Welkeom tu Dongmakgol

V podstatě od prvních kroků, které směřují směrem k vesnici, je jasné, jak to dopadne, protože tyhle filmy jinak v Koreji snad ani dopadnout nemůžou, takže se nestalo nic, co bych nečekala. Jen co vojáci dojdou do vesnice, film se stává bezstarostným jako je sama vesnice. Film na vojáky nahlíží jako sami vesničané – nesoudí je, neříká která strana je lepší, prostě je přijímá. To mi přišlo velmi sympatické. Ke konci mi to připomínalo sedm statečných. Člověk se u filmu zasměje, zavzpomíná na různé scény s divokým prasetem, které viděl jinde (ačkoliv žádná nebyla tak epická jako ta zdejší). Bohužel na můj vkus moc dlouhá stopáž, takže jsem občas polevovala na ostražitosti a zachvátil mě pocit, že už bych tu chtěla „ten“ konec. Pobavila jsem se, vesnička se mi líbila, herecké výkony byly obstojné. Slabší 4*. (25.07.2014)

„Musíš je dobře nasytit“ Valná část jihokorejské filmové produkce řeší stále aktuální rozdělení Koreje. Buďto metaforickou oklikou (Mutant, Siworae), nebo přímo a naturalisticky (Pouta války). Mezi tyto dvě skupiny se vklínil Dongmakgol, v němž válečný konflikt slouží chvíli jako popředí, chvíli jako pozadí nadčasového příběhu o dělení nedělitelného. Mísí srdceryvnou tragédii s nevulgárně fekální komedií. Mísí scény přenádherně poetické (nebeské finále), komicky komiksové (zdolávání divočáka) a rvavě realistické (hned úvodní přepadení), jež nás vracejí zpátky na zem. Nejvíce jsem si užíval první setkání. Civilizací neposkvrnění vesničané přitom, až na dívku –jakési ztělesnění platónské ideje nevinnosti – nejsou naivní, pouze žijí v ideálním světě, kde nic jako válka dosud neexistovalo. Její empirické poznání s sebou nese podstatně menší šok, než by se dalo čekat. V daném okamžiku totiž film již poněkolikáté mění žánr a věrohodné „zažití“ prožitého musí ustoupit heroickému eposu. Bránění holého kopce je pojato takřka jako bitva o Británii a nebýt ohromného humanismu filmu, majoritní význam záchrany pár životů by takto nevynikl. Podobným způsobem uměl dělat z malých příběhů velké Akira Kurosawa. Za viditelnou inspirací jeho Sedmi samuraji můžeme vidět také snahu o smíření s Japonskem, jiným „hodným“ nepřítelem. Drtivému pacifistickému poselství zčásti neodpovídá vykreslení Američanů, agresivních sadistů, jejichž lepší stránku ovšem reprezentuje Smith a zároveň to je právě americký vynález (popcorn), který obě skupiny vojáků v nepopsatelně úžasné scéně přiměje složit zbraně. Stejnou radost později skýtá hraní amerického fotbalu. A radost ze všech největší? Sledování Welcome to Dongmakgol, filmu, který navrátil život mé víře v jihokorejskou kinematografii. Zajímavé komentáře: May, Marius, RAiken, Martyr (19.12.2009)

U filmů nemám rád, když z nich čouhá, že jsou si vědomy svého dobrého příběhu, který se snaží nějakým způsobem ještě více okázale prodat - v tomto případě akčními scénami, postavou nevinné polobláznivé dívky (naprosto zbytečná a plochá postava) a občas až divadelně přehranými dialogy (měly zřejmě ještě zvýraznit absurdnost situace). Z mého profilu je asi patrné, že mám rád korejské filmy a právě proto, že je mám rád a viděl jsem jich docela dost, tento nehodnotím jako přehnaně povedený už jen z toho důvodu, že si myslím, že mám s čím srovnávat. Fajn film, žádný zázrak, mohlo to být komornější a po všech stránkách lepší... 7/10 (25.04.2010)

Welcome to Dongmakgol je film, diky kteremu se clovek, trebaze k tomu zrovna nema zadny duvod, dokaze citit jako v nebi a v pocitu naproste blazenosti setrvat i po tom, co, jeste nez film skonci, stihne prijit o veskere iluze s nim spojene. Pribeh berouci si na musku vztahy mezi jihem a severem a celkovou nesmyslnost celeho sporu obou Koreji odehravajici se v bohem zapomenute visce plne cistych dusi roznezni telo i mysl natolik, ze pripusteni si bolave, umounene reality kolem, je pak jeste daleko zalostnejsi. Lehkost, s jakou dokaze korejsky film poukazat na vazne problemy a maximalne je zlehcit tak, aby nikoho ani nenapadlo citit se kvuli zesmesnenemu celonarodnimu ozehavemu tematu dotcene, je nad me chapani. Cirou nehou nabity film plny skutecnych emoci, ktere se dotknout tech nejniternejsich, nevyslovenych tuzeb, film, ktery jen v korejskych kinech dojal, rozesmal a rozplakal temer 8 milionu rozervanych dusi odnasejicich si z Dongmakgolu vic, nez se reziserovi mohlo snit. (06.12.2005)

Absurdnost vojny nebola hadam este nikdy zobrazena hravejsim sposobom. Vaznost temy tento film ani v najmensom nepodcenuje, ale zaroven sa drzi hesla "zabava nadovsetko". Groteskny stret dvoch znepriatelenych stran za ucasti prostych ludi, ktori nerozumeju slovu vojna, je doslova krutym vysmechom vojny a zdrojom mnohych zabavnych a originalnych scen. Casto krat som si pri filme povedal "tak toto som este nevidel". A veru niektore pasaze ako napr "sekundarny mod granatu", alebo "utok napajedeneho divocaka", nemaju konkurenciu. Co ma trochu zamerzelo je koniec filmu. Sice bol skvelo natoceny a dobre so sa bavil, ale bol az prilis uleteny na to, aby drzal pohromade so zbytkom filmu, ktory ma tak krasnu humorno-vaznu atmosferu. (8.9/10) (13.03.2008)