Grandhotel

Další česká óda na malost, ale k čemu je Ještěd s mraky? Když smysluplně se tu rozehrává jen Ladislav Mrkvička a Jaromír Dulava? A přitom ani jeden z nich není Schmeling... A co to cameo Tatiany Vilhelmový? Jinak se unudím nad neživotností nahoty Kláry Issový a nechtěně retro působícími interiéry hotelu. Fascinující je vystřižená linie s Vandou Hybnerovou. (18.08.2009)

Mám rád Rudišovy knižní post-punkery i Ondříčkovy vizuály jdoucí na volnou úroveň schengenského prostoru. Ale tahle fúze libereckých divnolidí drhne jak tramvaj na nebroušené koleji. Prvoplánové hlášky i chladně vysoustružená romance prostě nezakryjí, že pod povrch to jde jenom s německým oficírem a zbytek tím pluje jak ručně šitý balón. Ladně, ale pěstí na oko. (13.02.2017)

Grandhotel mi nějak unikl a jelikož jsem měl chuť na komedii a ty české současné jsou na úrovni Babovřesek, říkal jsem si, že rok 2006 by ještě mohl být cajk. Navíc to obsazení: Dulava, Tácek, Plesl, Mrkvička... A rozhledna a hotel Ještěd, to nádhorné zakončení kopce tam nad Libercem k tomu... Bohužel zdejší hodnocení moc nelže. Ondříček nám sice předvede, že na Ještědu co kus to originál, ale tak velký, že se až věřit nechtělo... Postavy byly fakt podivné. Co rozhodně zaujalo bylo mládí herců a také ona věž a všechny ty záběry z ní a to i z míst, kam se asi smrtelník nepodívá. Pokud něco zaujalo pak to byl Plesl, který na sebe pozornost strhával více než Taclík a ten jeho žárlivý výstup v kuchyni fakt stál za to... :-). Halt se už tenkrát profiloval... Co říci závěrem? Koukat se na to dalo, kamera nádherná, u Issové si doteď nejsem jist, jestli je ošklivá, nebo vlastně fakt hezká ženská... Takže nakonec dávám za tři tlakové níže. * * * (13.11.2018)

Vizuálně okouzlující (a v českých podmínkách) stylotvorný film (urban art). Doslova obrazová pastva pro oči, ne nadarmo David Ondříček nosí příjmení možná nejlepšího českého kameramana české filmové historie... Ondříček se zajímavou obrátkou ve své tvůrčí evoluci přehoupl od moderních městských komedií pro mladé k osobitě meditativnímu evropskému městskému velkofilmu, něco na způsob Tykwerova snímku Princezna a bojovník... A jestli měla česká Nová vlna jako příznakový rys civilnost, pak typický Ondříčkovův hrdina je freak, nějak vyšinutý, něčím nenormální... Pakliže ale Grandhotel má nějaké slabiny, tak je to jeho estetika modelového světa reklamního prostoru, až videoklipový (pseudo-indie) charakter, koncepční absence nosné dějové linky a (do této chvíle bych nevěřil, že to někdy vyslovím) místy hodně rušivé (myšleny ony industriálně-elektronické zvukové experimentální předěly) hudby Jana P. Muchowa, která ovšem v jiných pasážích (zejména těch romantických) byla nádherná.... Naopak potěšil comeback Ladislava Mrkvičky, stejně jako typově přesně obsazení dalších rolí... Každopádně za to krásné vizuálno a vysoce sofistikovanou formální stránku si tahle moderní romantika vysoké hodnocení bezesporu zaslouží... (18.05.2008)

Klára Issová v dobách, keď bola ešte k svetu a Taclík nápadne pripomínajúci Lišku z Návratu idiota. Inak humor skoro žiadny a hĺbka príbehu mne ukradnutá. Film je orientovaný tak poeticky, má teda svoju umeleckú hodnotu, ale nikdy vo mne nevyvolal ani závan kultovosti, či niečoho, na čo si človek aj po rokoch spomenie. (26.11.2022)