9. rota

V komentářích k Bratrstvu (2019) se objevila zmínka, že 9. rotě to nesahá ani po kotníky, takže jsem přirozeně hned musela běžet a podívat se, co je na tom pravdy. Kromě toho, že to pojednává o stejné válce, nevidím žádnou podobnost a už vůbec žádný důvod srovnávat. Bratrstvo je dospělá autorská reflexe, tohle je jenom standardní nevyzrálý kýčovitý výkřik o skvělosti sovětských chlapců a jejich vůdců a jejich záměrů. A teď už jenom nevyhnutelně čekám, kdy mi do zpráv napíše takový ten jeden pán, který mi nadává vždycky, když dám nízké hodnocení nějakému ruskému válečnému filmu, a speciálně pro něj bych ráda dodala, že podobně nízce hodnotím i všechny fanatické americké válečné filmy, takže ať mi klidně nadává, ale prosím pěkně ne za to, že bych stranila Amíkům. (24.04.2020)

Za opravdu výrazný úspěch tohoto filmu považuji to, že jsem ho vydržela dokoukat do konce. To se mi dosud u žádného „sovětského“ válečnému filmu nepodařilo. Nicméně ani zde nás tvůrci neušetří typického ruského patosu, i když pravda, zde trochu říznutého hollywoodštinou. Nejprve všude panuje soudružský duch a také kopa legrace. Výcvikovou selanku ukončí drobná nehoda již na letišti v Afgánistánu..to kdyby věděl soudruh voják druhého ročníku, který nemohl letět a TOLIK CHTĚL, snad by tak moc neplakal a nelitoval, že také nemohl jet sloužit Sovětskému svazu. V samotné akci chlapcům občas nastane sem tam trocha problémů, ale vše vyřeší nesmrtelné katuše na URALECH alias Stalinovy varhany. Mezitím máme ovšem možnost pokochat se např. “létající laňkou“ MI-24, sovětským jeepem UAZ a všudypřítomnými BéVéPéčky. Vzájemné střílečky soudruhů a Usamových „borců“ obstarávají samozřejmě na obou stranách nepřekonatelné AK-čtyřicetsedmičky…ale i hezké okamžiky pod minomety jednou skončí a nakonec jako vždy skoro všichni zemřou (až na hrdinného Vitalije Tlamova) ,protože soudruzi v Moskvě udělali chybu a zapomněli, že mají na kvotě 3243 ještě pár soudruhů…(v rámci zvýšení dramatičnosti samozřejmě blahosklonně odpustíme tvůrcům poněkud nepřesné počty hrdinsky padlých a zraněných členů 9.roty oproti skutečnosti) Když na závěr poslední zbytky „zachránců afghánského lidu proti imperialismu“ opouští území, můžeme tedy jen konstatovat: když už cikány z pouště nedobyli ani sovětští soudruzi, kdo jiný by to mohl dokázat? Ale nevadí..neboť jak v závěru filmu praví hrdina: My..my jsme zvítězili!! ..škoda, že nám v závěrečných titulkách nevyskočil přes celou obrazovku ještě tradiční НУ ПOГOДИ! (a pamětníci doplní: Kotěnočkin, Rusakov..) (29.10.2011)

Je to vydarený vojnový film z ruskej produkcie. Má veľmi dobrý príbeh o skupinke mladíkov, ktorí sa prihlásia do armády, kde ich čaká trojmesačný výcvik na čele s prísnym, ale čestným veliteľom, aby mohli úspešne pomôcť svojim vojakom na území Afganistanu. Ale netušia, čo ich skutočne čaká. So spracovaním som nadmieru spokojný, prakticky jediné, čo mu môžem vytknúť sú tie typické mladícke reči a skutky, ktoré sú hlavne spočiatku dosť otravné, ale časom našťastie začnú ubúdať. Inak je film rozdelený na dve polovice, prvá sa zameriava hlavne na výcvik, na ktorý sa skvelo pozerá a je plný výborných momentov a druhá a už venuje samotnému nasadeniu v Afganistane, ktoré síce nie je až tak akčné, ako by mohlo byť, ale vôbec to neprekáža, dej je aj tak stále zaujímavý a poteší výborná posledná fáza. Akcie tu nie je až tak moc, ale tá je dobre zvládnutá. Nájdu sa tu prakticky len dve väčšie akčné časti, útok na vojenský konvoj, v ktorom ma v dobrom prekvapila efektivita afgánskych vojakov, čo teda vo filmoch zvykom nebýva a samozrejme aj celá záverečná obrana opevnenia, kde ma potešili hlavne niektoré skutočne heroické scény. A všetka akcia je dobre natočená a správne drsná, len niekedy aj dosť nerealistická, teda aspoň po obsahovej stránke, vizuál je taký, ako sa aj patrí. Herecké obsadenie je pre mňa až na jednu výnimku úplne neznáme, ale som s ním celkom spokojný, zaujali ma hlavne velitelia a to všetci bez výnimky a medzi mladíkmi sa tiež nájdu aspoň tie dve, tri postavy, ktorým sa dá aj fandiť. Réžia je výborná a rovnako je na tom aj technická stránka, na film sa kvôli skvelému vizuálu dobre pozerá a poteší aj slušné nasadenie bojovej techniky. Jedine hudba mi moc nesadla, väčšinou sa do svojich scén moc nehodila. 9 rota určite patrí medzi tie lepšie vojnové filmy, aké sa dajú vidieť a z tých, ktoré sa odohrávajú po druhej svetovej vojne patrí medzi špičku. Objektívna kvalita filmu- 82%, film sa páči mne na 79%. (04.03.2012)

