Sieť

Celý náš život je v počítači. Stačí kliknout krysou a jste nikdo. Nebo v horším případě jste někdo úplně jiný. Tohle drama mám ráda, a to nejen kvůli Sandře. Už v té době, kdy jsem ho viděla poprvé, mě svým tajemným světem kyber zločinu upoutal. Pobavila mě tehdejší výpočetní technika, chat nebo hry, které kdysi byly nové a dnes už je to jenom šrot. Skvělý akční thriller (18.08.2015)

Být počítačovým mágem, pracovat v poklidu domova a určovat si pracovní dobu sám je snem spousty lidí, kteří s oblibou mačkají ALT+64. Angela si svůj virtuální život vesele užívala až do chvíle, kdy její identifikační údaje byly v evidencích státních institucí přeřazeny k jiné fotografii a z ní, se po stisknutí patřičné klávesy někým nadstandartně informovaným, stala Ruth Marxová - zákonu unikající drogová dealerka. Angele nepomůže ani těch pár jedinců, kteří by mohli dosvědčit její totožnost, protože se z důvodu své přílišné mrtvosti k identifikaci nemohou dostavit. A tak Angele nezbývá než usednout za klávesnici svého pracovního nástroje a svést se svým neviditelným soupeřem nelítostný souboj po datových linkách. (05.09.2009)

Kdysi dávno jsem tenhle film děsně žral, protože Sandra a protože to bylo tehdy vcelku neokoukané téma počítačové kriminality a krádeže identity. Zub času se ale na filmu projevil, akce s počítači vypadají v dnešní době dost nereálně až směšně. Pokud bych se ale na film díval z tohoto pohledu, musel bych jít s hodnocením ještě níž. V kontextu doby to je u mě za 4* (19.04.2014)

Je to taky mix Fugitive a Enemy of the State. Tentokrat je na uteku sexy programatorka Sandra Bullock pred zlou organizaciou, ktora jej vymazala identitu a poslala na nu najomneho zabijaka. Bohuzial je to cele podane dost naivne az hlupo a bez potrebneho napätia. Väcsina filmu sa dost vlecie a dost nudi. Stopaz je fakt prestrelena. Uz aj v dobe vzniku tie technicke aspekty pôsobili dost naivne a dnes uz je to cista komedia. Ale aspon roztomilo a nostalgicky pôsobi dobova technika. Dalsim plusom je mlada a nadherna Sandra. Bohuzial sama tento tuctovy thriller neutiahne. Hlavnym ponaucenim filmu nie je to, ze je nebezpecna technika. Ale ze nie je dobre zit v tak velkej izolacii, ze nikto okrem vas nemôze dokazat vasu skutocnu identitu. Najmä ked uz aj vasa matka to ma v hlave vyluxovane do cista. 4/10. (08.10.2017)

Film z dětství pamatuji jako jeden z prvních filmů se "silnou ženskou hrdinkou", takže do jisté míry definoval moje předpoklady a očekávání v tomto poli a dnes tedy vyvolává jednak nostalgické vzpomínky na čas malin nezralých a zároveň i na urputnou práci ve snaze takovou sbírku klišé vytěsnit z paměti. Dál mám v poznámkách napsaných několik "nejvíc děsivých/nejsmutnějších" věcí, o kterých bych se chtěla zmínit. První je ta, že za dvacet let, co od vzniku filmu uběhlo, se to s postavením ženských postav v blockbusterech neposunulo nijak výrazně k lepšímu. Další je žánrová nevyhraněnost. Dnes film působí jako fantasy komedie odehrávající se v alternativním vesmíru, což je dané množstvím technologického pokroku, který se mezi tím udál. Ale myslím si, že i v době svého vzniku musel film víc působit spíš jako alegorie/podobenství thriller-krimi-drama. Velké množství prostoduchosti v logice příběhu totiž příliš nedovoluje navodit pocit reálnosti a strachu "může-se-to-stát-i-vám". Je to spíš abstraktní pohádka o boji s větrnými mlýny, o tom, že opravdové větrné mlýny jsou lidé kolem nás, a o nemožnosti autentických osobních činů mezi takovými lidmi. Škoda, že film trochu víc neakcentuje to, co mi dnes přijde jako nejsilnější moment Sítě. Ne to, jak někdo během pár vteřin přepíše druhému člověku život tak, že se zdá být někým jiným. Ani ne úplně to, že lidé, kteří ty údaje z obrazovek předčítají, nad nimi žádným způsobem nepochybují (Tady ve filmu jsou to policisté a lidé v nemocnici. Chápu frustraci hlavní hrdinky, která ví, že fakta jsou ve skutečnosti jiná, ale vykonavatelé svých profesí se musí spoléhat na své nástroje, ať už jdou digitální nebo ne.) Ale to, že lidé v reálném světě si fakta, která jsou jim předkládána, nedávají do kontextu s tím, co znají ze včerejška a předvčerejška... Takhle funguje mediální masáž (na mysl se krade 1984) a modelovou situaci v Síti představuje scéna z kanceláří Katedrály končící požárním poplachem, kdy kolegové a sekuriťáci na falešnou Angelu mluví jejím křestním jménem a vtipkují s ní a vůbec s ní jednají, jako by tam opravdu pracovala roky a přitom ji tam vidí asi třetí den a je to úplně jiný člověk, než by měl být. Já vím, že to je pravděpodobně jenom další chyba v nelogickém scénáři, ale když už to tam takhle je, tak to člověka zkrátka nutí takovou věc nějak interpretovat. Už tam opravdu chybí jenom scéna, ve které by přišla za svou matkou do jejího pečovatelského domu, který často a pravidelně navštěvovala posledních několik let, a tamní personál by s chováním typickým pro postavy ze skečů Monty Python policii řekl, že ji nepoznávají. Místo toho dostáváme v závěru informaci, že děsivý démon neměl žádnou identitu a tak se mu podařilo i po smrti vymknout systému, a také vtípek se symbolem pí, který je stejně úsměvný jako děsivý; zkrátka naše civilizace je odsouzena k zániku. (17.08.2015)