Dom pri jazere

Keanu Reeves a Sandra Bullock opět spolu!!! Ale musím říct, že ta svižnost jim slušela mnohem víc... Film je to nicméně pěkný, pěkně zahraný, ale nějak jsem tu pointu s autonehodou čekala už dlouho předtím, než přišlo její oficiální odhalení... A ještě jedna věc. Hra s časem byla asi natolik složitá (a to vážně byla), že se filmařům nepodařilo vychytat všechny věci tak, aby do sebe ve finále zapadly. Například scéna, kdy Kate marně čeká na Alexe, je ohledně časové posloupnosti více než nelogická.;-) (11.10.2009)

Snad za to mohl měsíc máj - mrdačky čas, snad za to mohlo vyhonění péra pod rozkvetlou třešní, aby mně nevyschlo semeno, snad za to mohlo deset dalších, prudce romantických faktorů, že moje prdel ronila slzy. Ne že by to bylo tak propracované v rámci časových paradoxů, ale že si herci dali záležet, aby se té romantice nedalo vyčíst, že nebyla dost romantikou, i když příběh zaváněl překombinovanou jeblostí. Keanu Reeves, tak ten to ustál, Sandře Bullock stály kozy, až jsem byl srozuměn s tím, že si vybrala dobrý scénář a dobrého režiséra. Výhodou je určitě neznalost původního filmu. Další výhodou je, že jsem jaksi byl přezíravý ke kýčovité a průhledné naivitě scénáře, tudíž jsem dělal jakože nevím, koho v jedné, zdánlivě nesouvisející scéně, srazí autobus. Časové paradoxy nejsou vždy úplně perfektně uchopené, ale nejedná se o nijak tragické nedomyšlenosti až nesmysly. Film se o scifi jen otírá, o lásku v něm jde především. Vychází mně z toho, že dva cukroušci se k sobě měli, ale rozděloval je čas. On v roce 2004, ona v roce 2006. Co to je dva roky, že jo. Jenže hrdina jaksi neměl péro dlouhé, aby ho mohl prostrčit bránou času a hrdinka si mohla spokojeně mlaskat. Museli přijít na to, jak vyzrát nad časem, což bylo celkem namáhavé. Muselo se čekat, až hrdinka nebude mít krámy, až bude v Chicagu jasný den, prostě jen samé čekání. A to způsobilo, že mně sice film nijak extra neubíhal, ten si jel povětšinou ve svém vlastním a pomalejším tempu, ovšem velice poctivě jsem se těšil, až Keanu nakoupí kondomy a zjistí se, že za dva roky už bude rizikové je použít. Veskrze příjemný snímek s nevtíravou romantikou, slušivými hereckými výkony a odpovídající režií argentinského režiséra Alejandra Agrestiho, přece jen známějšího ve svých končinách, který pro to, aby se etabloval na zámořském filmovém trhu, už nemohl udělat víc. Romantika, u které budete prdět slzy blahem. 70% (01.05.2016)

I přes relativně krátkou stopáž dotírá při sledování Domu u jezera nuda častěji než by bylo zdrávo. Příběh nemá žádný spád, celé je to hrozně monotónní a unylé, včetně permanentně pochmurné hudby a záběrů krajiny. A těch pár podařených momentů spolehlivě zabije zmatený scénář s nemalou porcí logických nesmyslů. Zkrátka: dalo se to, ale nepřidám si, děkuji mnohokrát. (23.10.2006)

Vůbec ne špatná romantika s prvky mystiky. Klasický romantický slaďas, který ale narozdíl od svých konkurentů vůbec nevadí a je vyprávěn dospělou formou, což mi sedí více. Sandra Bullock a Keanu Reeves už v Nebezpečné rychlosti dokázali, že se k sobě docela hodí, jejich vztah je "uvěřitelný" (i když ne v pravém smyslu slova) a ke konci jsem si moc přál, aby Alex ulici nepřešel. Po herecké stránce není co vytknout, Sandra i Neo hrajou dobře a na svůj věk jim to neuvěřitelně sekne, avšak stará škola Christopher Plummer je dokázal přehrát rozdílem třídy, a navíc na to měl jen třetinu filmu. Příjemná romantická mystika, ale do kina bych na to nešel. (07.11.2006)

Co na tom, že myšlenka není zrovna dvakrát originální, a že v podstatě od samého začátku je jasné, jak to všechno skončí? Hlavní je to, že scénář bez hluchých míst perfektně funguje, dramaturgicky je to skvěle vystavěné, Rachel Portmanová je zárukou kvalitní hudby a Keanu a Sandra se k sobě náramně hodí! Chemie mezi nimi funguje na 100%, takže bezmezně věříte něčemu, o čem víte, že je zcela neuvěřitelné.. :) P.S. : Za vším hledej Jane Austenovou... (24.01.2007)