Nájdený raj

Nie je to zlý životopisný film, ale mňa príbeh maliara, ktorý obetuje svoju rodinu umeniu nielen nebavil, ale ani som sa nemohol stotožniť s hlavným hrdinom. Ja by som teda rodinu žiadnej vášni neobetoval. Dupľom nie obrazom, ktorým absolútne nerozumiem a nikdy ma nebavilo na žiadny čumieť hodiny a hodiny a nachádzať v nich významy, ktoré tam pravdepodobne ani nie sú. Sutherland podal celkom dobrý výkon, ale s tými dlhými vlasmi vyzeral otrasne. 5/10. (14.04.2021)

Nalezený ráj je asi televizní film, a tomu taky po všech strnkcáh odpovídá. Není nijak nápaditý, herecké výkony jsou nevýrazné... Forma vyprávění je roztříštěná, sledujeme Gauguinovy malířské počátky, současně pak nějaké polosmyšlené příběhy z jeho ostrovního pobytu. Autoři si vzali z malířova života jen to povrchní, aby se však podívali na jeho skutečné pohnutky k radikální změně životního stylu, to už ne. Gauguin jako malý vyrůstal na dvoře svého neuvěřitelně bohatého příbuzného v Jižní Americe. Zvykl si na přepych, křiklavé barvy, exotiku. (tato fakta film opomíjí, takže následný útěk za vidinou malířské svobody nemá moc velké opodstatnění) Později se plavil na obchodních lodích po moři, a nakonec zakotvil na burze. Pořád v něm vřela touha po něčem svobodnějším, v myšlenkách se vracel do dětství. Setkání s Pissarem a ostatními malíři v něm skutečně probudilo touhu po osvobození... Kupříkladu skutečná Mette to ve skutečnosti nebrala tak sympaticky jako ta filmová. Do konce malířova života se s ním přetahovala o peníze, lhala mu. Jednání jistě pochopitelné, leč do filmově oddané družky daleké. Další zplošštělou postavou je Schuffenecker, který se ve skutečnosti také pokoušel o malbu, ale akademičtější. Je škoda, že se divák nedozví nic o Gauguinovu působení v Bretani, které mělo ohromný vlliv na pozdější umění (nabisté), ale hlavně (ve spolupráci s Bonnardem) dalo vzniknout takzvanému syntetizmu, stylu pro Gauguina tak typickému - tedy plochy ostrých, nemíchaných barev oddělené konturou. Z filmu se o skutečném Gauguinovi dozvíte máloco, i jeho bytí na Tahiti, posléze na Markézách, tu splývá v jedno místo a celé je to takové uhlazenější než asi skutečnost byla. Gauguin vedl rozsáhlou korespendenci (vyšla i v Čechách), ze které lze čerpat informace. Jinak musím doporučit knihu od Henriho Perruchota, ve které se o tomto malíři dozvíte víc, a mnohem celistvěji. (08.06.2006)

Poutavá umělecká výpověď s dokonalým Kieferem Sutherlandem, které škodí zbytečně komplikovaná forma a tím pádem jen obtížná stravitelnost. Ale čím déle divák Gauguina sleduje, tím je napnutější po tom dozvědět se, jaká cesta dovedla pana malíře právě tam, kde jsme ho na začátku potkali. Díky nezapomenutelné scéně tvorby vrcholného obrazu jedinečné, ale velmi náladové a specifické. (07.06.2006)

Většina herců si jednou dvakrát v životě zkusí uměleckou roli nějakého velikána a snaží se tak na sebe upoutat pozornost Akademie nebo Zlatých Glóbů. Kiefer Sutherland šel po stopách Paula Gauguina a stal se velkým umělcem. Bohužel jeho život nebyl tak poutavý jak by jsme si přáli, ale jeho velký propadák ve své době byl jen předzvěstí známé poučky, že umělcovo dílo je doceněno až po jeho smrti. (26.07.2006)

HUDBA: FRANK STRANGIO; Slibných 15min. začátku se pod špatným režijním vedení topí v oceánu nevyváženosti a plytkosti. Na palubě chybí dobrý kapitán v podobě režiséra a dramaturga, který by tento koráb dovedl bezpečně do přístavu divákovy duše. Naštěstí je zde slušný výkon Kiefera Sutherlanda a skutečný příběh Paula Gauguina. (07.06.2006)