Epizódy(11)
-
Spyfall, Part 1 (S12E01)
-
Spyfall, Part 2 (S12E02)
-
Orphan 55 (S12E03)
-
Nikola Tesla's Night of Terror (S12E04)
-
Fugitive of the Judoon (S12E05)
-
Praxeus (S12E06)
-
Can You Hear Me? (S12E07)
-
The Haunting of Villa Diodati (S12E08)
-
Ascension of the Cybermen (S12E09)
-
The Timeless Children (S12E10)
-
Revolution of the Daleks (S12E11)
Videá (1)
Recenzie (18)
Proboha proč? Proč je to všechno tak děsně mdlé a nevyužité, když je v čele hereckého ansámblu fenomenální Jodie Whittaker? Ona je další castingový jackpot (Tennant byl první, od něho to pokračovalo každým novým Doktorem)! Začátek a závěr série je strašně super, ale stejně mu musím tunu věcí odpouštět. Proč? Je na to vcelku jednoduchá odpověď. Tady se tvůrci snaží udělat všechno děsně silné. Děj, akci, scénář... Jenže takhle Doctor Who nefunguje. Ano, byly tu série (čtvrtá, šestá), které byly extrémně silné jako celek, ale Doktor měl vždycky hlavně jednu absolutně odzbrojující zbraň. Ty jednotlivé OMG momemty, kdy všem spadla brada. Moment, minuta, deset vteřin, kdy Doctor zazářil v naprosto odzbrojující síle. ,,Já jsem Doktor z planety Gallifrey..." , ,,Amélie Pondová, přišel jsem si pro tebe!" , ,,...a jeden veliký kopanec do zadku Ticha. Ups, běžte! To bylo na vás, běžte!" Tyhle a spousty dalších momentů ukazovali tu neskutečnou kreativitu tvůrců, která tady bohužel vážně selhává. Je mi to líto hlavně kvůli promarněnému potenciálu nové Doktorky... ()
Musela jsem překopat hodnocení u první série z toho důvodu, že se mi ta 11.série líbila s Doctorkou více než tahle dvanáctá. V 11.sérii jsou lepší epizody, více akce, hodně se hraje na emoce. Tady už to tolik není. Mrzí mě to, ale linka s Vládcem mě prostě nebavila, i když herec, která je momentálně Vládce je super a hraje to šíleně dobře. Příběhově mi to nesedělo. Epizody jsou až moc zdlouhavé, stále je tam na mě málo interakce s Tardis, možná ještě méně než v 11.sérii. Plus ale dávám za další Doctorku, mohl by to být zajímavý twist v další sérii. ()
12. série - 35 %: Jeden dobře zahraný záporák, dva slibné náměty a pár sympatických vedlejších postav nedělají dobrou sérii ani zdaleka, zvlášť když dlouhodobý příběh nedává vůbec smysl, postrádá dobře podané hlavní postavy, kterým by divák fandil, a neumí prodat jediný dobrý nápad. Stylem se úplně přesně navazuje na jedenáctou sérii. Máme tu spoustu potenciálu vyhozeného z okna, ignorování předešlé charakterizace, nepochopení hlavních myšlenek a hodně nudných jednorázových nepřátel, u nichž přesně dokážete poznat, kde scénáristé kradli. Navíc k nim letos přibyla ještě levná nostalgie a fanservice, aby se navýšila sledovanost. Doctor a její společníci jsou pořád stejně otravní, ne-li ještě otravnější. Kromě klasicky nesnesitelných vysvětlování techniky tu tentokrát máme i scény se smutnou Doctor, a to je teprve zážitek. Po svých společnících neustále štěká, jak je osamělá, antisociální, matriarchální pro skupinu a oni pro ni podřadní. A když se jí jeden svěří se svým strachem z rakoviny, místo inspirujícího proslovu přejde ke konzoli Tardis a odignoruje ho. Tak to pardon, ale takhle se vztahy ústřední skupiny fakt nepíší. Tou největší katastrofou tuhle sérii jsou nakonec však až dvě epizody - Orphan 55 a Praxeus, vykuchané od čehokoli, co by diváka mohlo potěšit. Nabízí dementně vymyšlený(?) příběh se strašnými postavami a kazatelskými, v konceptu debilními, povrchními, neorganicky začleněnými proslovy, při kterých by se postavy rovnou mohly dívat do kamery. V podstatě se jedná o "climate change bad" a "plastic waste bad". Stávají se v mých očích nejhoršími epizodami v historii seriálu. A aby toho nebylo málo, poslední epizoda kompletně převrací témata celého seriálu naruby (jako třeba že ten všemi adorovaný magický zachránce vesmíru je ve své vlastní společnosti jen průměrný člen na okraji, teď je z něj její strůjce a magická bytost z jiné dimenze, která ještě k tomu ani v podstatě nemůže umřít) v extrémně neuspokojivé a hloupě napsané powerpoint prezentaci, dává špatný závěr i tomu zbytku nadějných nápadů téhle série, a jako bonus používá klasické série a jednu jejich zahozenou příběhovou linku jako zbraň proti kritice. Je mi zle z faktu, že zrovna Doctora Who už nyní sleduji způsobem "tak s jakou kravinou přijdou tentokrát", ale je tomu tak. Proto jsem nesmírně rád, že se stejně jako loni občas něco najde, a naděje tak pořád neumírá. Sem tam příjemný moment, dobře hrající herec ve vedlejší roli a opět jedna vcelku povedená epizoda. Kvalitní série je sice v nedohlednu, ale aspoň se zase můžu radovat z jednotlivostí, když už nic jiného nezbývá. P.S.: Dalekovskou epizodu si už při doplňování komentáře v květnu 2021 skoro nepamatuju, jenom snad, že v ní byl fajn Jack Harkness a nepředstavila nic zajímavého. Takže ji jen tímto způsobem krátce zmíním. ()
