Dr. House

Tenhle seriál jsem si velmi rychle zamilovala, ty "černohumorné" hlášky Dr. House prostě nemají chybu. Jsem moc ráda, že Hugh Laurie konečně dostal roli, v níž naplno uplatní svůj talent i charisma. Navíc několik dílů režíroval producent seriálu Bryan Singer a je to na nich znát, v tom dobrém slova smyslu. (19.10.2006)

Je skoro neuvěřitelné, že se v záplavě stále stejných nemocničních seriálů objevila série, která je odlišná, originální, neotřelá a zkrátka tak trochu o něčem jiném. Můžete namítnout, že všechny díly mají prakticky stejný průběh a že celý seriál stojí a padá s ústřední postavou dr.House, ale přesto to báječně funguje. (08.05.2007)

Tragikomický životní cynismus a suchý sarkasmus se potkali v jedné osobě geniálně pragmatického doktora, který sice možná na první pohled své pacienty vidí hlavně jako objekty zábavného zkoumání, jenže pod vší tou černohumornou slupkou se ukrývá citově pochroumané, ale v nejniternější podstatě dobrácké srdce. Hugh Laurie se svým charismatickým zjevem neoholeného a pajdavého doktora zaslouženě sbírá všechny pocty a uznání, ale bylo by nefér opomenout zbytek jeho (spolu/proti)hráčů, z nichž nejvíce zaujme Lisa Edelstein, jako ředitelka nemocnice, dr. Lisa už zase se musím za toho šílence oficiálně omlouvat Cuddyová. Koncept dílů bez vzájemnější provázanosti příliš nevadí, ani překvapivě nenudí. Ač jsou některé kvalitativně níž, než je v celkovém průměru zvykem, nelze si tento seriál nezamilovat. Už jenom za tu úžasnou životní filozofii, že „všichni lžou!“. (12.04.2008)

Tak tomuhle říkám dobrý seriál. Jeden z velmi mála nových seriálů, které pravidelně sleduju a který se mi líbí. Žádný několikadílný počáteční rozjezd ani zdlouhavě nudné uvádění do děje tu nebylo. Autoři nás rovnou hodili do vody zábavy a já říkám, takhle to má být. Žádný předimenzovaný mysteriózní podtón ani extrémní prodlužování zápletek na padesát dílů jedna. House je zábavný, humorný, dojímavý a lidský příběh o léčbě nemocí (a mezi nemoci neřadím jen rýmu nebo raka, ale třeba i lásku, věrnost nebo přátelství), vypointovaný a třeskutý jako čerstvě strouhaný křen proti pytlíkově prodávanýmu ostatnímu americkýmu seriálovýmu balastu. Mnohdy velice kritický ke společnosti nebo lidskému jednání (hlavně neschopnost nelhat). Jediný větší problém vidím v tom, že stejně jako CSI je House přehnaný v různorodosti případů a jejich řešení. Přinejmenším v prvním tuctu dílů to bylo hodně poznat. Jakoby se scénáristé předháněli v bizarnosti nemocí a po nocích hledali v knihovnách ty nejroztodivnější způsoby onemocnění. Naštěstí to rychle přešlo a seriál se ustálil v normálnějších kolejích (nebo jsem si na to jenom zvykl). I tak si ale myslím, že prostředky vynaložené na zjištění nemoci u jednoho člověka jsou hodně přehnané (a to hlavně při americkým způsobu zdravotního pojišťovnictví). Co se týká House (dokonale zahraného mimochodem), myslím, že už by dávno vyletěl, protože i upřímnost se musí umět podat neupřímně mile. Takhle se chovat, to se nedá ani u nás, natož v USA, kde můžete žalovat výrobce mikrovlnek, protože v návodu k nim není, že se nesmí péct kočka a při vyhrát. Já přejdu k věci, nemáte mě rád. A já jistě nebudu mít rád vás. Ale není to nic osobního, já nemám rád nikoho. Jenomže tak to není. Opak je pravdou, protože Gregory House M.D. skrývá pod svou drsnou hulvátskou slupkou člověka, kterému záleží na zdraví lidí. A někdy i na lidech samotných. Později Drobná vsuvka k nejnovější člence týmu studentce medicíny Martě Mastersové. Nevím, jestli je tam proto, aby mě iritovala svou blbostí, ale pokud ano, tak dokonale plní svoji funkci. Jinak sedmá serie a kromě občasného zaškobrtnutí při výměnách týmů nepozoruji žádnou ztrátu kvality nebo zábavnosti. (29.12.2007)

Ten seriál mě v zásadě nebaví. Už po sedmi, osmi epizodách se vám zajídá neustále se opakující struktura jednotlivých dílů : pacient se zčista jasne sesype, nikdo neví proč, následují "diferential diagnosis", první diagnóza a léčba, které se prokážou jako špatné - záchvat (křeče, zástava srdce, halucinace), další léčba, další selhání a konečná správná diagnóza, jenž je buď naprosto banální nebo neuvěřitelně exotická; k tomu všemu navíc jako bonus dva, tři odlehčující, malé případy, na kterých si House se svým cynismem smlsne. Čímž se dostávám ke dvěma důvodům, proč s tímto "seriálem, jenž mě v zásadě nebaví" vlastně "ztrácím čas". Hugh Laurie. Gregory House. Na svých mrzáckých bedrech totiž nese ne půlku, ne tři čtvrtiny, ale pro mě rovnou pětadevadesát procent úspěchu seriálu. Herec k nezaplacení. A jméno seriálu je příznačné - tohle je v zásadě one man show. / Čtvrtá série přinesla konečně kýžené oživení... A nemyslím tím jenom Třináctku :) Zvedám o deset. 80% (05.11.2007)