Posledný vlak

Rozporuplné dojmy. Na jednu stranu syrovost a živočišnost některých scén (ca 90% děje se odehrává uvnitř vagónu), na stranu druhou film totálně zabíjejí všelijaká otřepaná melodramatická klišé (hovory otce a matky s jejich protivně rozumnou malou velkou dcerkou, různé flashbacky, nesnesitelná postava "baviče"), nebo hodně nereálná scéna konfliktu prostých wehrmachťáků s vlakovými dozorci z řad SS kvůli trpícím Židům ve vlaku (ano, všichni Němci nebyli antisemiti a sadisti, díky za polopatickou vysvětlenou). Nespornou působivost snímku rovněž hodně snižuje fakt, že se jedná o scénáristickou fikci (i když založenou na reálných historických událostech a i když se jistě podobné hrůzy v podobných vlacích odehrávaly). Ani česko-slovenské herecké xichty filmu na důvěryhodnosti nepřidávají a účast jisté turecké flundry v roli židovské dívky je přímo urážka obětí i dobrého vkusu. Ale zase třeba Kukuru jsem viděl rád, to přiznávám. Takže hodnotím průměrně. A pořád je to lepší, než kýčařský prasopes Špílberg. (22.03.2019)

Dalsi z nekonecne rady filmu o zidech za II. svetove valky. Tentokrat se temer cely dej filmu odehrava na nadrazich a v jednom vagonu. Coz na kvalite filmu nijak neubira, nevadilo mi ani par flashbacku ze zivota hlavnich postav. Je zde nekolik spornych momentu (chovani velitele vlaku, hadka vojaku z osadky a vojaku z fronty nebo reakce zidu na dva unikove vychody z vagonu). Na to, ze se film odehrava v minimalnim prostoru a trva dve hodiny, tak me vubec nenudil. Zastup ceskych hercu potesil. Po technicke strance filmu nelze nic vytknout, coz Vilsmaier jiz ukazal v jednom z mem nejoblibenejsich filmu vubec- Stalingrad. (02.02.2013)

Ano, to co se dělo za války, a jak Němci zacházeli s Židy, bylo strašné. Ale čemu pomůže, když o tom teď Němci začnou točit dlouhé a nudné filmy, kde se nestane nic, s čím by divák předem nepočítal, a to s čím počítal, se nepodá ani trochu zajímavě? Škoda, že to s kariérou Josepha Vilsmaiera šlo od dob Stalingradu až takhle s kopce. :( (28.06.2009)

Poslední vlak postrádá to podstatné - přirozenost. Chybí ta správná člověčina, která dokáže chytit za srdce, zato je tu přehršle prázdných gest. Naprázdno vychází snaha využít židovské anekdoty či použití retrospektivy. Kladu si otázku, zda je to tím, že od války uběhlo už tolik času. Filmy točené po válce měly tu výhodu, že jí většina tvůrců sama zažila. Tady je rozdíl asi tak velký jako mezi Rebely a filmy ze šedesátých let. Výsledek působí uměle. Za zmínku stojí vynikající herecký výkon Niny Divíškové. (23.04.2015)

Silný a emotivní zážitek to rozhodně je, ale jakými postupy jej tvůrci docilují? Citové vydírání, kýčovité flashbacky, hollywoodská melodramata. Jen několik postav, jako například malá dívka a dvě matky jsou psychologicky dobře vykreslené a několik okamžiků je opravdu drásavých a nepříjemných. To však stačí jen na mírný nadprůměr. (24.06.2009)