Ruský válečný velkofilm, což na první pohled vypadá nedůvěryhodně, ale opak je pravdou a musím uznat, že jsem byl velice překvapen a jako správný voják také potěšen. Příběh začíná nenápadně, stejně jako v Marinákovi nebo Olověné vestě, takže na cvičišti. Zažívají nejlepší část výcviku a ani si to neuvědomují. Po hodině filmu, ale začíná ten správný terror na území Afghánistánu a právě parádní akční scény dělají tento film tak skvělý. 9-ya rota na mě silně zapůsobila a opravdu hodně překvapila, v poslední době jsem viděl dost novodobých ruských filmů, ale tento se mezi nima rozhodně vyjímá a mohl by se klidně srovnávat i s Hollywoodskými. -- Po delší odmlce a druhém shlédnutí snižuji jednu hvězdičku, hlavně kvůli dlouhotáhnoucím a ubíjejícím začátku, který se nakonec zvrhne v neskutečná jatka, první půlka je ale úmorná. --- Nejhnusnější zkurvená mina. Naše. Duchové takovou nemají. Sami sejeme, sami se vyhazujeme do vzduchu. Šlápneš, nohu ti to utrhne po kotník. (02.06.2007)

Bonus: Sněhurka       Tu ránu pažbou samopalu do zubů jsem nečekal. Na vteřinu jsem vyměkl a přestal se krýt, vzápětí jsem dostal kanadou kopanec mezi nohy a než jsem stačil popadnout dech a začít kňučet, už mi na tepnu na krku tlačil břit nože... Tohle všechno mi způsobila ta scéna se Sněhurkou a partou vojáků, kluků, co zítra odlétají pokusit se nepadnout v Afghánistánu (a taky se vrátit vcelku, se všemi končetinami). Tahle 9 rota je působivý a silný (proti?)válečný film, natočený Rusy o pro ně velice citlivém tématu, naprosto obyčejně, bez příkras nebo ideologických kudrlinek . Ze žádného zákopu na mě nečouhaly rohy pěticípé hvězdy a když četa při teoretické přípravě na to, jaký jsou Afghánci nebezpečný ludry, sborově recituje ideologické oddůvodnění proč vlastně lezou do té země a s jakým cílem, člověk to nebere jako agitku zaměřenou na diváka, ať už rudou nebo protiválečnou, ale jako prosté svědectví doby. A jednoho tragického, neúspěšného a hrozně zbytečného válečného dobrodružství. Zdravím svého kamaráda M. do Lógaru. Prý letos prostí vesničané v horách měli bohatou sklizeň. Díky skrytému, ale všudypřítomnému dozoru Tálibánu. A produkce opia je už zase na úrovni před vpádem Amíků. Stejně jako všechny armády před nimi, i oni nakonec budou muset tu zemi opustit (a tvářit se, že to vlastně žádná porážka nebyla). Z té haly jsem tenkrát utekl, Sněhurku jsem jako jediný z party nepomiloval a z Opavy do války v Afghánistánu jsem odletěl umřít jako panic. Na tu krásně zpocenou holku s něžně vykrojenými rty, tak udivenou, že jí říkají Venuše, co z mořské pěny vystoupila, klečí jí u nohou a všichni naráz je líbají, jsem už jen marně s lítostí vzpomínal... „Už ti někdo řekl, jak moc jsi krásná?“ „Co tak koukáš, zamiloval ses do mě? Tak se se mnou ožeň, a tihle tvoji kamarádi k nám budou chodit na návštěvu...“ „Jsi jako bohyně...“ „A ty jsi idiot...“ (21.12.2012)