Nájdený raj

"Nalezený ráj" je jedním z těch filmů, které by se za jiných okolností - výrazně lepší režisér s jasnou vizí a koncentrovanější scénář - mohly zapsat mezi ta nejzdařilejší životopisná díla. Nejde si ale jen vybrat vhodného "kandidáta" a snažit se promlouvat o rozervané duši umělcově bez jasného rozmyslu, což se v případě "Nalezeného ráje" bohužel stalo. Životní příběh Paula Gauguina v pojetí Maria Andreacchiho je pouhým sledem událostí, které přes svůj nesporný dramatický potenciál zůstávají nevyužity a celek působí jako "takový hezký příběh". Ještě štěstí, že alespoň z Kiefera Sutherlanda prýští zaujetí a oddanost roli a "Nalezený ráj" tak obsahuje i některé opravdu silné momenty...Věčná škoda promarněné šance. (29.06.2006)

Ach ti muži ! Rozpínajíce křídla a plníce si své velké, mužů hodné sny, neváhají šlapat po skromných snech svých žen, které život naučil držet se při zemi. Výrazné osobnosti v říši mužů nevyjímaje - dost možná, že právě o nich to platí dvojnásob, neboť mnohdy prostě nedokážou utrácet svůj drahocenný čas v únavném a jednotvárném, byť finančně dobře ohodnoceném zaměstnání. Nutně se potřebují seberealizovat - v nějakém v dané době nevýnosném, leč pro ně nanejvýš interesantním oboru. Nemohou odolat (stejně jako noční motýl bledému svitu lampy). Plni smělých plánů hodlají proměnit svět - či alespoň POHLED na svět ... a ohromně se diví, pokud je jejich drahé polovičky s veškerým potomstvem nechtějí oddaně následovat. Hledají ztracené ráje a přitom zapomínají, že z pravého Ráje Bůh člověka vypověděl už velmi dávno ... a na Zem ho poslal za trest, nikoli za odměnu. Neboť ve své vševědoucnosti zcela správně odhadl, že člověk sice bude schopný všeho, ale VLASTNÍ Ráj na Zemi si nikdy nevybuduje, byť by se snažil sebevíc. A tak i Paul Gauguin najde jen střípky světa, který se snad kdysi velmi vzdáleně Ráji podobal ... než do něj vstoupila noha bílého kolonizátora. Přesto dokáže zachytit jeho podstatu - samouk, který předběhl dobu, a proto mu jeho současníci nemohli porozumět. Snímek bohužel dosti necitlivě proskakuje časoprostorem sem tam a trochu nesoustředěně tak těká z místa na místo - zkrátka: Zdá se, že mu chybí vyjadřovací schopnosti pravého, byť svým okolím vysmívaného umělce. P.S.: Oč by bylo lidstvo ochuzeno ... kdyby nemělo vizionáře, kteří prostě MUSELI být v některých ohledech sobečtí - jinak by nedokázali posunout hranice vědy - nebo umění ... 3,5* (09.04.2019)

Byl vyvolen. Sám dobrodruh, bez závazků. Pro zanícený obdiv, banket smyslů. Postihnout pohostinnost, posvátnost exotiky. Vidět nálady, cítit tepající barvy. Nasytit se plnokrevně mlčením, šepoty a výkřiky dnů a nocí dálavy. Zhmotnit, zpodobnit, zasadit do pláten kořeny, prosadit se rituály s ornamentem, zarámovat je svým jménem. Uměním srdce pokynout zemi, hořící jako rubín, z níž vyvěrají individuální, osvobozující tahy. (29.03.2019)

Poutavá umělecká výpověď s dokonalým Kieferem Sutherlandem, které škodí zbytečně komplikovaná forma a tím pádem jen obtížná stravitelnost. Ale čím déle divák Gauguina sleduje, tím je napnutější po tom dozvědět se, jaká cesta dovedla pana malíře právě tam, kde jsme ho na začátku potkali. Díky nezapomenutelné scéně tvorby vrcholného obrazu jedinečné, ale velmi náladové a specifické. (07.06.2006)

Nie je to zlý životopisný film, ale mňa príbeh maliara, ktorý obetuje svoju rodinu umeniu nielen nebavil, ale ani som sa nemohol stotožniť s hlavným hrdinom. Ja by som teda rodinu žiadnej vášni neobetoval. Dupľom nie obrazom, ktorým absolútne nerozumiem a nikdy ma nebavilo na žiadny čumieť hodiny a hodiny a nachádzať v nich významy, ktoré tam pravdepodobne ani nie sú. Sutherland podal celkom dobrý výkon, ale s tými dlhými vlasmi vyzeral otrasne. 5/10. (14.04.2021)