Dobrú noc a veľa šťastia

Zážitek z filmu je přímo úměrný divákově zájmu (či nezájmu) o skutečnost, že v první polovině 50.let skupina reportérů ze CBS systematicky šlapala na kuří oko senátorovi z Winsconsinu Josephu McCarthyovi, jehož tažení proti "rudému moru" se nechvalně zapsalo do historie pohrdáním lidské důstojnosti a lidskými právy, zaručovanými ústavou (např. Charles Chaplin by mohl vyprávět). Nemožnost adekvátně se hájit proti křivému nařčení z kolaborace s komunisty a z toho pramenící profesní problémy, jako byla ztráta zaměstnání, či dokonce v krajních případech i žalář, na to vše poukazovala CBS v čele s novinářskou legendou Edwardem Murrowem. Divák, neznalý jména McCarthy se z kraje asi nebude chytat, nejenom díky prvním dvaceti minutám, plných překrývaných dialogů a záplavě jmen, ale i díky tomu, že Clooney neukazuje problém mccarthismu v celé jeho šíři (historické souvislosti zde stručně načrtne jenom krátky osvětlující text), ale rovnou vrhne diváka do televizního studia mezi Murrowa a jeho společníky při přípravě toho času velmi sledované večerní show, ve které poukazovali na křivá obvinění amerických občanů (ve filmu jde konkrétně o dva případy). Vrcholem je pak Murrowův televizní duel se samotným McCarthym, jehož demagogický projev na adresu Murrowa patří k nejsilnějším zážitkům z filmu. Hlavní devízou Clooneyho filmu je jeho autentičnost, díky černobílé kameře, dobové hudbě a precizní výpravě hmatatelná atmosféra 50.let, kdy vám nebude připadat jak pěst na oko vkládání dobových záznamů. A možná někteří z vás, při záplavě plytkosti, která se na nás v současnosti valí z komerčních TV stanicí, se hořce usmějí při závěrečném Murrowově vyznání touhy po "vysvětlující, vzdělávající a inspirující televizi". Bohužel Ede, tak zrovna tenhle boj si nevyhrál...... (09.05.2011)

Clooney nás ve svém filmu zavádí do období amerických procesů 50. let, tzv. honu na čarodějnice. Do doby, kdy si televize začala uvědomovat, jaký může mít vliv a kdy se před kamerou ještě mohlo kouřit. Příběh je servírován jako komorní drama, boj muže proti muži. McCarthy vs. Murrow. Ani u jednoho se nedozvíme nic ze soukromí, pouze postoj k jednomu tématu a způsob jejich boje. Odosobněnost vládne celému filmu. Vlastně až na výjimky skoro všichni v tomto filmu vypadají jako lidé bez soukromí, oddaní pro svou věc nebo spíš pro tu Murrowovu? Loajální vůči CBS až tak, že jsou ochotni přijmout zásadu žádných osobních vztahů na pracovišti. Odbočka k manželům Wershbamovým mě zaujala a to z důvodu kam nás tím chtěl režisér vlastně nasměrovat? Mně se totiž po zbytek filmu drala na mysl otázka, proč někdo, kdo se snaží o morální políček, prosazuje takový zákaz. Z důvodu ochrany nebo čeho? Dost se to v mých očích bilo s přístupem ředitele CBS k celé situaci kolem kauzy McCarthy. To by vydalo na jeden díl pořadu pana Murrowa. Pokud by to ovšem pro něj bylo dost velké téma, že. Tím se dostávám ke skvělému výkonu Davida Strathairna a jeho sucharskému, rezervovanému a nemýlícímu se Murrowovi. Pro dobré hodnocení filmu by mi snad stačil na plátně jen on a kouř z cigarety (na který ovšem v reálu Murrow nakonec doplatil). Málem jsem utrpěla šok, když si ten muž s pokerovou tváří začal nervózně poklepávat nohou. Projev lidskosti! (13.02.2009)

"Dobrou noc a hodně štěstí" mi ukázal George Clooneyho ve světle, v jakém ho neznám. Neobyčejně závažnou, suchou a nadosobní látku dokázala režírující hvězda ukočírovat velmi suverénním způsobem – zvolená foma sice naprosto popírá vysokou diváckou atraktivitu, nicméně řemeslně je zvládnutá s neuvěřitelnou bravurou. Suchý dokumentaristický tok výjevů ze studia CBS, kde zuří boj proti tupému americkému patriotismu senátora McCarthyho, by mohl zdánlivě diváka ukolébat, ale chytrý Clooney minimalistickými prostředky brilantně vytváří dynamiku, naléhavost a vnitřní napětí. Přirozené herectví, prolínání filmu s dobovými materiály, rytmizující jazzové vsuvky, které zároveň komentují dění na plátně. Dokonalá atmosféra bezprostřednosti je exemplární a srovnatelná třeba s legendárními "Dvanácti rozhněvanými muži". Jednoznačným magnetem filmu je strhující a chrarismatický David Strathairn v roli hlavní tváře zpravodajství CBS Edwarda R. Murrowa. Jeho úsporný, avšak působivě epxresivní herecký výraz i dokonalá intonace nese poselství filmu s neskutečnou adresností a neodbytností. Ač je námět Clooneyho snímku 50 let starý, na aktuálnosti neztratil. Otázka funkce televize, otázka role jedince v boji za svobodu, otázka morálky, která musí být více než přituplé vlastenectví. To vše ne podává Clooney jako nějaký provokativní otazník, ale jako přesný a strhující vykřičník, který dráždí "neo-mccarthyovce" a dobře tomu tak. Bodík strhávám pouze za občasné nevyváženosti (opravdu se mi moc nezdála rovina s manželským párem Shirley-Jesse) a také za to, že idea musela nutně porazit emoce. Přesto smekám před způsobem, jakým Clooney tenhle neskutečný filmařský úkol zvládl. (13.03.2006)

No, čekal jsem větší drama, ale to nic nemění na faktu, že je to dobrý a poučný film (teda pro mě byl ;-)). Rozhodně se nepovažuju za nějakého znalce mccarthismu, ale každý divák, který zaslechl alespoň něco o okolnostech studené válce ze strany USA, by s tímhle snímkem neměl mít problém. David Strathairn na mě působil velice charismaticky a asi bych si ho měl trochu víc "proklepnout", ale hodně mile mě překvapil taky Clooney na řežisérské stoličce. (28.07.2009)

Nechtělo se mi do filmu, který je jen o politice. Nechtělo se mi cestovat v čase, k tomu do jiné země, když na bolehlav by se politických témat našlo dost tady a teď. Zase jsem se spletla. Ten film byl sice o politice ALE NE "JEN" ! A byl vynikající. Nedělám to často, ale tentokrát se svezu s dokonalým Limovým komentářem, protože k němu skutečně není co dodat. Vlastně něco přece: nedávno proběhla na diskuzi anketa čtyř herců obsahující i jméno Davida Strathairna a já tušila, že vedle slavnějších kolegů nemá šanci, což se nakonec potvrdilo. Bylo to v době, kdy většina hlasujících ještě tento film neviděla. Jeho dechberoucí výkon je rozhodně důvodem s ním napříště nejednat jak s Popelkou. (09.05.2006)