Tiger a sneh

Téměř v každém filmu jde Benignimu o život... Ani tohle není výjimka. Kromě jednoho ( Život je krásný ) to vždycky přežil. Na tenkém ledě mezi životem a smrtí, mezi humorem a trapnem, mezi komedií a dramatem.... Tak jak Benigniho známe, i když v tomto případě asi nejslabší pokus... Pro mě je to však vždy za 5 hvězd... (06.09.2011)

Můj oblíbený film, který je prostě nádherný a úžasný. Roberto Benigni je tak roztomile praštěný, že si ho nejde nezamilovat - skoro takový italský Woody Allen. A Nicoletta Braschi je něco neuvěřitelného (nota bene s přihlédnutím k jejímu věku v době natáčení). Tenhle film je tak báječně romantický, nápaditý a vtipný, že jsem ho i podruhé sledoval se zatajeným dechem, utíraje u některých scén slzy smíchu a dojetí. V jedné z nich zazní třeba jedno z nejhezčích milostných vyznání, jaké jsem kdy ve filmu slyšel: "Jestli umře, mohou skončit celé tohle divadlo na světě... Mohou vše odvézt pryč, vyšroubovat hvězdy, svinout oblohu a položit ji na nákladní auto, mohou zhasnout Slunce, tak moc miluji - víte, proč ji tak moc miluji? Protože ji miluji, když na ni září slunce. Mohou si všechno vzít pryč, tyhle koberce, sloupy, domy, písek, vítr, žáby, zralé vodní melouny, sedm večerů, květen, červen, červenec, ovčí srst, včely, moře... ". Každý, kdo byl někdy taky takhle zamilovaný, musí bez nejmenšího zaváhání napsat: udělal bych úplně to samé, co Attilio. (15.03.2014)

Proti Benignimu stojí špatný scénář, pokažený nejedním divácky nečitelným dějovým střihem, špatné herectví jeho partnerů (ovšem – co hrát, když scénář stojí za kulové?), vykleštěnost a trapná sebestřednost jeho vlastní režie i zjevná finanční dýchavičnost celé produkce. Dýchavičnost nepatřičná s ohledem na velkolepost záměru. Odpustil bych mnohé – skřípající scénář, „americké vojáky“ se zjevně anglickým přízvukem, digitální mouchy a ptáčky i digitální „sníh“ padající na tygra. Ale nedojemnou dojemnost a nevtipný humor odpustit nelze. Benignimu měkne mozek. (08.03.2006)

Benigniho představy všedních reálných prožitků jsou v mnoha směrech jedinečné a výrazově osobité,jeho styl vyprávění není možné jen tak zařadit,jako to jde u mnoha jiných.Svým naturelem bych ho malinko přirovnala k bláhovému snílkovi Donu Quijoteovi,jen s jedním zásadním rozdílem a to,že básník Attilio svou neutuchající vírou, optimismem, nadšením, prolínajícím se taktéž s poetickým nadhledem dokáže překonat jakoukoli nezdolnou překážku.Jde za svou pro něj vyjímečnou,nádhernou,až étericky křehkou životní láskou.Byl by schopen kvůli ní i zemřít?Nejspíš ano,i když jeden bez druhého setrvávat dál v tomto světě,je snad nemožné.Ještě jeden postřeh se mi vryl do paměti,že kdesi hluboce zasutý v jeho nitru se ukrývá nepatrně posmutnělý a unavený klaun. (16.05.2009)

„Štyri hodiny je more času, to sa ešte stihneme niekde zastaviť na kávu.“ Z toho, čo taliansky svojráz Benigni (SYN RUŽOVÉHO PANTERA, MONŠTRUM, ASTERIX A OBELIX) predviedol v minulosti, keď ako plešivejúci PINOCHCIO v pyžamku behal po lúke a naháňal motýle, mám dodnes zlý pocit. Niečo, ako keď vidíte masového vraha priamo pri práci. Napriek tomu som si pozrel TIGRA A SNEH a musím povedať, že chápem, o čo Benignimu išlo. Prvú polhodinu vôbec netušíte, o čo ide. Ak ste čítali obsah, budete mať pocit, že pozeráte omylom iný film. No následne sa dej prekvapivo zamotá, prostredie sa drsne zmení a Benigni zasa pracuje štýlom, ako v ŽIVOT JE KRÁSNY: prostredie a udalosti (odchod Jeana Rena) sú príliš šialené na to, aby ich človek mohol prežiť bez humoru (asi, toto som vážne nezažil). Bohužiaľ, snímka nefunguje, pretože som z nej mal pocit drastického zostrihania; akoby Benigni nakrútil aspoň tri „celistvé“ hodiny, no niekto mal zasa pocit, že je to zbytočne dlhé a orezal to. Nielenže sa veci „len tak čudne dejú“ (hrdina sa chce dostať do Bagdadu, ide na letisko, tam mu povedia, že do vojnovej zóny nelietajú, strih, hrdina vykladá lieky v mene Červeného kríža niekde pri Bagdade), ale ku koncu mi to (na prvé pozretie) definitívne prestalo dávať zmysel... neviem... vôbec som to nepochopil... (19.10.2010)