Tvůrci jako by vyslyšeli moje výtky k předcházející sérii. Pokusili se tam nacpat nějakou kontinualitu napříč celou sérií, objevil se tam Master a Jack, byly tam vize s Timeless Child atd. Za tohle jsem rád, ale provedení samotné už je něco jiného. Nejsem si jistý, jestli se mi podařilo pochopit všechno, co se odehrálo v posledním díle ohledně Doktora a jeho „rozšířené minulosti“? Ale vzal jsem si z toho to, že 1. Zcela změnili původ Time Lordů 2. Zcela změnili fungování regenerací - vlastně to vůbec nesouvisí s rasou samotnou, ale s nějakou injekcí, kterou vytvořila jakási random borka. 3. Doktor je teda Timeless Child. Co to znamená? Takže to teda technicky není Time Lord? Jestli ne, proč si nepamatuje nic před nultou regenerací? Vymazali mu to z paměti? Proč by to dělali? A hlavně, kdo by to dělal, když Doktor musel žít už před Time Lordy? 4. Takže Doktor má kolik regenerací, když Time Lordi měli jejich počet uměle omezen na 12? Nekonečně? Takže The Night of The Doctor nic? To vlastně bylo úplně zbytečný? Nebo byl i počet Doktorových regenerací omezen na 12? Proč mu teda potom dali jen další jeden extra cyklus (12 regenerací), když mu mohli prostě odstranit ten limit na neomezeně? // Série (a hlavně poslední díl) vytváří nespočet otázek, na který, jak už můžeme být z 11. a 12. série zvyklí, nedostaneme nikdy odpověď, protože ji tvůrci nepovažují za důležitou. // Nevím, jestli to byl jenom můj pocit, ale Doktor se cca. od půlky série choval dost divně, hlavně ke companionům. Přišlo mi, jako kdyby si prostě Jodie uvědomila, že je z toho pěknej shit a už ji nebavilo toho být součástí. Doufám, že se pletu. // Co mi ale vadí nejvíc, je to, že, pro seriál od roku 2005 zcela typické věci, tady úplně chybí. Nevím, jestli to je vědomý rozhodnutí tvůrců, nebo jestli si zkrátka řekli, že je čas na větší obměnu, ale osobně se mi to nelíbí. Mluvím o budování nějakého hlubšího vztahu mezi Doktorem a companiony, pořád jim nevysvětlil, kdo vlastně je, odkud je nebo se nepodělil o střípky minulosti. A právě tenhle vztah je to, co to celé kazí. Hlavně tam ale musíme nacpat co nejvíc osobních problémů každýho z nich, na to si v každé epizodě vyhrazujeme minimálně deset povinných minut. Celkově mi vadí tahle nová edukativně-výchovná povaha, jak jsme mohli vidět nejvíc v Praxeu. Fakt to vypadá spíš jako reklama na Green Peace v kabátu Doctora Who. // Osobně nemám naprosto nic proti jiným rasám, nejsem rasista a přijde mi naprosto normální například i to, že je Doktor nyní žena. Co už mi ale vadí celkem dost, je naprosto do očí bijící niterná potřeba tvůrčího týmu, nacpat do každého dílu co nejvíc, teď už nejen černochů, ale taky Indů, Asiatů, Arabů a já nevím koho ještě. Znovu opakuju, že normálně by mi to nevadilo, ale tady to už normální není. Opravdu se mi zdá, že v UK už nejsou žádní bílí herci, a nebo by jejich výběr nebyl rasově korektní. Nesleduju úplně detailně vývoj politiky v UK, takže netuším, do jaké míry tohle souvisí přímo s tvůrci, nebo se současnou tamní situací, ale ještě pár sérií zpět jsme se s tímhle setkávali v mnohem omezenější a především přirozenější míře (třeba Martha byla super, ale způsob motivace její přítomnosti byl, jak říkám, přirozený). // Co se týče oněch „obyčejnějších“ epizod, jako Orphan 55 nebo ta s Teslou, hodnotím je čistě po stránce uzavřeného celku jako slabší průměr na poměry seriálu. Záporáci byli celkem originální - zmutovaní lidé nebo nesmrtelní bozi, ale opět to kazil, jak jsem psal výše, vztah mezi Doktorem a companiony, nuceně zakomponované postav, kontinuita a ve druhé půlce série bohužel i samotný Doktor () (menej) (viac)
Návrat do časového víru naprosté divácké spolehlivosti. Přešlap je tentokrát jen v dobře mířeném ekologickém poselství, kdy v epizodách Orphan 55 a Praxeus chybí u moralizujících monologů na téma zničené planety už jen blikající žárovička při výchovných sděleních. Jenže všechno ostatní si nejen v porovnání s minulou sezónou dokonale sedlo. Dlouhodobá linka s ikonickým záporákem, nervy drásající gradace jednotlivých zvratů, divácky oblíbené tajemno či duchařiny, spousta vesmírné akce a nakonec i pořádně velkolepé finále s davovými scénami nebo přílety obřích lodí, tak jak to známe ze starých časů. Vzhledem k neúnavné Jodie, která dokáže rozjívené a o to více pak i utišené momenty vytěžit na maximum a Grahamovi, mile usazenému do dědkovsky nechápavé role, si troufnu i nenápadně nadhodnotit. Radost z toho, že můj milovaný seriál pořád nekončí a vrátil se na vrchol, je totiž obrovská. ()
Reklama