The Day of the Doctor (S07E15)

Brouzdání ve vtípcích nedávných sérií, pomrknutí na znalce těch dávných a zároveň čistá Moffatovina, která nedokázala a ani nechtěla být jen oslavným zpěvem. Díky kombinaci Mattovy vyřídilky a Davidových nekonečných očí měl den Doktorův nejvyšší hodnocení téměř předplacené, ale na pozadí Pádu Gallifrey, tíhy odpuštění, střídání vzhledu Tardis, možnosti naznačeného kurátorství nebo kouzlu posledního záběru mu nic fanouškovsky přidávat nemusím. (02.12.2013)

Matt a David spolu v jednom filmu, tomu říkám překvapení. Konečně jsme se trochu dozvěděli o Doctorově minulosti a bylo to hodně zajímavé. Líbilo se mi obsazení Johna Hurta do role minulého Doctora, udělalo mi to obrovskou radost. Bohužel film jako celek se mi už tolik nelíbil. Nemohli vybrat příjemnější herečku na Alžbětu I.? Jsem si jistá, že by do toho šla I Cate Blanchett, ale tohle byla katastrofa, nedalo se na to koukat. Mrzí mě, že se to vice nevěnovalo zničení Galifrey a celově jen té planetě, abychom se o ní dozvěděli ještě něco vice. Za mě byla kapitola s Elizabeth zbytečná. (17.01.2020)

Jedno se Moffatovi musí nechat, i když to občas přežene a jen horko těžko se vymotává ze svých překombinovaných zápletek, rozhodně je za všech okolností originální a navíc se nebojí riskovat, takže když už se mu příběh povede, stojí to vážně za to. A přesně tohle se stalo v toužebně očekávané epizodě k padesátému výročí. Protože dokázal v sedmdesáti pěti minutách vzdát epický hold celé dlouhé historii tohoto britského fenoménu a zároveň přijít s revolučním zvratem, který seriálu nastoluje zcela nový směr a možnosti do budoucna. Když k tomu přidám báječnou a vtipnou interakci mezi Desátým a Jedenáctým Doctorem (na které jsem se mimořádně těšila), skvělý výkon Johna Hurta, jemuž bych z fleku dala několik samostatných sérií a když jim k tomu přihrávají Rose s roztomilou Clarou, nevím co víc bych si mohla přát. Sice jsem se někdy ztrácela u narážek na klasické série, které jsem ještě neviděla, ale na diskuzích, kde se dopodrobna řeší snad i ponožky, které měl kdekterý Doctor v kterékoliv epizodě na sobě, jsem to snadno dohnala. :-) (25.11.2013)

Geronimo! Allons-y! Absolútny vrchol Doctora Who! Tu, na 50. narodeniny, sa prepisuje história a to vskutku impozantným spôsobom so všetkou gráciou. Oslava tohto jedinečného jubileá bolo skutočne exkluzívnym a nezabudnuteľným zážitkom, ktorý vo mne zanechal silný dojem. Pri sledovaní Davida Tennanta a Matta Smitha som sa cítil ako v rozprávke, kde sa sny stávajú skutočnosťou. Vidieť skrátka mojich dvoch najobľúbenejších Doctorov spolu bolo splneným snom. Interakcia medzi Davidom a Mattom bola neskutočná, tá ich dynamika vo mne vyčarila úsmev na tvári. To, ako po sebe dokončujú vety, bolo senzačné a k tomu tie vtipy a hlášky, proste lahôdka pre oči a uši. Tá narážka na Timey-Wimey bola nesmiere podarená. Moment, kedy sa všetci traja Doctori rozhodli vziať na seba podiel za zavinení skazy Gallifrey, bol velice silný a mrazivý. Avšak Clarine slzy na stekajúce po tvári obmäkčili ako aj Doctorov, tak aj mňa ako diváka. Hneď nato si zaumienili, že predsa len zachránia Gallifrey, čo bol vážne radostný moment plný nádeje. A scéna, počas ktorej sa zbiehali Doctorovia zo všetkých kútov vesmíru a za všetkých časových rovín, bola neskutočne epická a počas nej mi prebehol mráz po chrbte! (15.05.2021)

50 let... Když si jeden uvědomí, co všechno se za posledních padesát let událo... tak může být rád, že i v dnešním rychlém a povrchním světě má své jistoty- a jednou takovou jistotou je i Doctor, první, druhý, třetí... až dvanáctý (tedy, pokud toto číslování pořád sedí :-). Není to tak dlouho, co jsem začal tento kultovní seriál (a to jsem si do dnešních dní myslel, že největším kultem na poli britské sci-fi je Red Dwarf- omyl) sledovat, o to větší je moje radost z toho, že jsem začal ve chvíli, kdy Doctor Who slaví toto velké jubileum. K filmu samotnému asi netřeba nic moc dodávat, je to zkrátka dárek pro všechny Whoviany, co jich po světě běhá a krásná nostalgická záležitost (viz. úvodní titulky), při jejímž sledování se musí přihlouple usmívat i ten nejméně zapálený fanoušek. Netřeba být hnidopich a snažit se hledat logické nebo jakékoliv jiné nesmysly, naopak, člověk si musí užívat každou minutu a být rád, že se dočkal chvíle, kdy se v jedné a jediné scéně objevili všichni naši milovaní Doctoři. Geronimooo, Allons-y! (25.11.2013)