The Time of the Doctor (S07E16)

Je to už nejaký ten piatok, odkedy som to videla a všetko, čo som v prvom komentári napísala beriem späť. Ešte šťastie, že sa to dá zmazať. Takže, je mi úplne jasné, že porovnávaniu lúčení 10 a 11 sa vyhnúť nedá, preto si dovolím zopár slov obhajoby. 11 samozrejme. Rozum, múdre slová a racionálny úsudok, to sú veci, ktoré okrem crazy povahy charakterizovali Jedenásteho. Možno preto majú niektorí problém vidieť jeho emócie, ktoré vyjadroval s väčšou pokorou, než Desiaty. A práve preto mi jeho výroky utkveli v pamäti omnoho intenzívnejšie, ako to bolo u Desiateho. Desiaty bol bojovníkom telom aj dušou, Jedenásty rozumom a tiež si dvakrát rozmyslel, či sa vydať cestou boja. Preto sa veľmi ospravedlňujem Števovi, pretože on dobre vedel čo a z akého dôvodu to robí. A napísal mu najkrajšiu finálnu reč. (27.03.2014)

Rozlučková epizoda Matta Smitha na mě rozhodně nezapůsobila tolik jako předcházející speciál k 50. výročí. I přesto nemůžu říct, že by mě snad nějak hrozně zklamala. Užil jsem si jí jako vždy. Rád jsem ještě jednou viděl jako to funguje mezi Doctorem a nemožnou Sufflé holkou. Na konci přišlo rozloučení s Mattem Smithem, které na mě nefungovalo tolik jako při loučení předchozího Doctora. Nicméně i tak jsem zvědav jak si povede Peter Capaldi. (25.01.2014)

Doctor mohl v klidu regenerovat na konci regulérní série a Moffat by tak nemusel vymýšlet přeplácaný a nezajímavý vánoční speciál, který v rámci doktorovských speciálů patří k těm méně povedeným. Nebýt emocí spojených s Doctorovým postupným odchodem, těžko by se hledaly další vyložená pozitiva. Moffat se tak nechtěně dostal do situace, kdy fandové Doctora Who už dávno rezignovali na logiku časoprostorových hrátek a pravidel univerza a proto od speciálu čekají více, než jen povrchní reunion všech Doctorových nepřátel a hodinové čekání na očekávaný závěr. (19.03.2014)

Esence jedenáctého Doctora napěchovaná do jediné hodinky. Jestli před Moffatem někdy stála opravdová výzva, byl to narozeninový Day of the Doctor. A jestli před ním stál úkol, při kterém člověku hrozí nervové selhání, bylo to psaní dalšího pravidla-měnícího kousku, který musí něco rozřešit, něco uzavřít, něco rozehrát - a hlavně dojmout. Pro někoho je z toho nesledovatelná matlanice, která je jen stínem duše, kterou seriál měl během působení Matta Smithe. Pro mě, i přes to, že Jedenáctka nikdy nebude mým srdcovým hrdinou, jde (možná právě díky tomu) o dokonale slzopudnou, nostalgickou i napínavou tečku. I will always remember... (26.12.2015)

Jeden z nejslabších Doctorovských dílů vůbec.. A je to o to větší škoda, že se předešlý speciál nadmíru povedl a téměř katastrofa z toho pohledu, že jde o docela nedůstojné loučení ze Smithem, který dokázal nemožné a po zbožňovaném Tenantovi přišel s verzí Doctora, která mi sedla možná ještě o kousek více. Celá Smithovská éra se vyznačuje nevyváženým scénářem, který v praxi doplácí na teoretickou sílu svých závažných doctorovských témat, které jsou zdárně dopřekombinovány až do tohoto vánočního vyvrcholení plného chaosu, nesmyslného skákání o stovky let kupředu za doprovodu žvatlání vypravěče, se zápletkou vycucanou z prstu stejně jako problém s počtem možných regenerací, který se vynořil náhle odněkud a stejnětak náhle a odněkud je i vyřešen. Na druhou stranu ten samotný moment, kdy se Matt regeneruje a vlastně loučí je podán citlivě, vkusně, netrvá celý díl a tak tahá celý tenhle zpackaný vánoční speciál trochu nahoru.......... Prostě-Doctor je dobrý, Moffat je žabař. (03.01.2014)