9. rota

Bonus: Sněhurka       Tu ránu pažbou samopalu do zubů jsem nečekal. Na vteřinu jsem vyměkl a přestal se krýt, vzápětí jsem dostal kanadou kopanec mezi nohy a než jsem stačil popadnout dech a začít kňučet, už mi na tepnu na krku tlačil břit nože... Tohle všechno mi způsobila ta scéna se Sněhurkou a partou vojáků, kluků, co zítra odlétají pokusit se nepadnout v Afghánistánu (a taky se vrátit vcelku, se všemi končetinami). Tahle 9 rota je působivý a silný (proti?)válečný film, natočený Rusy o pro ně velice citlivém tématu, naprosto obyčejně, bez příkras nebo ideologických kudrlinek . Ze žádného zákopu na mě nečouhaly rohy pěticípé hvězdy a když četa při teoretické přípravě na to, jaký jsou Afghánci nebezpečný ludry, sborově recituje ideologické oddůvodnění proč vlastně lezou do té země a s jakým cílem, člověk to nebere jako agitku zaměřenou na diváka, ať už rudou nebo protiválečnou, ale jako prosté svědectví doby. A jednoho tragického, neúspěšného a hrozně zbytečného válečného dobrodružství. Zdravím svého kamaráda M. do Lógaru. Prý letos prostí vesničané v horách měli bohatou sklizeň. Díky skrytému, ale všudypřítomnému dozoru Tálibánu. A produkce opia je už zase na úrovni před vpádem Amíků. Stejně jako všechny armády před nimi, i oni nakonec budou muset tu zemi opustit (a tvářit se, že to vlastně žádná porážka nebyla). Z té haly jsem tenkrát utekl, Sněhurku jsem jako jediný z party nepomiloval a z Opavy do války v Afghánistánu jsem odletěl umřít jako panic. Na tu krásně zpocenou holku s něžně vykrojenými rty, tak udivenou, že jí říkají Venuše, co z mořské pěny vystoupila, klečí jí u nohou a všichni naráz je líbají, jsem už jen marně s lítostí vzpomínal... „Už ti někdo řekl, jak moc jsi krásná?“ „Co tak koukáš, zamiloval ses do mě? Tak se se mnou ožeň, a tihle tvoji kamarádi k nám budou chodit na návštěvu...“ „Jsi jako bohyně...“ „A ty jsi idiot...“ (21.12.2012)

Sovětská filmová škola vyráběla válečné filmy jako na běžícím pásu, ale 9. rota navazuje svým obsahem i zpracováním spíše na americké válečné snímky 80. let. Volně řečeno, jde o kombinaci Olověné vesty a Čety, kterou konec konců Bondarčukův film napodobuje i svým názvem. Není to žádná laciná napodobenina, ale řemeslně velmi solidní podívaná, po pravdě řečeno, jeden z nejlepších válečných kousků posledního desetiletí. Díky velkým investicím, které jdou do ruského filmu v posledních letech, a koprodukci to není ani finančně ošizený snímek, takže divák se může pokochat pohledem na bojovou techniku, velkoryse koncipované záběry vojenské základny a velkých bojových střetnutí. Po stránce castingu, hereckých výkonů a režie nemám žádné podstatné připomínky a takových 70 % filmu jsem si říkal, že sleduju pětihvězdičkový film, který se vyznačuje mimořádně vysokou mírou autenticity. Měl jsem možnost dlouze hovořit s očitým svědkem afgánské války, který ve válečné zóně prožil osm let, a jeho vyprávění se shodovalo s atmosférou filmu. Útok na přepravní letadlo nebo přepadení vojenské kolony v průsmyku dokonale zapadá do tehdejšího způsobu války. Scéna zničení letadla je navíc divácky nanejvýš působivá. Jenže přijde závěrečná velkolepá bitva, která je sice nasnímaná a režírovaná z hlediska popkulturního diváka opět vděčně, ale je už nerealistická a připomněla mi svým heroismem obrazy sovětské éry ve stylu "poslední hrdinní obránci Sevastopolu odolávají fašistické převaze". Závěrečné titulky konec konců charakter tohoto střetnutí, pokud jde o počet obětí, vykreslují podstatně střízlivěji. Podobné otevřené bitvy byly v afgánské válce zcela výjimečné, protože se při nich projevovala lepší taktická připravenost a větší palebná síla sovětské armády. Podobné je to konec konců v současném Iráku. Jinak je zajímavé porovnat tenhle ruský snímek právě s americkými filmy o vietnamské válce. Americké filmy - i ty protiválečně zaměřené - zobrazují své vojáky jako vítěze a pokud americký voják padne, pak téměř nezbytně musí předtím postřílet nejméně deset vietnamských vojáků. Ruští vojáci umírají jako mouchy. Kulky si je nacházejí mnohem častěji než afgánské povstalce. Primárním cílem 9. roty je ukázat ruské vojáky jako muže, kteří se nebojí zemřít, ale svůj úkol splní a zároveň ukázat, že tahle válka nebyla jejich. O jejich vyslání rozhodli starci z ústředního výboru KSSS. Dnešní Rusko nenavazuje ani tak na éru Sovětského svazu, jako spíš na předrevoluční Rusko a akcentuje zejména službu vlasti a sebeobětování. Zároveň není ve filmu jediná scéna, kdy by zjevně umřel afgánský civilista. Cílem filmu totiž není sebemrskačství jako v americké produkci, ruští vojáci přece jen plní svěřené úkoly....Celkový dojem 80 %. (01.08.2008)

