Il deserto dei Tartari
Le Désert des Tartares
Die Tatarenwüste
The Desert of the Tartars
The Desert of the Tartars
The Desert of the Tartars
The Desert of the Tartars
Réžia:
Valerio ZurliniScenár:
André G. BrunelinKamera:
Luciano TovoliHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Vittorio Gassman, Giuliano Gemma, Helmut Griem, Philippe Noiret, Jacques Perrin, Francisco Rabal, Fernando Rey, Laurent Terzieff, Jean-Louis Trintignant (viac)Obsahy(1)
Ve fiktivní Tatarské poušti se nachází osamělá vojenská pevnost, která očekává vpád nepřítele. Ten se však stále neobjevuje. Zastavený čas postupně proměňuje životy vojáků v nicotu a představuje tak ještě mocnějšího protivníka než bílí jezdci, kteří se nakonec k oslabené pevnosti začnou blížit... (oficiálny text distribútora)
Recenzie (44)
Velmi pěkné podobenství. Celou dobu jsem ale myslel na píseň Jacqua Brela "Zangra", která je pro mě důkazem, že se prakticky stejné téma dá vyjádřit v podstatně kratším čase :-). ()
Nevšední film, začíná krásnou krajinou, ale tím nekončí. Scenérie jsou hezké opakovaně, film má atmosféru, závěr na poušti je nádherný. Jediné k vytknutí je kapela v jídelně, která opravdu nehrála a bylo to evidentní. 85%. ()
Krátko predtým, ako som šiel na tento film, som si prečítal zbierku Buzzatiho poviedok a akosi som v úvodných titulkoch nezaregistroval autora predlohy. Ako film ubiehal a atmosféra kryštalizovala, som si hovoril: Veď to je ako v Buzzatiho poviedkach! A ako film pokračoval k neodvratnému záveru, tento pocit len silnel a normálne som si ako jediný z divákov počkal na celé záverečné titulky - ktože to len napísal? A moje tušenie bolo správne. Ťažký film - celý život na niečo čakáte, pripravujete sa na to a nakoniec... Kamarát, s ktorým som na tom bol, bol po filme hodne deprimovaný, keďže už som trochu poznal Buzzatiho štýl, spamätával som sa rýchlejšie. Herecky tu vlastne neexceluje nikto, všetko je podriadené konečnému výsledku, ktorý je nanajvýš uspokojivý. ()
Ovšemže víc než dvouhodinová "Tatarská poušť" postrádá dramatický spád, takže chvílemi se divák může nudit stejně jako její hrdinové - jde přece o základní stavební prvek Buzzatiho románové předlohy. Chtěl-li Zurlini zachovat atmosféru ve stínu Kafky bytující a Godota předpovídající rmutné alegorie lidského (anebo přesněji : mužského) údělu ("Tady, nebo jinde - všichni jsme někde omylem" - a "jiné volby není" ...), sotva nám mohl vyjít vstříc ochotněji než nasazením baterie hereckých hvězd, Tovoliho obrazy íránské pouště s dvoutisíciletou hliněnou pevností Bam (a pro nás Čechy malinko nahořkle malebného Brixenu) a Morriconeho citlivou, nebývale zdrženlivou hudbou. "Nejvelkolepější - a nejexistenciálnější - z koloniálních eposů" ? - Hodnocení docela výstižné, i když přinejmenším v první části nadsazené. Vydavatel českého DVD podprůměrným přepisem ještě prohloubil existenciální rozměr díla, jeho poezii ale dal jaksepatří na frak. ()