Sépia a veľryba

Tak jsem si to nechala rozležet a jsem připravena plivat názory. Předně - nemám ráda Pink Floyd a tím jde část působivosti filmu už od začátku mimo mě. Za další - Baumbach jako by se trochu rozpačitě/bezradně nemohl rozhodnout, o čem chce vyprávět. Bere si zápřah, jakože objektivně o celé rodině a tak, ale potom to očividně nedodržuje. Třeba matka, na rozdíl od všech ostatních členů rodiny, nikdy není sama, vždycky jenom s někým z mužů, a tito muži ji nikdy nenechají mluvit o tom, o čem by ona sama chtěla doopravdy mluvit, vždycky s ní mluví jenom sami o sobě. A hlavně všichni pořád mluví - a o nesmyslech, bleh. Já vím, že to je z velké části záměrně, ale stejně. Chtěla bych tam víc takových scén, jako když na konci otec říká, že by si mohli o všem pohovořit u jídla, a matka se místo slovního vyjádření nekontrolovatelně rozesměje. Linka mladšího bratra v průběhu značně zeslábne a na konci z pointy vymizí, protože ve skutečnosti Baumbach nejvíc chce mluvit o démonu, kterého si otec nad sebou vyrábí ze svého ega a slabošství, způsobu, jakým tímto démonem kazí a tráví staršího z bratří, a způsobu, jakým se z toho starší bratr snaží nevymanit nebo vymanit. Z tohoto úhlu mi přijde líto, že se Baumbach začaroval do toho nemastného neslaného indie žánru, který mu nedovoluje se nijak pořádné rozšoupnout, protože to je regulérní horor a jako takový bych to chtěla vidět vyprávěné. To mě přivádí k myšlence, že on je spíš asi doopravdy spisovatel nebo scenárista, ale ne úplně režisér, protože (kromě zkratky, což se mi zase ale líbilo) nepoužívá filmovou řeč a filmové prostředky, všechno ukazuje jako na divadle. (06.11.2016)

Ani v najmenšom nezdieľam nadšenie svojich hodnotiacich kolegov. Už úvodná scéna rodinného tenisového zápasu (obrazová metafora toho, kto bude s kým a proti komu hrať v priebehu filmu) mi pripadala lacná a schematická - a tento pocit ma málokedy opustil celých ďalších 80 minút. Z dialógov celý čas šuští papier, údajná realistickosť a civilnosť postáv mi skôr zaváňala topornosťou a ďalšia VEĽKÁ metafora s krádežou pesničky Pink Floyd (akože neschopnosť postáv žiť svoj život autenticky) je už vyslovene z rodu trápnych. Najtrápnejšou je ale postava Bernarda, ktorého "literátsky" jazyk by aj v paródii na pseudointelektuálov pôsobil prepísknuto. Veru, miestami som až neveriacky krútil hlavou. Ten film je totiž natočený rovnako nepodarene, ako nepodarene žijú svoje životy jeho protagonisti. (04.08.2006)

Celkem průměrný příběh o rozvádějících se rodičích dvou teen synů, kteří se horko-těžko vypořádávají se svými vlastními problémy a ještě navíc stojí před rozhodnutím u kterého z rodičů budou vlastně žít a jejich prozření, že rodiče nejsou tak ideální, než jaké byli jejich iluzorní představy. Chybělo tam trochu větší prokreslení hlavních postav. Takhle to budilo dojem, že každý z nich bojoval hlavně sám za sebe a otevřený, rádoby zajímavý konec mě tentokrát také nijak zvlášť nenadchnul. Plusovým pozitivem byi rozhodně Pink Floydový soundtrack. Nad trojku dnes ale rozhodně nejdu. (24.11.2012)

Veľmi dobre spracovaná dráma, ktorej scénar, nominovaný na oskara sa príliš podobá skutočnému životu. Príbeh naozaj zaujímavo vykresľuje ako sa členovia rodiny vyrovnávajú s rozchodom, každý svojim spôsobom. Otec vzťahom so študentkou, mama pokračujúcim promiskuitným životom, starší s bratov hľadaním samého seba a mladší začínajúcim alkoholizmom a svojským skrášľovaním školského prostredia. Toto by mohli púšťať v manželských poradniach ako výstrahu, čo s rodinou dokáže spraviť rozvod.Takže senár dostal oprávnenú nomináciu na oskara, že je dej nudný pre viacerých užívateľov je jasné. Dráma nie sú Avangers, takže pri výbere tohto žánru ťažko môžete očakávať 90 minútové napätie. Výkony hercov, kamera a hudba skvele doplnia komornú, skôr festivalovú atmosféru filmu a ľudí, obľúbujúcich dobré filmy potešia nepochybne viac ako hollywoodské braky súperiace v dosiahnutí väčšieho zisku. 85%... (01.10.2017)

Pri znalosti zopár neskorších Baumbachových snímok mi prišla Oliheň a veľryba trochu vlažná, matná. Príbeh jednej rodiny, ktorá vám asi nebude príliš sympatická. Otec využíva svojho bohémskeho postavenia vysokoškolského umeleckého pedagóga a nebráni sa fyzickému kontaktu so študentkami, i keď ťažko povedať, prečo je tak populárny a neodolateľne rozhodne nepôsobí. Frustrovaná matka rieši problémy výhradne vyhľadávaním bokoviek a chlapi sa chytajú. Mladší brat je v deji trochu v ústraní, takže najviac určite zaujme Jesse Eisenberg. Ak je to napísané podľa Baumbachových spomienok na život vo vlastnej rodine, tak trochu stratil nadhľad a viac myslel na seba než na divákov. Ústredná metafora je už v názve a ak by sa vám nechcelo premýšľať, tak dotyčný "obrázok" je vám naplno ukázaný aj v závere, asi aj v nadživotnej veľkosti. (28.01.2021)