The Time of the Doctor (S07E16)

Do třetice konečně důstojný odchod znovuobnoveného Doktorova představitele. Poprvé to byla uspěchaná znouzectnost a podruhé směšná parodie sebe sama. Moffat si neukousl nikterak malé sousto. Velké finále mytologické linie, kde se sejde snad vše co proti Jedenáctce (či Dvanáctce? Čert aby se v tom vyznal...) stálo a to na ploše jed(i)né hodiny. Přesto to nepůsobí jako přeplácanost, ale jako osudové završení všeho o co se Moffat poslední tři sezóny tu více a tu méně úspěšně snažil. Největší zádrhel je stopáž; vzhledem k záběru by to nějakou tu minutáž navíc sneslo. Takto jsou ty časové skoky na Trenzalore poněkud hrrr a bez dopadu. Přesto to funguje a to především díky tomu, že z toho Moffat vybruslil nikoli epickou velkolepostí, ke které by to vzhledem k tomu co je v sázce a kdo proti Doktorovi stojí tak nějak samo svádělo, ale skrze v jádru sice prostou, ale fungující komorní pocitovkou. (26.12.2013)

Nerada to přiznávám, ale mám sklon odsouvat nepříjemné věci na co nejpozdější dobu. Je to samozřejmě dost zbabělé a nejednou jsem na to doplatila, ale nějak si nemohu pomoci. To je také důvod, proč jsem se po vzoru ostatních whovianů nevrhla hned lačně na nový vánoční speciál jako armáda Daleků na Gallifrey, snažila jsem se oddálit regeneraci jedenáctého Doctora, protože mi bylo jasné, že zas budu bulet jak želva a samozřejmě jsem měla pravdu, přesně to se stalo. Promiň Davide, vím, že jsem napsala, že jsi nejlepší a jako Desítka jsi byl nepochybně fenomenální, ale Matt je Bůh a i když jsem moc zvědavá na Capaldiho, bude mi neuvěřitelně chybět. Co se týká dílu samotného, tak prvních patnáct minut to mělo podobu ryzí komedie, pak nějaká ta akce, vcelku ucházející vysvětlení otázek předchozích linií, kde se sešli všichni doctorovi nejvýznamnější nepřátelé a nakonec velké dojetí, takže stará dobrá klasika. SPOILER: byla jsem moc ráda, že došlo i na loučení s Amy, škoda, že tam nebyla i River KONEC SPOILERU. Vysvětlení nové regenerace bylo samozřejmě dalším šidítkem, ale to jsem čekala, takže žádné zklamání z mé strany se nekonalo. Moffat je i přes občasné drobné kiksy super a já se těším, co nového si zas na nás vymyslí, ale jinak mi tedy dává zabrat, asi jsem trochu pomalejší, ale na to, že je to zábavně-dobrodružný seriál, musím často používat mozek na plné obrátky, abych se v ději vůbec chytala. (04.01.2014)

Moffat má na svědomí některé z nejlepších epizod novodobého Doctora Who, ale už od šesté série se ukazuje, že jako hlavní show runner selhává. Průběžně mění zavedený kánon show i svá vlastní pravidla (a ne k dobrému) a pravděpodobně si myslí, že když diváky zmate tím, že na ně halabala vychrstne kýbel informací, tak si budou stále myslet, jak skvělý je scénárista. Ale ten pocit zmatku a nepochycení informací je nejen u mě při sledování Doctora Who stále častější. A není to mnou, ale mizerně napsaným scénářem. The Time of The Doctor, rozlučková epizoda Matta Smithe, se rozjíždí slibně (úvodní vtípky s hologramem oblečení, rozkošný cybermanovský sidekick Handles atd.), ale brzy kvůli obřím dírám ve scénáři a neskutečně nevyváženému a divnému tempu vyprávění rozplizne do ztracena. Samotné rozloučení Smithe s rolí je velký doják (on sám je ostatně obrovským plusem všech epizod, kde se objevil - opravdu si nevybavuji, že bych ho viděla v dílu, kde by se mi nelíbil), ale i přes zamlžený pohled vidíte, jak špatně je celá druhá polovina dílu podáná. Ta Moffatova snaha naházet všechny motivy Smithovy éry do jedné hodinové epizody a ovázat to vše vánoční mašlí, žalostně nevychází. Takhle to dopadá, když je scénáristovo ego moc velké pro dobro seriálu. PS: Marně jsem doufala, že Capaldiho Doktora uvidíme na déle než deset vteřin a že třeba bude mít v příběhu nějakou roli. Já hloupá... (30.12.2013)

Esence jedenáctého Doctora napěchovaná do jediné hodinky. Jestli před Moffatem někdy stála opravdová výzva, byl to narozeninový Day of the Doctor. A jestli před ním stál úkol, při kterém člověku hrozí nervové selhání, bylo to psaní dalšího pravidla-měnícího kousku, který musí něco rozřešit, něco uzavřít, něco rozehrát - a hlavně dojmout. Pro někoho je z toho nesledovatelná matlanice, která je jen stínem duše, kterou seriál měl během působení Matta Smithe. Pro mě, i přes to, že Jedenáctka nikdy nebude mým srdcovým hrdinou, jde (možná právě díky tomu) o dokonale slzopudnou, nostalgickou i napínavou tečku. I will always remember... (26.12.2015)

A je konec. Konec dalšího skvělého doctora a skvělé mytologie kolem něj. Tento vánoční speciál jsem viděl dvakrát a napodruhé jsem byl nadšen a mrzí mě, že není takových více. Pro mě byl Mattův odchod naprosto epický, jak na věži tak i v tardis a při jeho proslově mi ukápla slza, takže pro mě velice emotivní konec v kterém mě čekalo ještě jedno milé překvapení spoiler v podobě dívky, která čekala. Dále jsem se v tomto díle přesvědčil, že Clara je pro mě vůbec nejlepší Doctorová společnice a jsem velice rád, že bude pokračovat dál. Nikdy bych nečekal, že se Smith dokáže vyrovnat Tennantovi dlouho mému nejoblíbenějšímu Doctorovi. To sice platí stále, ale Matt jím je taky. Je to prostě remíza. Děkuju Moffatovi za tenhle skvělý zážitek a doufám, že v tom bude pokračovat a čert vem, že se v tom občas zamotá. Lidé chyby dělaj a dělat je budou s tím se musíme smířit. Teď snad jen doufat, že to Capaldi zvládne a já věřim, že bude skvělý, ale na to si chvíli počkáme. Raggedy Man, Goodnight. (27.12.2013)