Černé zrcadlo

Black Mirror je nadčasová britská miniséria, pozostávajúca zo šiestich od seba nezávislých príbehov. Každý z nich ponúka veľkú dávku emócií a podnetov na zamyslenie, a každý ma v sebe ukryté nejaké posolstvo. Rozoberajú vždy závažné otázky ohľadom morálky v spoločnosti, ktorá sa výrazne mení pod vplyvom veľkého technologického pokroku a vývoja nových IT hračiek, ktoré sa nakoniec vždy obrátia proti nám. Nebudem používať žiadne spoilery, ale najlepšie urobíte ak nebudete o jednotlivých dieloch vedieť vôbec nič, len si ich pozrite, popremýšľajte a vyvoďte si svoj vlastný záver. The National Anthem: Ako prvý je tu tento desivo reálny príbeh, v ktorom mi chýbalo akurát nejaké šokujúcejšie zistenie na konci, ktoré by to celé podčiarklo. Okamžitá celosvetová informovanosť nie je vždy na úžitok. 95 %. Fifteen Million Merits: Začalo sa to miernym šokom z nezvyčajného prostredia a deja, keď sa dosť dlho nič zaujímavé nestane, no vyústilo v môj najobľúbenejší diel prvej série. Geniálne vykreslenie stále pohodlnejšieho a prázdnejšieho života v súčasnosti a zároveň varovanie toho čo ešte horšie nás môže čakať v budúcnosti. Vynikajúci výkon Daniela Kaluuyu. Jeho záverečný monológ je jeden z naj momentov celého seriálu. 100 %. The Entire History of You: O veľmi aktuálnej téme. S príchodom Google Glass to nemusí byť až také sci-fi. Ako mínus sa mi zdal príliš priamočiary dej. 90 %. Be Right Back: Technika nikdy nenahradí pravé emócie, ale inak bol toto pre mňa ten menej zaujímavý diel. 85 %. White Bear: Dokonalosť sama. Jednoznačne najsilnejšia zo všetkých častí. Celý čas len pozeráte čo sa tam deje, snažíte sa v tom nájsť nejakú logiku, aby vás potom záver totálne položil. 100 %. The Waldo Moment: Verím, že niečo také nie je úplne nereálne, vlastne sa to už deje. Takýchto Waldov vídame na našich obrazovkách stále častejšie. 90 %. Na záver snáď už len citát Carla Sagana. „We live in a society exquisitely dependent on science and technology, in which hardly anyone knows anything about science and technology.“ (03.07.2013)

Black Mirror je bezesporu sociálně důležitý a trestuhodně ojedinělý sociálně-osvětový počin a bylo by fajn, kdyby každý člověk musel všechny díly vidět a diskutovat v rámci společenské výchovy dřív, než ho pustí k maturitě. Jen škoda, že jako umělecké dílo je zbytečně kvalitativně rozkolísaný, že nápady nejsou vždycky vytěžené na maximum s adekvátní průraznou silou a tříštivým potenciálem těch nejlepších dílů a samozřejmě také, že jich není rok co rok víc, aby postupně pokryly všechny neuralgické body soudobého lidstva, protože by jinak mohl mít fantastický ozdravný účinek – vracet milionům diváků prožitek či aspoň povědomí původní citlivosti a emočních reakcí právě tam, kde je každodenní realita chce mít otupělé, navyklé a netečné. *** Všechny náměty, představené technologické vynálezy a vize blízké budoucnosti vystavěné na jejich společenském využití/zneužití, jsou bezesporu dobře zvolené (často nejsou originální, naopak: těží z plejády těch nejodvážnějších a nejnebezpečnějších vizí, které se objevily ve světové scifi a anti-utopické literatuře a obstály jako platné komentáře současného světa a jeho nelaskavého vývoje, a jako takové ještě ani zdaleka nejsou vyčerpány – co naplat, prognostická scifi literatura pořád ještě běží mílovými kroky před filmem), ale hodně ztratí na efektu, když jsou ilustrovány na příliš banálním, schematickém příběhu. *** U těch několika dílů, kde se téma potká se správně navrženým a dostatečně komplexním příběhem a s důsledným zpracováním, jež člověka vtáhne a nenechá ho se odpojit, to funguje parádně – na představené vize, na možnosti využití či zneužití konkrétních technologií a případné následky a s nimi spojené prožitky člověk už jen tak nezapomene. Kdežto jiné vize, byť stejně nebezpečné a silné (některé nápady jsou v literatuře dávno prozkoumány a rozehrány mnohem komplexněji a působivěji), bohužel tolik nevyniknou. *** *** Top klenoty (ale je potřeba to vidět celé, žádný díl nejde pod tři hvězdy, většina je na čtyři a zásadní síla je v naléhavé působivosti celého provokativního komplexu): Patnáct milionů meritů (S01E02), Lovná zvěř (S02E02), DJ na odstřel (S04E04). *~ (26.12.2019)

