Stopy zločinu: Alibi jako řemen

Průměrná detektivka, kterých v osmdesátých letech vznikla celá řada. Překvapí nanejvýš prostředí Brna z vrcholu socialismu, což je zajímavé pro člověka, který místa natáčení zná. Napínavost děje by mělo podtrhovat třísknutí do kláves klavíru, které je brzy otravné a i pro průměrného diváka není potřeba. Každopádně, děj napínavý není a závěrečná akce budí přinejmenším rozpaky. Zhlédnout se ale rozhodně v klidu dá, herci jsou sympatičtí. (05.12.2011)

Občas je na tom znát scenáristická a režijní bezradnost, kdy sami herci netuší, co říkat a co dělat ("Pojď sem. Tak ne, pojď jinam."), ale příběh samotný má hlavu a patu, slušnou atmosféru a za Brno 80. let, včetně těch plácků, dnes už zastavěných moderními prosklenými kostkami, a činžovních domů, musím dát hvězdu nahoru. (08.12.2021)

Ta čtvrtá hvězda je však pouze za Brno a brněnské herce. ;-) Ale na jedno shlédnutí před spaním celkem solidní podívaná. :-) Klidně bych brala i delší stopáž. Mimochodem - Jaroslava Dufka jsem poznala jen podle hlasu, nikoliv obličeje. :-D Jsem na něj (z divadla) zvyklá pouze s vousy, bez nich jsem ho snad nikdy neviděla. ;-) Nehledě na to, že zde byl i podstatně mladší a méně prostorově výrazný. ;-) Což samozřejmě nemyslím tak, že starší a silnější nebyl v divadle úchvatný, ba naopak. ;-) (19.07.2019)

,,Tak jsme byli na návštěvě v klenotech!“ Tohle Alibi mi přišlo děravé a nikoli jako řemen. Je to taková podprůměrná detektivka s mizerně hrajícím Bartoškou i Navrátilem. Hašek, který exceloval v Malém pitavalovi, zde hraje vlastně totožnou postavu Rudly Pekaře, jen s jiným jménem, ale bohužel zde dostává jen minimum prostoru na úkor Bartošky s Navrátilem. Příběh je zpočátku příliš překombinovaný, od druhé půlky je už zase zločinec jistý a tak mě trochu nudilo to přešlapování okolo, než jsem se dostal k vytouženému finále. (03.08.2014)

První případ brněnského Cowleyho Brouska a jeho soudruhů profesionálů. Bartoška a Navrátil korzují v rámci vyšetřování po svědcích jak Mikuláš s čertem, aby na konci lstivě zaklekli na pachatele jako kdyby to byl něžný obr Floyd. Z monotónního užvaněného obsahu a patřičně šedé socialistické formy na mě vysvitly dva nepodstatné detaily. Sexuální apatie Bartoškovy postavy, když mu ex chystá koupel a on vytuhne na křesle (není se co divit, když vypadala jako jeho matka) a modrá nástěnka v policejní kanceláři hned vedle mapy Brna v měřítku 1 : 15 000. Verbal Kint by u ní byl naprosto bezradný.. (14.10.2020)