Lincoln

Dlhé roky pripravovaný projekt režisérskeho mága sa u nás nestretol s jednoznačne kladným prijatím a je to škoda. Bravúrny herecký koncert Daniela Day Lewisa (nahradil Liama Neesona) ukazuje parlament ako to najdivokejšie miesto v Amerike aj napriek tomu, že za jeho dverami vrcholí občianska vojna. A zopár ľudí, ktorí túžia po spravodlivosti, sa musia prispôsobiť, aby dokázali zmeniť dejiny a dokázať, že všetci ľudia (teda muži) sú si rovní. A nezáleží pri tom na farbe pleti. Držiteľ dvoch Oscarov a ďalších 10 nominácií sa vám bude páčiť tým viac, čím lepšie poznáte americké dejiny. 9/10 (30.03.2016)

Spielbergovi žeriem takmer všetko, dokonca aj Koňa, Lebku a Tintina. Tentokrát ale veľmi rozporuplné pocity. Je to celé nádherne dobové, nádherne nasvietené, nádherne nasnímané a nádherne zahraté. Lenže je to lekcia z dejepisu. Áno, Spielberg sa vyjadruje k fungovaniu demokracie celkovo, a pokiaľ vás zaujíma politika a americká história, budete ten film považovať za veľmi podnetný. Bohužiaľ, postáv a dobovej politiky je tu priveľa, vďaka čomu je prvá cca hodina doslova neznesiteľná. Osobne som to dopozeral až na druhý pokus, čo bolo možno dobré rozhodnutie, zvyšok filmu je omnoho ľudskejší a nájdu sa tam aj scény, ktoré sú tak normálne uspokojujúco divácke. Samotná voľba a záver už je Spielberg so všetkým, čo k tomu patrí. 70%... ale v živote to už nechcem vidieť znovu. (25.01.2013)

Původně jsem zde chtěl něco napsat o tom, že na CSFD se rozvinula mohutná vlna haterů proti Spielbergovým novým filmům, ale pak mi došlo, že zrovna u tohoto filmu by to asi nebylo to pravé ořechové. Lincoln je film určen především pro domácí trh v USA a tam tomu to hodnocení odpovídá (momentálních 7.7 na IMDb je hodně dobrá vizitka pro jakýkoliv film). My, Češi, můžeme akorát tak ocenit skvělého Day-Lewise, režii, na které jde poznat, že Spielberg to má stále pevně v ruce a hlavně fakt, že na 150 minut trvající film připadne jen minimum nudy. Za mě 80 % s tím, že by mě zajímalo, jak by Američani hodnotili film dejme tomu o Masarykovi? (31.01.2013)

