Réžia:
Jan MatějovskýScenár:
Miloš SmetanaKamera:
Alois NožičkaHudba:
Milan ŠolcHrajú:
Petr Haničinec, Daniela Kolářová, Václav Postránecký, Zdeněk Buchvaldek, Jan Kanyza, František Němec, Václav Švorc, Václav Neužil st., Bohumil Šeda, Miroslav Částek, Karel Vlček, Jiří Zahajský (viac)Obsahy(1)
Epizoda ze života Jiřího z Poděbrad, posledního krále z českého rodu... Hra Miloše Smetany zachycuje úsek ze života Jiřího z Poděbrad od korunovace po úmrtí (1458–1471) a vytváří tak portrét pozoruhodného panovníka, jehož jméno zářilo jako symbol české státnosti, jako symbol vítězného vojevůdce a rozvážného státníka; mohutné, složité a rozporuplné osobnosti uprostřed velmi dramatického patnáctého století. Třináct let samostatné vlády chtěl ze všech sil uhájit to, co vybojovalo husitství; chtěl to uhájit i v době a v prostředí, které naopak chtělo s husitstvím zúčtovat. Právě v této napjaté době vznikla Poděbradova myšlenka vytvořit spolek panovníků, kteří by konflikty řešili dohodami a smlouvami, a ne válkou. I jako otec přinesl oběť své milované zemi, když korunu českého krále nepředal svému synovi, ale polskému králi Vladislavovi. Ne nadarmo jej František Palacký nazval „knížetem míru“. (Česká televize)
(viac)Recenzie (18)
Nesporné divadelní pojetí bych v tomto případě viděl naopak jako přínos. Totéž bych přiřknul i hlaholně hovorným dialogům, resp. jejich nepřímé charakterizační funkci. Vedlejším efektem Smetanovy metody se totiž stává sevřenost děje a místa - určitě ve srovnání se strnulou a obsahově prázdnou "akčností" - a následkem toho schopnost na poměrně malé ploše v zásadě úspornými prostředky vyjádřit podstatné skutečnosti časově krátké, ale událostmi a napětím nesmírně bohaté "doby poděbradské". Smetanovi se navíc podařilo vyjádřit i složitost a nejednoznačnost Poděbradovy osobnosti, dokonce i okamžiky pochyb a nejistoty a vdechnout život těm, o nichž není známo o mnoho víc než jméno a datum smrti (Zdeněk Kostka z Postupic). Mimo výborný Haničincův výkon je nutné upozornit na přesvědčivou, lidsky moudrou a ve výrazu křehce dívčí královu manželku Johanu Rožmitálskou z Poděbrad ve skvělém ztvárnění Daniely Kolářové. Klady mají v tomto případě i své stíny: Zde je lze nalézt v nepotlačitelném sklonu k rétoričnosti a romantické deklamaci, jakkoliv je na druhou stranu zjevné, že nebezpečí tohoto druhu dokázal Smetana udržet pod autorskou kontrolou. I po třiceti letech se ve výsledném přehlédnutí jedná o hru autorsky i lidsky zralou a přesvědčivou, která vypovídá poutavou formou vše podstatné o jednom z největších Čechů všech dob. ()
Nepříliš nápaditá TV inscenace, jejímž hlavním posláním bylo zřejmě didaktické přiblížení jednoho z významných úseků našich dějin podle dobově platných školních osnov. V tom svůj účel vcelku splnila, zato po umělecké stránce to dopadlo spíš podprůměrně. O tom, že tvůrci ani zřejmě neměli žádné vysoké ambice v tomto směru svědčí i angažování většinou druhořadých nebo ještě mladých herců, z nichž (alespoň některých) se teprve skutečné osobnosti měly postupně stát. Jedinou opravdu vyzrálou hereckou figurou z tehdejší špičky zde byl jen Petr Haničinec, který jediný také celkové vyznění zachraňoval, sám na to ale pochopitelně nemohl stačit. Doslova otřesný výkon, plný až amatérsky toporného přehrávání, pak předvedla zejména D. Kolářová. Kvalitou typicky normalizační produkt, občasné Jiříkovo titulování "bratře králi" mi v uších znělo skoro jako "soudruhu králi". ()
"Na štěstí a mír bratře králi..." Televizní hra o "husitském" králi Jiřím z Poděbrad, kterému "láska k moci nebyla silnější než láska ke kalichu" a který svou "víru za království neprodal", trpí typickými neduhy starších československých inscenací. Jde především o poněkud papundeklové kulisy, což mě asi nejvíce vadilo v části, kdy spolu po bitvě u Vilémova mají v Uhrově jednat Jiří z Poděbrad se zajatým uherským králem Matyášem Korvínem. Přesto jde o poměrně zdařilou inscenaci, zejména díky špičkovému hereckému obsazení. Zvláště Petr Haničinec v titulní roli krále Jiříka je výborný. Zaujala mě ale i třeba Daniela Kolářová v roli královny Johanky z Rožmitálu. ()
Velmi slabě převedený Vančura do divadelní TV inscenace i když herci dělali co mohli. V podání Daňka by to jistě bylo o třídu výše (vzpoměňme na jeho Hříčky o královnách). Divadelní forma - proč ne, ale i v divadle okresního formátu by měli snahu neodehrát důležité scény s jedněmi kulisami, jako zde při jednání papeže a poté Jiřího v Praze. Holt pro normalizační ČST to nebyl zrovna kus, na který by byla ochotna vyčlenit větší peníz z rozpočtu, ten dávala do jinačích projektů, třeba do normalizačních seriálů jako byla Žena za pultem apod. ()
Jiří z Poděbrad, panovník, který v mnohém předběhl svou dobu. Jeho strategie založená na toleranci a diplomacii ovšem musela v tehdejší Evropě pod žezlem papežů tvrdě narazit, stejně jako plán vytvořit jakési středověké "společenství národů". Od začátku své vlády se musel vyrovnávat s obtížným mezinárodně politickým postavením – výraznou většinou vzdělané Evropy i domácími odpůrci byl považován za husitského kacíře a povýšence nízkého původu, který se zmocnil panovnického trůnu neprávem. Jeho převratné a v mnohém svou dobu předbíhající myšlenky nakonec nenašly pochopení a místo evropského sjednocení vedly k dlouholetému konfliktu. Televizní inscenace Jana Matějovského věnovaná jedné z největších postav našich dějin není jen opakováním známých událostí a dat. Zamýšlí se spíše nad významem, který měl český panovník v evropském kontextu, a zároveň nabízí jednu z volných interpretací této části naší historie. Zárukou mimořádného uměleckého ztvárnění je bezesporu i výběr hereckých představitelů v čele s Petrem Haničincem, který svého krále "dvojího lidu" charakterizuje v dramaticky působivé zkratce, jako člověka pevného, rozhodného a spravedlivého. Ze zástupu vedlejších hereckých kreací lze vedle Daniely Kolářové (královna Johanka) a Václava Postráneckého (Matyáš Korvín) upozornit i na neprávem opomíjeného Zdeňka Buchvaldka v roli Zdeňka Konopišťského ze Šternberka, úlisného šlechtice, který svými intrikami uspíšil mocenský pád Jiřího z Poděbrad. ()
Reklama