The Time of the Doctor (S07E16)

Poslední hodina doktora s tváří Matta Smithe vyvolává hromadu emocí, ale stačí to na pozadí přeplácaného světa S. Moffata, který je ochotný zahodit cokoliv, jen aby Vás teď dostal? Mě ani ne. A to nemám na mysli jen pravidlo, ani to, že tady v jedné větě zjednoduší příběh 7-8 sezony, a už vůbec to, že ve výsledku je přeměna na dalšího doktora jen prachsprostá scénáristická vyklička bez vysvětlení (bez urážky, ale "vyšší moc" neberu jinak, raději bych viděl např. smrt doktora stářím -> což by se mohlo stát poprvé v historii doktorů -> takže by nebylo známo, co se poté stane...). A to ten Capaldi ve svých prvních vteřinách, jako první z novodobých doktorů, nedokáže fascinovat (na rozdíl od Tennantovy laboratorní verze nebo Smithova hravého doktůrka). Poslední 2-3 sezony jde Doktor Who pro mě osobně špatným směrem a jeho autor si nevidí na špičku vlastního nosu. (27.12.2013)

Ta čtvrtá hvězda je z milosti jen proto, že jsou ty Vánoce. Moffat si začíná být až moc nebezpečně být jistý v kramflecích a to co předvedl ve výročním speciálu tu jen podtrhuje. Silně promrhaný potenciál který se snaží záchranit pomocí emocionálního vydírání. Jinak docela slabá epizoda tak končí v pozitivu jen díky rozlučce Smitha a jeho jedenáctky, která však v tomhle kontextu působí podobně nuceně jako před lety odchod Tennanta. Finální desetiminutovka i přes svojí přitaženost za vlasy alespoň trochu napravuje celou přehnanou nucenost posledního večera s jedenáctkou. (26.12.2013)

Rozlučková epizoda Matta Smitha na mě rozhodně nezapůsobila tolik jako předcházející speciál k 50. výročí. I přesto nemůžu říct, že by mě snad nějak hrozně zklamala. Užil jsem si jí jako vždy. Rád jsem ještě jednou viděl jako to funguje mezi Doctorem a nemožnou Sufflé holkou. Na konci přišlo rozloučení s Mattem Smithem, které na mě nefungovalo tolik jako při loučení předchozího Doctora. Nicméně i tak jsem zvědav jak si povede Peter Capaldi. (25.01.2014)

Jeden z nejslabších Doctorovských dílů vůbec.. A je to o to větší škoda, že se předešlý speciál nadmíru povedl a téměř katastrofa z toho pohledu, že jde o docela nedůstojné loučení ze Smithem, který dokázal nemožné a po zbožňovaném Tenantovi přišel s verzí Doctora, která mi sedla možná ještě o kousek více. Celá Smithovská éra se vyznačuje nevyváženým scénářem, který v praxi doplácí na teoretickou sílu svých závažných doctorovských témat, které jsou zdárně dopřekombinovány až do tohoto vánočního vyvrcholení plného chaosu, nesmyslného skákání o stovky let kupředu za doprovodu žvatlání vypravěče, se zápletkou vycucanou z prstu stejně jako problém s počtem možných regenerací, který se vynořil náhle odněkud a stejnětak náhle a odněkud je i vyřešen. Na druhou stranu ten samotný moment, kdy se Matt regeneruje a vlastně loučí je podán citlivě, vkusně, netrvá celý díl a tak tahá celý tenhle zpackaný vánoční speciál trochu nahoru.......... Prostě-Doctor je dobrý, Moffat je žabař. (03.01.2014)

Esence jedenáctého Doctora napěchovaná do jediné hodinky. Jestli před Moffatem někdy stála opravdová výzva, byl to narozeninový Day of the Doctor. A jestli před ním stál úkol, při kterém člověku hrozí nervové selhání, bylo to psaní dalšího pravidla-měnícího kousku, který musí něco rozřešit, něco uzavřít, něco rozehrát - a hlavně dojmout. Pro někoho je z toho nesledovatelná matlanice, která je jen stínem duše, kterou seriál měl během působení Matta Smithe. Pro mě, i přes to, že Jedenáctka nikdy nebude mým srdcovým hrdinou, jde (možná právě díky tomu) o dokonale slzopudnou, nostalgickou i napínavou tečku. I will always remember... (26.12.2015)