Welkeom tu Dongmakgol

Tento film má v mojich očiach niečo ako pocitový "tretí rozmer". Stav kedy som v ťažko popísateľnej vnútornej eufórií, plný zážitkov a emócií. "Tretí rozmer", ktorý necháva zabudnúť na nejaké technické nedostatky, či logické nezmysly. Ano, našli by sa a rejpálci ich tu skôr, či neskôr spomenú, ale čo ma po nich. Nechajte sa pohltiť tak ako ja a bude svet na chvíľu krásnejší, farebnejší, bez uniformy. A nemalú zásluhu na tom má aj hudba Joe Hisaishiho s úžasným hlavným motívom. 95% (16.01.2006)

„Musíš je dobře nasytit“ Valná část jihokorejské filmové produkce řeší stále aktuální rozdělení Koreje. Buďto metaforickou oklikou (Mutant, Siworae), nebo přímo a naturalisticky (Pouta války). Mezi tyto dvě skupiny se vklínil Dongmakgol, v němž válečný konflikt slouží chvíli jako popředí, chvíli jako pozadí nadčasového příběhu o dělení nedělitelného. Mísí srdceryvnou tragédii s nevulgárně fekální komedií. Mísí scény přenádherně poetické (nebeské finále), komicky komiksové (zdolávání divočáka) a rvavě realistické (hned úvodní přepadení), jež nás vracejí zpátky na zem. Nejvíce jsem si užíval první setkání. Civilizací neposkvrnění vesničané přitom, až na dívku –jakési ztělesnění platónské ideje nevinnosti – nejsou naivní, pouze žijí v ideálním světě, kde nic jako válka dosud neexistovalo. Její empirické poznání s sebou nese podstatně menší šok, než by se dalo čekat. V daném okamžiku totiž film již poněkolikáté mění žánr a věrohodné „zažití“ prožitého musí ustoupit heroickému eposu. Bránění holého kopce je pojato takřka jako bitva o Británii a nebýt ohromného humanismu filmu, majoritní význam záchrany pár životů by takto nevynikl. Podobným způsobem uměl dělat z malých příběhů velké Akira Kurosawa. Za viditelnou inspirací jeho Sedmi samuraji můžeme vidět také snahu o smíření s Japonskem, jiným „hodným“ nepřítelem. Drtivému pacifistickému poselství zčásti neodpovídá vykreslení Američanů, agresivních sadistů, jejichž lepší stránku ovšem reprezentuje Smith a zároveň to je právě americký vynález (popcorn), který obě skupiny vojáků v nepopsatelně úžasné scéně přiměje složit zbraně. Stejnou radost později skýtá hraní amerického fotbalu. A radost ze všech největší? Sledování Welcome to Dongmakgol, filmu, který navrátil život mé víře v jihokorejskou kinematografii. Zajímavé komentáře: May, Marius, RAiken, Martyr (19.12.2009)

Na majstrovské miešanie žánrov a poetiky sú na ďalekom východe naozaj šikovní. Filmy, aké donedávna robil len Emir Kusturica a mne sa vždy páčili. Také, pri ktorých sa môžete spolu s hrdinami usmievať aj si poplakať, pobaviť sa aj posmútiť, vychutnať si krátke momenty šťastia v živote a poľutovať seba aj celé ľudstvo, že stvorilo takú krutú realitu. 4,5* (25.05.2006)

Korejská válka, zapadlá horská vesnička se světem neznalými obyvateli a americkým pilotem do níž se shodou náhod dostanou přeživší severokorejští i jihokorejští vojáci a aby přežili, musejí vydržet pospolu. Je zde pár vizuálně opravdu kouzelných scén ale přeci jen jsem čekal více než jen nápadem originální ale zpracováním trochu fádní příběh o tom, že válka je hnus ale když jí trávíte se zajímavými lidmi, může být i zábavná. (06.08.2011)

Dobrá polovina filmu se tváří jako lehká absurdní komedie s krásnými záběry (ano popcorn je naprosto skvělý) a není na tom zase nic tak zvláštního, ale pak přijde válka až do Dongmakgolu a příběh nabere neuvěřitelné tempo, emoce, lidskost a tak nepřikrášlenou pravdivost, že to zvedlo honocení o celou jednu *. (15.05.2006)