Mníchov

Až nechutně akademický Spielberg, u kterého jsem měl permanentní pocit, že si „božský Steven“ přečetl, co všechno leze kritikům na nervy a pokusil se tedy vyjít „zlým jazykům“ vstříc. Možná je to dáno tím, že jsem se k tomu filmu dostal až po Letu číslo 93, možná je to dáno mou oblibou v Schindlerův seznam, ale u Mnichova jsem se většinu času nudil. Z filmu na mě sálal doslova chlad, přes který jsem příběh sledoval nejen coby fyzicky, ale především emočně nezúčastněný divák (což mi u téhle látky přijde až neuvěřitelné). Počáteční masakr byl tak útržkovitě podán, že nebýt seznámen s okolnostmi tehdejšího útoku, zřejmě bych tak úplně nepochytil, co se vlastně kde komu stalo. Spielberg se za pomoci syrové kamery a perfektní dobové atmosféry snaží seč může, ale na rozdíl od Kauzy CIA Roberta De Nira jsem nebyl zaujat samotnou spletitostí způsobu práce (které se tvůrci nijak zvlášť nevěnují), díky čemuž mi tu chyběl protipól k té úmyslně chladné atmosféře. V Kauze CIA jsem to vnitřní zničení hlavního hrdiny (i přes Damonův herecký minimalismus) chápal díky všemožným ukázkám práce tajných služeb, Bana mě nepřesvědčil ani řevem během soulože. (01.06.2008)

Scénář: Eric Roth, Tony Kushner .. Steven Spielberg přišel v roce 2005 se dvěma výjimečnými snímky. První byl komorní adaptací klasické sci-fi knihy War of the Worlds, ten druhý právě vstupující do českých kin podle knihy Vengeance: The True Story of an Israeli Counter-Terrorist Team pojednávající o odplatě za teroristický útok na Olympiádě v Mnichově 1972, kterou ve scénář přetavili Eric Roth (Forrest Gump) a Tony Kushner (Angels in America). Od uvedení snímek provádí vlna nevole a to od všech zúčastněných stran a doprovází ji přívlastek kontroverzní a znovu také přívlastek nespielbergovské. Z mého (nestranného) pohledu se o nijak kontroverzní dílo nejedná a o slově „nespielbergovské“ se kromě toho, že je to hloupost, nebudu více vyjadřovat! Spielberg se k obecnému problému vztahu židů a Palestinců postavil někam doprostřed, neboť neodsuzuje přímo některou ze stran, spíše poukazuje, že část viny si nese každá strana zvlášť a rozběhnutý kolotoč nenávisti a vražd, dlouhý už několik století, jen tak něco nezastaví. A masakr sportovců v Mnichově, podobně jako jiné teroristické akce a protiakce jsou jen smutné kapitoly tohoto předlouhého příběhu. Tento konkrétní příběh sleduje osud skupiny vybraných agentů, kteří dostaly za úkol vykonat odplatu za olympijský masakr. V popředí příběhu se ocitá agent Avner, kterého velmi přesvědčivě ztvárnil Eric Bana, byť po herecké stránce nezaostává nikdo z onoho týmu. Režisérovo pojetí se opět soustředí na rodinné vztahy, které dává hodně do popředí, ať už hrdinovu rodinu, nebo vztahy ostatních k rodině a domovu. Samotné zpracování je fantastické, zejména brilantní je dobová výprava a stylizace. Spielberg se za léta obklopil týmem výtečných lidí, ať už je to kameraman, střihač, hudební skladatel, či produkční nebo trikový tým a na výsledku je to znát. Ze začátku velmi často používá záběry, v nichž se přes dobovou autentickou televizi dovídáme další informace a velmi dobře to navozuje pocit zasazení do doby sedmdesátých let. Poté, až nastoupí odplata zobrazuje každé město v jiném typickém barevném tónu. Nechybí vykreslení mnoha emocí a pocitů z vykonávané práce, ať už rozpaky před prvním zabitím, následující odhodlání po konečný pocit strachu a otázek, zda a jaký to celé mělo vlastně smysl. Mnohé scény nepostrádají výborně budované napětí a často jsou velmi syrové a realistické.. Film se mi velice líbil, jde o intenzivní zážitek jenž nutí k zamyšlení a jelikož se nejedná o film pro diváka, který se chce bezduše bavit, své místo má a jsem rád, že vzniknul. 95%. (08.02.2006)

