Punk: Attitude
Obsahy(1)
Punk: Attitude představuje punk nejenom jako hudební či módní trend, ale jako svébytnou filosofii založenou na vzpouře a nezávislosti jedince. Spojením pronikavých inverview s unikátními záběry z koncertů se režisér Don Letts vrací ke kořenům punku v raném rock and rollu a dále sleduje vliv skupin jako Stooges, Velvet Underground či New York Dolls až po vznik dnes již legendárních punkových kapel New Yorku a Londýna sedmdesátých let. Bez povšimnutí neponechává ani vzájemnou návaznost punku a reggae či hiphopu a vývoj alternativní hudby devadesátých let dvacátého století. (culas)
(viac)Recenzie (21)
Punk mi neni cizí. Vždyť ho v různejch podobách poslouchám dodnes. Ať už se jedná o Sex Pistols, The Clash nebo Ramones až po už-ne-tak-původní Blink 182, Green Day nebo Rancid. Fajnovej dokument pro fandy punku i pro ty co o něm nevědí ani prd. Historie, skupiny, názory, móda, styly, postoje...je tam v podstatě všechno co se do devadesáti minut vešlo. Ovšem kdyby to někdo chtěl natočit fakt poctivě, vydalo by to spíš na seriál, jak by to bylo dlouhý. ()
Oproti novějšímu Punk's Not Dead má Attitude historičtější vědomí a obecně širší záběr. Přiznává punku kořeny, ať už v New York Dolls, MC5 nebo The Velvet Underground, všímá se paralel i rozdílů v jeho genezi na obou stranách Atlantiku, zmiňuje to jak z něj vznikla new wave a jak ovlivnil další žánry. A tak se objeví jak New Yorkská hard-corová straight edge scéna, tak se mluví o tom jak se punk promítl do Nirvany. Letts se vyhýbá nějaké čistě adorační poloze, objevují se spíš úvahy o tom co je punk a jak může ještě nějak působit nebo fungovat. Je prostě vidět, že Letts punk zná, má k němu vztah a, což je asi nejdůležitější a ve výše zmíněném Punk's Not Dead mi opravdu chybělo, má nejen svojí vlastní představu o tom, co punk je a prožil s ním část života, ale dokáže i pojmout ten žánr celý, od Patti Smith až k Black Flag, od Siouxsie & the Banshees po Green Day . ()
No áno, keď si poviem punk, vybavia sa mi v prvom rade Sex Pistols a s nimi spojený hluk, chaos a disharmónia, takže UK punk mi je svojim imidžom a mojimi vlastnými začiatkami značne bližší, lenže... S odstupom času ma tá prebytočná provokácia na úkor nejakého hlbšieho zmyslu takpovediac znechucuje a čoraz častejšie sa na niekoho, kto sa označuje ako punker, či punkáč dívam s rokmi prevereným dešpektom, pretože (hoci už vymierajú) "krocani" a "gumkáčky" sú hanbou tejto subkultúry, ktorá sa vie (čo je pre veľa ľudí šok!) prejaviť aj v inej než v no future stránke veci - viz skvelý Henry Rollins, ex-BF, básnik, prozaik a v neposlednom rade človek, ktorému záleží aj na fyzičke (čo som od éry Misfits snáď ani nevidel, a tí - čo si budeme hovoriť - sa o punk len "obtreli"). A tým sa dostávam k US punku a subžánru hardcore. Znovu - londýnsky punk mi je hudobne bližší a určite sa tu nájde viac kapiel, ktoré mi sadli, než v tom newyorskom, avšak keď už si človek zvykne na kadenciu bicích a temer rapový prejav a preloží si aspoň pár textov, možno "melodiku" UK oželie (dobrým príkladom sú napr. Dead Kennedys s klasickým punkovým soundom a do živého režúcimi textami). Inými slovami - odchlastaj si svoje, ak to potrebuješ, experimentuj, ak ťa to spraví šťastným, vybúr sa, mládež to potrebuje a pak - vzdelávaj sa, makaj na sebe, mysli na to, že tvoje telo je tvoj chrám. A potom zistíš, že v punku sa nič nezmenilo, len ty si dospel. Potešili Siouxsie, Jarmusch, či Jello. Skvelá hudba, hodnotné postrehy, historické súvislosti (paralelný vývoj UK / US punks), chcelo by to však pritlačiť na pílu. Punks not dead, len tak smrdí :))) ()
Až príliš priestoru je tu venované americkej predpunkovej scéne (čím nechcem povedať, že namala byť spomenutá, ale z 88 minútového dokumentu je 25 minút naozaj veľa!!!), čo ide samozrejme na úkor iných punkových období a kapiel. No a ak sa nejaký dokument chce pýšiť názvom Punk attitude, určite by mu z jeho zorného uhľa pohľadu nemal vypadnúť working-class (alebo ak chcete Oi!) punk s Jimym Purseyem a jeho kapelou Sham 69 na čele. Pre boha, veď oni zachránili punkové "hnutie" pred totálnou komercializáciou a falošným pozlátkom, keď (ako sa spomína aj v dokumente) sa z punku stala len módna záležitosť. Preto ak niekto robí dokument na počesť Joeyho Strummera a dá prednosť umelohmotným Blink 182, Limp Bizkit či Green day na úkor kapelám ako boli spomínaný Sham 69, Cock sparrer, Major accident, Last resort či 4skins, tak to človeka trochu zamrzí :-( Preto musí ísť z môjho pohľadu jedna hviezdička dolu. V každom prípade sa jedná o dokument, ktorý je naozaj hutne nabitý informáciami a to nehovorím o druhom dvd, ktoré obsahuje 133 minút rôznych bonusov rozdelených do rôznych tém ako napríklad: punk a ženy, punk a výtvarné umenie, ziny, móda... Takže si myslím, že za zhliadnutie nič nedáte. ()
Zajímavý dokument o historii, současnosti (a nejisté budoucnosti) punku od pravověrného punkera (né hudebně, nýbrž duševně) s nekonečně dlouhými dredy - Dona Lettse. Don zde představuje většinu kapel, které byly pro formování tohoto hudebního stylu stěžejní - takže samozřejmě nesmí chybět The Clash, Velvet Underground, Ramones, Sex Pistols, New York Dolls, Dead Kennedys a mnoho dalších. Avšak je zde také kontrast v podobě současných (často spíše v uvozovkách) punkových kapel typu Green Day či Blink 182 apod. O punku se tady taky trochu rozkecává několik slavných osobností, které byly jeho vlnou nějakým způsobem ovlivněny - Jim Jarmusch, Henry Rollins a další. Těm, kteří toho o historii a kapelách tohoto "nasraného hudebního hnutí" zas tolik nevědí, mohu vřele doporučit! A na druhou stranu, pravověrní punkeři určitě rádi zavzpomínají...(já to měla tak půl na půl - a rozhodně bych se ráda podívala znovu) ()
Zaujímavosti (1)
- Dokument bol venovaný pamiatke speváka kapely The Clash, Joea Strummera. (BlackTom)
Reklama