Mníchov

Mníchov sa mi hodnotí ťažko. Ak by som sa mala sústrediť na dejovú zložku a zamerať sa na všetky tie hmlisté postavy, ktoré sa mihajú pred kamerou, tak musím podotknúť, že mi množstvo obsahových nadväzností, slučiek či dialogických perličiek uniklo skôr, než som ich vôbec stihla vstrebať. Spielberg ochladol a Mníchov natočil pre politických intelektuálov, ktorí si vedia spojiť fakty a vyznajú sa v problematike palestínskych teroristov. Pre laikov - teda aj mňa - je to chvíľami nestráviteľné. Prečo teda 4*? Som prekvapená, ale aj takto nezrozumiteľný a chaotický film ma ani chvíľu nenudil a syrová atmosféra alebo celkový chlad bez amerických prikrášlovačiek ma vonkoncom nenechali chladnou. Hoci je Mníchov len politickou výpoveďou a nemá srdce, mám pocit, že moje hodnotenie na hranici 3-4 hviezdičiek je z hľadiska dôležitosti príbehu úplne irelevantné a nepodstatné. (21.12.2011)

Velice nad očekávání. Teď se Spielberg opravdu překonal, protože Mnichov je pojatý opravdu "zgruntu reálně." Členové toho mstitelského komanda nevypadají jako zabijáci, a proto jsou tak nebezpeční. Žádné ty trapné patetické výlevy typu "ne já ho nezabiju" se nekonají. Cíle jsou likvidovány precizně a bez lítosti. Každý trochu jinak a ne vždy jde vše podle plánu. Skvělé je jak Spielberg postupně rozehrává špionážní hru, kde sami vykonavatelé přesně nevědí jestli zabíjí opravdu ty "co se plánovalo," a jestli po nich samotných také někdo nejde. Prostě brilantní, to se musí vidět, ani chvíli jsem se nenudil a chtěl jsem, aby film nikdy neskončil. Skvěle je taky zvládnutá dobová atmosféra, kterou dokreslují i naprosté drobnosti a detaily jako plakát s Belmondem atd. Eric Bana to zahrál naprosto precizně a opravdu se divím, že nebyl nominován na Oscara. Hyperpříjemě mě překvapil drsňácký Daniel Craig a přestávám proti němu mít jakékoliv výhrady. Výborná práce odvedená ve všech detailech a Spielbergovi bych toho Oscara opravdu přál. (06.02.2006)

Žádná popcornová zábava se tentokrát nekoná. Uznávaný režisér se tu z bezpečí akademického odstupu vyjadřuje k situaci, která se ubíjí v neuvěřitelném počtu postav a motivů. Po dlouhých letech se mi stalo, že jsem se u Spielbergova filmu nudil, že jsem nechtěl odhalovat, co přinese další scéna, další zauzlování děje. Olympijské hry v létě 1972 poznamenal teroristický útok, při němž našlo smrt jedenáct izraelských sportovců. Spielberg si nicméně všímá hlavně následné odvety, kterou na teroristy přichystala tajná služba Mossad. Počáteční přesvědčení ve správnost činu ale postupně nahlodávají otázky nad zaplacenou cenou. Právě otázek tvůrci pokládají až moc, ale příliš na ně neodpovídají. Takže leccos zůstává na divákovi, který se však (když to budu brát za sebe) zobrazovaného na plátně emočně ani jinak prakticky nezúčastňuje. Tempo se táhne, atmosféra je výborná jen občas, z filmu sálá chlad, herci se můžou přetrhnout, ale s nikým jsem nesoucítil, nikomu nefandil. Určitě to není zbytečný film, tvůrce opět dokázal svou režijní velikost, ale mě si nezískal. Prostě tohle není film, ke kterému bych se chtěl vracet. Uchvácen jsem byl tak akorát kamerou Janusze Kaminskiho, ale to už je ohraná písnička. Vím, že ty tři hvězdy vypadají s ohledem na to, kterým filmům jsem je v minulosti dal, hloupě, ale prostě takhle to momentálně se tímhle Spielbergem cítím. Mezi moje nejpříjemnější setkání s ním stále za posledních deset let patří Minority Report a Válka světů. Mnichov na ně bohužel (docela silně) ztrácí. (03.09.2010)

