Diabol nosí Pradu

"YOU SOLD YOUR SOUL TO THE DEVIL WHEN YOU PUT ON YOUR FIRST PAIR OF JIMMY CHOOS." ------------------ Už pár dní sa neviem zbaviť myšlienky toho, aký by bol tento film absolútne dokonalý, keby sa skončil scénou v aute s Mirandou v Paríži. Štúdio/rejža sa rozhodli ísť vyšliapanou cestou, záverom, akým končí väčšina filmov. Pritom stačilo len strihnúť o pár minút viac a zakončiť ho bolo možné bez akejkoľvek zmeny v deji a tak autenticky, tak reálne, s tak výstižne nastaveným zrkadlom skutočnému svetu a mentality ľudí v ňom a zároveň tak silným artistickým spôsobom, že normálne až nechápem, prečo musel prísť ten zasraný utopický happy end, ktorý, povedzme si úprimne, by sa zrejme nestal. Čo sa ale stalo, bol strhujúci herecký koncert Meryl Streep, kde ostatní, počnúc famóznym Stanleym Tuccim, boli na míle ďaleko vzad. Je pravda, že filmov s takouto tematikou som veľa nevidel, bude však nepravda, keď poviem, že tento je asi najlepší z nich? --- "This 'stuff'? Oh, okay. I see. You think this has nothing to do with you. You go to your closet and you select out that lumpy blue sweater, for instance, because you're trying to tell the world that you take yourself too seriously to care about what you put on your back. But what you don't know is that that sweater is not just blue, it's not turquoise, it's not lapis, it's actually cerulean. You're also blithely unaware of the fact that in 2002, Oscar de la Renta did a collection of cerulean gowns. And then I think it was Yves Saint Laurent, who showed cerulean military jackets? And then cerulean quickly showed up in the collections of eight different designers. Then it filtered down through the department stores and then trickled on down into some tragic Casual Corner where you, no doubt, fished it out of some clearance bin. However, that blue represents millions of dollars and countless jobs and so it's sort of comical how you think that you've made a choice that exempts you from the fashion industry when, in fact, you're wearing the sweater that was selected for you by the people in this room. From a pile of 'stuff.'" --- (x / x) (30.03.2021)

Ďábel nosí Pradu, aneb jak se stát sviní, nebo sviním sloužit. Herecké výkony jsou obdivuhodné - obzvlášť Meryl Streep, která hraje opravdovou bestii, ale i Anne Hathaway, která ukázala, že umí hrát i víc než školačku, ze které se stala princeznička. Svět módního průmyslu mi přijde celkově nezajímavý a někdy možná až zbytečný, proto mě tohle drama moc nezaujalo. Je jasné, že ve takovém filmu musí být happy-end, ale kniha tak optimistická není. (29.05.2011)

Je to komedie nebo hořká realita někoho z nás? Ďábel nosí Pradu (kolik to stálo, Prado?:-)) není bůh ví jak vtipná komedie pro každého, ale pokud vám Yves St. Lauren říká něco víc než jen "zkouší parfémy na zvířatech", tak se pobavíte. Herci, móda, krásné ženy... Skryté narážky, ďábelská šéfová v podání Meryl Streep, rozkošná princezna Anne Hathaway (sakra, málokterá herečka vypadá s makeupem i bez něj dobře a to nemluvím o tom, jak jí padnou šaty...) a vždy skvělý Stanley Tucci. Brát Pradu jako komedii, tak určitě více klasického humoru, který nezestárne (za deset let se budou lidé ptát, jaký Potter?:)). Moderní svět neomlouvá ani nezná jiná slova než "žádný problém". Přesto bych raději, kdyby si autoři trochu víc pohráli s odporností tohoto světa a neudělali z toho další strastiplnou cestu americké princezny světem módu k očekávanému konci. (16.05.2010)

Souhlasím s packou. Nebýt bezpochyby úžasné!!! Meryl Streep, film by spadl do řadových, lehce zapomenutelných, romantických kravin. Meryl, ve své roli tvrdé a nekompromisní bysnyswomenky, stačil jeden jediný pohled, jenž jasně vyslal signál "tady není o čem diskutovat, udělej okamžitě oč Tě žádám, jinak odejdi". Nemusela ani mluvit. Ten její výraz, kdy si někoho propálila pohledem, jasně naznačil, co si o dotyčném myslí. Postava kterou ztvárnila byla tvrdá žena ve velkém světě módy, která byla zvyklá na stoprocentní servis s požadavky nad hranicí splnitelnosti. Samozřejmě té klišé omáčky kolem toho v podobě "popelky, šedé myšky", z níž se vyklube žena wamp s botama od Channela, jsme si museli projít. S tím se nedalo, bohužel, nic dělat. (09.01.2015)

Ďábel nosí Pradu se tváří sebevědomě, jako by šlo o exkluzivní výrobek z oblasti haute couture, i když jde ve skutečnosti z hlediska filmových kvalit o konfekci. Romantická i komediální rovina je nevýrazná a sám příběh je pohříchu dost plytký. Jde v podstatě o modifikaci story o oškivých káčátkách, které se přes noc promění v oslnivou královnu maturitního plesu. Anne Hathaway se podobným způsobem z hodiny na hodinu změní ze sympatické holky od vedle, která neví, co to je řasenka (!), v elegantní superkrásku, která by z fleku mohla pózovat pro obálky světových magazínů (což konec konců Anička dělala). Zajímavá je ta rovina, která popisuje a kritizuje vztah podřízenosti a manipulovatelnosti s lidmi, jenže i ta je povrchní a neskonale lépe se s ní vyrovnal Veber se svou Hračkou. Suma sumárum, to jediné, co má hodnotu, je výkon Meryl Streep v roli sebevědomé semetriky a profesionální ženy, který je bezchybný a herečka bez problémů zvládla part ženy podstatně mladší než je ona sama. I když 57-leté Streepové jsem přece jen ta odhadem 8-letá dvojčátka moc nevěřil. Jakkoliv jde ve své podstatě o kýč, je to kýč lehký, dobře natočený a nesklouzávající do sebeparodie. Celkový dojem: 50 %. (19.05.2010)