Welkeom tu Dongmakgol

Je naozaj prekvapivé s akou ľahkosťou a odstupom je možné stvoriť film z tak traumatického obdobia, akou občianska vojna pre Kóreu isto bola. Traja vojaci severnej armády, dvaja južnej armády a jeden Američan sa náhodne stretávajú v dedinke Dongmakgol. Normálne by z toho bol menší masaker, ale má to jeden háčik . Dongmakgol je totiž dedinka, v ktorej zastal čas. Obyvatelia nemajú ani páru o tom, že začala vojna. Postupne pri práci vojaci prichádzajú na to, že na inom mieste a v inom čase by boli priatelia. Dedinčania ich vezmú za svojich, avšak vojna je všadeprítomná. WtD by som vytkol len tri veci. Za prvé, príbeh je mierne naivný . Za druhé, film v závere mierne (ale naozaj málinko ) citovo vydiera. A konečne ...toto je prvý kórejský film o ktorom vyhlásim, že je točený v hollywoodskom štýle. Napriek týmto miernym výhradám je WtD vynikajúci film, po formálnej stránke profesionálne zvládnutý, ba dokonca istým spôsobom inovátorský (scéna s diviakom je jednoducho perfektne natočená, napriek zadnej projekcii som sa váľal po zemi od smiechu). Po obsahovej stránke film môžem chváliť donekonečna. Za to ,ako ukázal, že radoví vojaci na ktorejkoľvek strane sú vlastne rovnakí, a keby si sadli a začali komunikovať s nepriateľom, radšej si s ním zahrajú karty a popijú čo to tuhého. Za to, že ukázal že vo vojne nie je víťazom ten, kto porazí nepriateľa, ale ten, kto zachráni životy civilov, nech už stojí na ktorejkoľvek strane. A práve preto poviem, že tento film je zatiaľ najlepšie čo som v roku 2006 videl a svoje miesto v tohtoročnej TOP 5 má už teraz isté. 10/10 (27.01.2006)

Jak to ti asiaté dělají? Jak dokáží vyrobit vizuálně vytříbený film se zajímavým dějem, neuvěřitelně vtipnými scénami, morálním ponaučením pro budoucí generace, upozorněním na přetrvávající problémy a namíchat to tak, že po celou dobu se ani chvíli nenudíte? A hlavně, že několik dní po shlédnutí musíte na ten film neustále myslet? (25.02.2010)

Ten film je velmi příjemný, a to je vše. Byť jsem nedávno nadával na přehnanou eklektičnost Korejskeho filmu The Host (i s tím, že šlo o tvůrčí záměr), zde naopak se žánry slily do takového nerozlišitelného tklivě humorného příběhu, dostatečně bizarního ale přitom "hluboce lidského", až jsem si vzpomněl na mnohé nešvary českého filmu (bez té bizarnosti a s tím, že to bych tomuto snímku přece jen křivdil) (25.07.2007)

Původně jsem chtěl napsat, že je Welcome to Dongmakgol tím nejgeniálnějším filmem, jaký jsem kdy viděl, ale pak jsem si uvědomil, že genialita není to přesné slovo, které tento pozoruhodný snímek vystihuje. Spíše bych jej měl označit za nejkrásnější film, který jsem spatřil. Začátek byl jednoduchý, ani jsem nečekal, že by se mi kdy mohl líbit, ale jakmile jsme se dostali k podstatě věci, tedy setkání hlavních hrdinů ve vesničce Dongmakgol (i když spíše ta by se dala označit za hlavního hrdinu), byl jsem odzbrojen lidskostí tohoto snímku, který jasně ukazuje nesmyslnost válečných konfliktů a dává lidem naději. (12.04.2006)

Když jsem poprvé viděl plakát, řikal jsem si, že půjde o nějakou romantiku, kdy si holka vybírá mezi Jihokorejským a Severokorejským vojákem. Avšak Po shlédnutí tohoto filmu jsem byl velmi mile překvapen. Jak vše dokonale hrálo, ať už se jednalo o příběh, efekty, barvy (barevnost okolí se mi moc líbila a nějak to zlehčovalo ten žánr válečný) či další věci, vše mělo svůj řád, který tento film vyzdvihl k nejlepším shlédnutým filmům, které jsem měl tu čest vidět. Příběh o normálních vojácích, kteří se stanou hrdiny, alespoň ve svých srdcích, o přátelství, které se může vyvinout v jakékoliv době a za jakýchkoliv okolností a hlavně nevědomost, proč vlastně lidé válčí s lidmi a dokonce i s vlastním národem a jak to vlastně vůbec začalo. Ani si nedokážu vybavit nějaký film, s kterým bych to mohl srovnat. Krásný film s krásným, ale smutným koncem. 95% (27.01.2010)