Ako blesk z čistého neba natočil master a velikán filmu Steven Spielberg jeden zo svojich najlepších filmov v dobe, keď to už od neho nikto nečakal. Dá sa v tom nájsť určitá symbolika, že sme mohli vidieť už dve verzie a dva pohľady na život veľkého muža dvoch veľkých režisérov v čiernobielej podobe, zatiaľ čo Spielbergov uhol nie je čiernobiely ani trochu, a má to svoje opodstatnenie. Tak ako sa v prvých scénach ocitá divák a brodí v blate, pote a krvi národa zmietaného (znížim sa k použitiu klišé) bratovražednou vojnou, zostáva v nej po celý čas, aj keď sa dej prenáša za zavreté dvere honosných salónov, kuloárov a Oválnej pracovne. Spielberg predstavuje citlivý portrét muža, vodcu, ktorý je populárny medzi ľudom a nenávidený medzi politikmi, ktorý dokáže národ viesť, ktorý je spravodlivý a robí vždy to, čo je podľa neho najsprávnejšie - tým však idealizácia "hrdinu národa" končí a začínajú sa pochyby. Ako človek vedomý si svojej zodpovednosti sa dokáže postaviť čelom tomu, čo sa pokladá za zákon, a zmiesť ho zo stola často pomocou pochybných metód, ktoré naštrbujú dôveru v jeho nepoškvrnenosť. Dostáva tým zabrať nielen jeho postava, stvárnená prirodzeným a ľudským herectvom Daniel Day-Lewisa, ale hlavne divák, ktorý sám stojí pred voľbou, čo považuje za legálne, a čo za nutné, keďže tieto dva pojmy sú často v opozícii. Problémom môže byť pre niekoho skôr záber filmu, teda posledné mesiace Lincolnovej vlády, kedy bol, metaforicky povedané, navonok pevnou skalou, o ktorú sa rozbíjajú vysoké vlny a zvnútra malou bárkou na rozbúrenom mori, ktorej neustále hrozí prevrhnutie. Pod tlakom si zachováva chladnú hlavu a je využitý aj ako jeden z prvkov spielbergovského nadhľadu, alebo lepšie povedané striedmeho humoru, najmä pri rozprávaní historiek a niektorých odľahčujúcich scénach. I tak je to film ťažký, ktorý rozhodne nie je pre každého a divák by si mal dva razy premyslieť, či sa do toho chce skutočne pustiť. Odmenou pozornému a trpezlivému bude úžasné spracovanie záverečnej kapitoly osudu jedného z najslávnejších amerických prezidentov, umocnený famóznym hereckým koncertom Daniel Day-Lewisa a Tommy Lee Jonesa so skvelou hudbou a výpravou, na ktorý sa len tak nezabúda. Byť toto posledný Spielbergov film, bol by to úžasný filmársky epitaf a odkaz budúcim generáciám. 95% (17.03.2014)

Griffith, Ford, Spielberg. Lincoln. Tři velcí američtí režiséři a jejich verze lincolnovského mýtu. Třebaže Spielberg k Lincolnově osobnosti přistupuje poctivě a uctivě, vytváření kultu a idealizování demokratické myšlenky pro něj není tak důležité jako vtahování diváka do vyprávění. Jde především o strhující politické drama, jehož aktérem byl Abraham Lincoln. Je fascinující sledovat, jak plynule se jeden z nejméně akčních a nejméně epických Spielbergových filmů hýbe vpřed. Jak jsou do sebe jednotlivé scény zaháknuté, jak se pracuje s deadlinem (získat 20 hlasů do konce ledna), jak osobní linie slouží té pracovní. Vykreslování Lincolna jako mesianistické figury, projevující vstřícnost ke všem lidským bytostem bez rozdílu, není hlavní náplní filmu a tato deifikace, děje-li se, nikdy nezastíní ústřední cíl (prosadit dodatek před ukončením války). Dokonce můžeme mít pochyby o „čistotě“ Lincolnova neústupného prosazování spravedlnosti před právem – k přijetí jednoznačného stanoviska nejsme, třeba patetickou hudbou, naváděni tak aktivně jako v jiných Spielbergových socio-politických filmech. Navíc je to Lincolnův „ježíšovský“ sklon sednou si před skupinu posluchačů a začít jim vyprávět příběh, který nejvíc zpomaluje vyprávění. Skutečně je nám tímto dokazováno, že Lincoln je otcem amerického národa, který si mohl dovolit vtipkovat o Georgi Washingtonovi, nebo se již ocitáme na území politické satiry o starším pánovi, který rád povídal, když bylo třeba jednat? Otcovský výklad bude zřejmě vhodnější i pro opakované přejímání dětské perspektivy mladšího syna (včetně velmi chytré vypravěčské kličky ve finále), šlo mi ale zejména o poukázání na nenávodnost Spielbergova přístupu. S pomocí bezchybně vybraných herců a velmi dobově působících obrazů (významotvorné svícení a rozmístění postav, frontální snímání, kdy má každý pohyb své odůvodnění) je budováno zejména chytré drama, které nás drží neustále ve střehu a vyžaduje neustálé propojování souvislostí, a až poté mýtus. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Faidra, Baxt, Kali4, Terzeus (26.01.2013)