Rozpolcenost současných vymezení vkusu i pojetí kvality a nekvality v současném umění vůbec je zarážející. Projevuje se plně i v těch částech, kde umění stále zůstává názorným. Podezřívat v případě MNICHOVA židovsky ovlivněného Spielberga z chladu a nepodjatosti je velmi politováníhodným nedorozuměním. Izrael, přestože z krve a bolesti nejen židovské vznikl před dlouhými šedesáti lety, nepřestal být podstatnou částí arabského islámského i křesťanského světa považován v blízkovýchodním kontextu za cosi nepřirozeného a chorobně cizorodého. Místo toho, co by spory tišil, mírnil a řešil, je naopak rozevírá a podněcuje. Na jedné straně se miliony zahraničních židů vykupují z toho, aby se do Izraele stěhovat nemuseli, na straně druhé téměř šest milionů palestinských Arabů má jistotu, že se v dohledné budoucnosti příštích 30-50 let do své staré vlasti, z níž byli postupně bezdůvodně vypuzeni, nevrátí. Ze současných zhruba 7 mil. obyvatel Izraele je téměř půldruhého miliónu Arabů; z více než 5 milionů Židů si statisíce zvykly na tuto zemi a považují ji za svoji vlast. Tragédie Mnichovské olympiády 1972 vyrůstá právě z tohoto nekončícího řetězce ztrát, frustrací, zločinů, válek; konflikt je permanentní, neustále probíhá a ročně polyká minimálně stovky lidských životů.; je součástí také naší současnosti. Filmový příběh, soustředěný zhruba do let 1972-1974, přesvědčivě - skoro by se chtělo říci až sympaticky nehollywoodsky - ukazuje tuto odvrácenou tvář, střetání proslulého Mosadu a palestinských terorizujících partyzánských bojůvek, i to, jak se na pozadí mrtvol často nevinných lidí v hlubokém míru relativizují a posléze postupně rozplývají zdánlivě jasné skutečnosti dvou nepřátelských černobílých pohledů do bezradného ztracena. Zůstává jen krev a nenávratně utracené lidské životy. Kvalitní herecké výkony, úspěšně zvládnutý pokus o ústřední motiv filmu (průběh atentátu) i brilantní kamera posouvají film na rozhraní uměleckého a lehkého thrillerového žánru kinematografie hraného filmu. Napětí z něj neustupuje ani ve zdánlivě klidných scénách. Je jisté, že V MNICHOVU Spielberg dosáhl na jeden z vrcholů své dosavadní tvorby. (01.02.2009)

Je mi líto, ale nemůžu jinak. Většinu času jsem nevěděla, kdo je kdo, kdo po kom vlastně jde, kdo koho zrovna zabíjí a hlavně - vůbec s nikým jsem nesoucítila, žádná smrt ve mě nezanechala ani trochu dojmu a nikomu jsem nefandila. Míchá se ve filmu jedna organizace přes druhou, nerozeznáme od sebe pomalu teroristy, policajty, Izraelce... Tímhle filmem mě Steven Spielberg zklamal ještě víc, než rádobydojemným Terminálem. Tenhle film jsem opravdu protrpěla, s velkým přispěním neskutečné délky a nicneříkajícího "příběhu" (masakr - schůzka - vražda - soulož - příprava - vražda - příprava - vražda - ... - příprava - vražda - soulož - retrospektiva na masakr - soulož - konéééééééc). Práce s kamerou a hudba Johna Williamse (která ovšem ve filmu vynikne až v titulkách) sice byly perfektní, ale to je dost málo. (19.04.2007)