"Izrael ztratila svého syna." hořce prohlašovali někteří izraelští předáci na adresu Spielberga. Co je tak popudilo? Ačkoliv je MNICHOV především napínavým špionážním thrillerem, Spielberg už není dávno jenom tím, kdo nechává odříkávat Ítýho "Go home" a Indyho šlehat bičem pro radost divákům, ale chce se také vyjadřovat k bolístkám světa, jak těm historickým (Schindlerův seznam), tak i k těm aktuálním, jako je palčivá izraelsko-palestinská otázka. Když skrze postavu Roberta nechává promlouvat: "Všechna ta krev se nám vrátí. Židé by neměli ubližovat, protože to dělají nepřátelé. Měli bychom být spravedliví. V tom je krása. To je židovské.", nebo když Avner v přesvědčivém podání Erica Bany říká "Dokázali jsme vůbec něco? Každý, koho jsem zabili, byl nahrazen horším. Na konci tohoto zabíjení nebude žádný mír.", možná tak vyslovuje Spielberg svůj vlastní názor a věřím, že se tohle izraelským vůdcům špatně poslouchalo (ale aby bylo jasno, já jsem na jejich straně). A když pominu politikum, co zbylo? Především MISTROVSKY - to desetkrát podtrženo - zrežírovaný thriller, který uchvacuje perfektní filmařinou (např. bych vyzdvihle precizní výpravu s dokonalou atmosférou 70.let), je oproštěn od patosu, jenž byl vždycky bolístkou vážně pojatých Spielbergových filmů a v několika scénách dokazuje, že přerostlé dítě Steven umí i pořádně šokovat (na drsnou naturalistickou scénu zabití holandské vražedkyně jen tak nezapomenu). MNICHOV sice nemá tak hluboký emocionální dopad, jako SCHINDLERŮV SEZNAM, nebo AMISTAD, ale je to kus atraktivní poctivé filmařiny, který chce ´něco´ sdělit a to´něco´předkládá vysoce atraktivní formou. Chyba nevidět. (02.04.2006)

V posledních dvou letech začínám mít dojem, že Spielberg konečně plně dospěl. Zmizely sladké happy endy, zmizel sentiment a definitivně je pryč i rodinná atmosféra provoněná popkornem. Mnichov mně však přes všechnu svoji vážnost a nepopiratelnou sílu tolik neoslovil. Technicky naprosto vymazlená pochoutka, která je však chladná jako kus ledu a to je věc, kterou nemíním tolerovat. Eric Bana je vynikající a scénář jakbysmet. Bohužel je celý příběh podán natolik nezáživnou formou, že se nelze dost dobře vcítit do postav a přenést se do jejich světa teroristů a špionáže. Akce je brutální, chladná a v jistých aspektech připomene například Schindlerův seznam. Technicky tradičně dokonalé s brilantním nasvícením a celkovým uspořádáním mizanscény. Jediné mé výtky se tak váží k občasné nepřehlednosti a nedostatku emocí. Dvě vady na kráse, dvě hvězdičky dolů. (06.07.2006)

Rozpolcenost současných vymezení vkusu i pojetí kvality a nekvality v současném umění vůbec je zarážející. Projevuje se plně i v těch částech, kde umění stále zůstává názorným. Podezřívat v případě MNICHOVA židovsky ovlivněného Spielberga z chladu a nepodjatosti je velmi politováníhodným nedorozuměním. Izrael, přestože z krve a bolesti nejen židovské vznikl před dlouhými šedesáti lety, nepřestal být podstatnou částí arabského islámského i křesťanského světa považován v blízkovýchodním kontextu za cosi nepřirozeného a chorobně cizorodého. Místo toho, co by spory tišil, mírnil a řešil, je naopak rozevírá a podněcuje. Na jedné straně se miliony zahraničních židů vykupují z toho, aby se do Izraele stěhovat nemuseli, na straně druhé téměř šest milionů palestinských Arabů má jistotu, že se v dohledné budoucnosti příštích 30-50 let do své staré vlasti, z níž byli postupně bezdůvodně vypuzeni, nevrátí. Ze současných zhruba 7 mil. obyvatel Izraele je téměř půldruhého miliónu Arabů; z více než 5 milionů Židů si statisíce zvykly na tuto zemi a považují ji za svoji vlast. Tragédie Mnichovské olympiády 1972 vyrůstá právě z tohoto nekončícího řetězce ztrát, frustrací, zločinů, válek; konflikt je permanentní, neustále probíhá a ročně polyká minimálně stovky lidských životů.; je součástí také naší současnosti. Filmový příběh, soustředěný zhruba do let 1972-1974, přesvědčivě - skoro by se chtělo říci až sympaticky nehollywoodsky - ukazuje tuto odvrácenou tvář, střetání proslulého Mosadu a palestinských terorizujících partyzánských bojůvek, i to, jak se na pozadí mrtvol často nevinných lidí v hlubokém míru relativizují a posléze postupně rozplývají zdánlivě jasné skutečnosti dvou nepřátelských černobílých pohledů do bezradného ztracena. Zůstává jen krev a nenávratně utracené lidské životy. Kvalitní herecké výkony, úspěšně zvládnutý pokus o ústřední motiv filmu (průběh atentátu) i brilantní kamera posouvají film na rozhraní uměleckého a lehkého thrillerového žánru kinematografie hraného filmu. Napětí z něj neustupuje ani ve zdánlivě klidných scénách. Je jisté, že V MNICHOVU Spielberg dosáhl na jeden z vrcholů své dosavadní tvorby. (01.02.2009)