Black Mirror je zajímavý britský počin. Všechny příběhy jsou temné, kontroverzní, svým způsobem hodně zvrácené a zanechají vám v ústech nepříjemnou pachuť. Je to jakási satira na zvětšující se význam technologií. Každý příběh je jiný, odehrává se v jiné době, s jinými herci a epizody tak na sebe nenavazují (místama se ale svým způsobem navzájem připomínají různými referencemi). Co ale podle mě mají společného, je originální myšlenka. Další společný ukazatel je, že se odehrávají v blízké či vzdálené budoucnosti a tématem jsou technologie. A tohle téma je samozřejmě dosti aktuální, protože většina z nás má určitě větší či menší obavy, co nám rozmach technologií a budoucnost přinese. Některé díly jsou dokonce až mrazivě reálné a některé jsou trochu nadsazeným přirovnáním toho, jaký je dnešní svět. První díl konfrontuje diváka s tím, na co všechno je schopen se dívat a zda dokáže překročit hranice toho, co je považováno za mravní normy. A tím nás seriál usadí do křesla s popcornem a připraví spanilou jízdu do vzdálené budoucnosti. Seriál nepoučuje, neříká, co je dobré a co špatné, pouze naznačuje a nechává na divákovi, aby si svůj názor vytvořil sám. Black Mirror se jednoduše nedá popsat, to se musí vidět. Nejoblíbenější epizody: Fifteen Million Merits, The Entire History of You, White Christmas, Shut Up and Dance, San Junipero, Hated in the Nation, Arkangel, Crocodile, Hang the DJ, Metalhead - "People don't even look up anymore. The sky could turn purple and you wouldn't notice for a month." (14.07.2020)

Lepší 4*, 5* a 4*. Konfrontační kladení otázek, na které pravděpodobně nechceme znát odpovědi, ledva však můžeme předstírat, že se nás netýkají. Každý ze tří příběhů je postaven na dilematu, jaké lidstvo ZATÍM řešit nemuselo a každý z nich zároveň řeší, nakolik jsme ještě schopni uchovat si tváří tvář „černému zrcadlu“ zdravý úsudek. Navenek není důvod, aby obsah médií podléhal jiným morálním kritériím než žitá skutečnost. Média, zejména televize, jsou ale na prezentaci vzdálených světů, jež se nás netýkají a jichž se zřejmě nikdy nedotkneme (někdy bohužel, jindy bohudík), založená. Dávka syrové reality, obrazů, které nejenže se nás bezprostředně dotýkají, ale na jejichž vzniku máme podíl (byť jenom ten, že jsme nedokázali říct „ne“), drsným, bohužel jen krátkodobým nahlédnutím do světa za zrcadlem, do světa, který přece neubližuje. Druhá povídka ve svém vrcholném okamžiku zároveň poukazuje na postmoderní znevažování veškerých hodnot. Náznak závažného musí být v zárodku proměněn v součást hry, jejíž pravidla jsou široce akceptována. Pohlcení opozičního hlasu jednolitým televizním tokem tak znemožňuje skutečnou a trvalejší změnu. Všechno je legrace a kdo to tak nebere, nepochopil, jak má hrát. Třetí epizodu hodnotím jako nejslabší, přesto stále nadprůměrnou, pro její komorní měřítko (díky němuž má ale šanci zarýt se hloub pod kůži) a podobnost technologie záznamu prožívaného s hračkou ze Zvláštních dnů, kde šlo právě o onen prostředek dalekosáhlejších společenských změn. 90% Zajímavé komentáře: DaViD´82, fmash, r3plicator (16.07.2012)

Nemůžu si pomoct, ale přes veškerou propagovanou snahu o kritiku moderní společnosti, závislé na FB, Twitteru, chytrých telefonech a dalších udělátkách, mi to celé přišlo povchní, a co víc, často i politicky korektní - jako by se tvůrci báli skutečně zatnout sekeru do živého. Vylezl z toho polovičatý kýč, kde některé myšlenky jsou zajímavé a nosné (ačkoliv jen odrážejí a vykrádají spekulativní články z technologických časopisů - viz využití FB i po smrti dotyčného), ale většina jich je jen nadhozených, nedotažených a podivně pokroucených, kde se současný vývoj a jistá forma realita nerespektuje. Být ty povídky jen trochu na hraně reality a možného budoucího, kdy by se ta hranice stírala, byla nejasná, a o to víc matoucí a zneklidňující, pak by ten seriál měl svou výpovědní hodnotu. Takto ne, takto v podstatě popírá sám sebe využitím toho, co sám kritizuje. (19.05.2015)