z "nemanželského" původu a základní motivace aktu únosu Jitky v podobě snahy o "vylepšení" jeho postavení sňatkem s příbuznou Konráda II). Postava Jitky v podání mladičké Elišky Balzerové není žádná "puťka domácí", ale hrdá a vzpurná žena, která ale včas pochopí, co může pro "svého" Břetislava udělat. Scéna z lesních hvozdů, kdy Jitka, k překvapení Břetislava, předstírá že je stará babizna umírající na mor, je skvěle vypointovaná. Stejně tak následná scéna, kdy si Ti dva (Břetislav a Jitka) konečně padnou do náruče. K tomu zní typická jímavá hudba Luboše Fišera (tak jako předtím zcela rovněž typická hrůzostrašně temná hudba stejného skladatele) a já jsem naprosto uchvácen. V krásné (převážně) exteriérové výpravě se Jiřímu Bělkovi podařilo natočit vskutku krásný historický televizní snímek. (28.12.2023)

Zatím nejlepší český historický či kvazihistorický televizní film, který jsem viděla. Ale nevím, jestli to nebude tím, že o první polovině jedenáctého století toho vím o cosi (ehm, o parník) méně než o druhé polovině třináctého a první čtrnáctého století, do níž spadají další viděné a hodnocené filmy a hry. Dobře napsané (i když mě Daňkovy romány Král bez přílby a Král utíká z boje ani za mák neoslovily, jeho hry mě oslovují mnohem více); dobrý výkon mladé Balzerové jako Jitky i Zdeňka Řehoře jako poustevníka Hieronyma. A moc krásně se poslouchalo, jak Břetislav, kníže moravské, opěvuje svou zemi... (17.09.2012)

Medzi hlavnými hrdinami to pekne iskrí už od prvého momentu, ako sa stretnú, až po jednu z najromantickejších svadieb pod nebeskou klenbou uprostred lesa za asistencie pustovníka s naslabšou možnou vysviackou. Ako k tomu Jitku jej neohrabaný ženích Břetislav presvedčil, som nepochopil, ale to nevadí, keď je záver taký milý. –––– Krása a láska netrvá. Co trvá, je manželství posvěcené svatou církví. –––– Nejvíc se člověk bojí toho, co si sám vymyslí. –––– Místo tvých pěti přátel ti mohu dát jen syna. Narodí se z jejich utrpení, bude zpívat jejich písně a mít jejich odvahu. (13.10.2018)