Celkem solidní válečný počin. V první polovině se seznamujeme s mužstvem, jsme svědky jejich tvrdého výcviku a také je tu jakási snaha o vykreslení jejich charakteru, ale marná sláva, tohle Rusům moc nejde a z mého pohledu to je velmi křečovité. Po přesunu do Afghánistánu už nabírá děj spád, vykresluje život na frontě a je zde i pár solidních přestřelek, nicméně nemohu se zbavit pocitu, že je to pořád, vyjma závěru, takové bezkrevné či nedynamické. Herecky potěšil talentovaný Čadov v roli panického Vrabce a líbil se mi i Artur Smoljaninov jako Ljutyj. 65% (07.06.2009)

Po troch rokoch sa distribútori zobudili a konečne nám dopriali trochu poriadnej ruskej akcie. Hoci so staršími ruskými vojnovými filmami akoby sa vrece roztrhlo, na to najkvalitenejšie z posledných rokov sme čakali dlhšie akoby sme chceli.Základy tohto výborného filmu stoja pevne ako Kubrickova Olovená vesta. Čiže prvá polovica výcviková, druhá bojová. Obidve sú výborné, Bondarchukova réžia je výborná, kľudne sa môže rovnať s tým lepším, čo v Hollywoode za posledné roky vzniklo. Trošku mi vadili spomalené zábery tie mi už vadia všade, ale nie je ich veľa. Akčné scény sú výborné, tým niet čo vytýkať a môžme rusom iba zaželať,aby sa im takých vojnových filmov podarilo natočiť čo najviac. Dasvidania. 70%. (03.02.2009)

V prvních chvílích jsem měla děsivý dojem, že film bude o velkém množství mužů s velmi špatným účesem (a že to tím pádem nevydržím sledovat víc než deset minut). Sadismus velitele při výcviku, řev a batohy plné kamení jsou přesně to, co z puberťáků na začátku udělalo jedince schopné přežít (aspoň chvíli) v zemi, kterou nikdy nikdo nedobyl (a je nám ukázáno i proč ji nikdo nedobyl). Velkolepé scény boje a sestřelení letadla byly asi dobré. Mnohem víc na mě zapůsobilo rozdělování pošty, výměna konzervy za sirky a malý chlapec v opuštěné vesnici. Věděla jsem, že něco takového ve filmu být musí a stejně jsem si málem leknutím prokousla ret. Byla jsem ráda, že na konci zůstali naživu někteří z těch, u nichž jsem na začátku doufala, že umřou, i když špatný účes měli i na tom konci. (31.12.2010)