Obsahy(1)
O hodnotách mladých lidí v posledním roce totalitního režimu. Poslední záběr filmu je natočen 17. listopadu 1989 na Národní třídě. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (25)
Geniálně lidský pohled na dobu...člověka žijícího na konci šedesátých a osmdesátých let v Československu. S několika jednoduchými otázkami, ve všech možných společenských skupinách. Zakončeno otázkou obrněnému příslušníkovi SNB, těsně před vykonáním rozkazu proti demonstrujícím na Národní třídě v listopadu 1989. ()
Asi vůbec nejlepší dokument o Sametové revoluci. Nejspíš kvůli tomu, že nejde o bezprostřední zobrazení událostí a politických manifestací okolo 17. listopadu, ale o vystihnutí celkové atmosféry v roce 89. Špáta ji hledá na různých místech - ve vesnických putikách, u maturantů, mezi pankáči a metalisty, u folkařů, trampů, delikventů a feťáků. Chytrými otázkami dostává z lidí nejenom bezprostřední mínění o poměrech v komunistické společnosti, ale abstrahuje i to ryzí, co v jednotlivých subkulturách je a stejnou měrou odhaluje i pózu a faleš proklamovaných idejí, které se neslučují s činem nebo vůlí k němu. Využívá skvěle kontrapunktu obrazu a nezřídka nediegetického komentáře. Precizní dokument, který zraje s každým rokem, protože rozpor životních hodnot duchovních a materiálních se po revoluci spíš zvětšuje než zmenšuje. ()
Oproti „jedničce“ dvě výhody – možnost srovnání s dvacetiletým odstupem, které do filmu vnáší působivý rozměr ubíhajícího času (i když se mi zdá, že do často zmiňovaného dojmu, že se za těch dvacet let vlastně skoro nic nezměnilo, je divák nemálo vmanipulováván) a silný závěr, zvlášť pro nás, kterým tenkrát právě těch dvacet bylo. Chcete-li vědět, z jakých pocitů v některých z nás vzklíčilo rozhodnutí přestat „držet hubu a krok“, které bylo jednou z podstatných ingrediencí tzv. sametové revoluce, tady si o tom můžete udělat docela slušnou představu. Moje tradiční protišpátovská výhrada – je to roztěkaný, a navíc tentokrát i lehce natahovací (potřeba naplnit požadovaný televizní formát?). ()
Škoda, že se Špáta sveřepě drží jediné otázky, která dala i název celému dokumentu. Párkrát se odváže, když se respondentů zeptá "co vás nejvíc štve", ale čekat nějaké hluboké úvahy od pubescentů, kteří právě přišli fandit Spartě, a navíc je vidět, že mají kapku naváto, je poněkud naivní. Chybí mi tedy větší invence a také lepší retrospektivní provázanost s prvním dílem. Špáta jej tu a tam proloží, ale není to systematické, a na rozdíl od Třeštíkové jen jaksi klouže po povrchu. ()
Největší přání z roku 2012 ma oslovilo. Bolo povrchné ako ja vtedy a hlavne +/- vypovedalo čosi o mojej generácii. NP z roku 90 ma zarazilo (Ako tí ľudia môžu byť takí povrchní a frázovití? :) Inu, prudko starnem. "Ježíš řekl: Stál jsem uprostřed světa a zjevil jsem se jim v těle a našel jsem všechny opilé. Nenašel jsem mezi nimi jediného žíznivého a moje duše pocítila bolest nad lidskými syny, že jsou slepí ve svém srdci a nevidí, že přišli na svět prázdní a hledají zase, jak by prázdní vyšli ze světa. Ale teď jsou opilí. Až setřesou své víno, budou činit pokání." ()
Reklama