Obsahy(1)
O hodnotách mladých lidí v posledním roce totalitního režimu. Poslední záběr filmu je natočen 17. listopadu 1989 na Národní třídě. (oficiálny text distribútora)
Recenzie (25)
Velmi zajimavy dokument, ze ktereho je opravdu citit predrevolucni deni a napjata atmosfera. Spata jednoduchou otazkou "jake je vase nejvetsi prani?" oslovil siroke spektrum populace: punkace, metalisty, verici, chovance, ucne, studenty, fotbalove fanousky, mlade rodiny, matky, vojaky, narkomany, rockery, zdravotni sestry, delniky. Vse je konfrontovano s prostrihy stejne ankety a dokumentu z roku 1964. Vidno videt, ze mladez v roce 89 je zdaleka odvaznejsi, nez ta z doby predesle. Skoda, ze uz Spata nemuze natocit treti dil, kdy by vyzpovidal dnesni mladez. Lisila by se urcite nejvice v materialnich hodnotach a nezajmu o politicke deni. Mladez bude ale vzdy sva a "lehce" se odlisujici od stredni a starsi generace. Odpovedi tehdejsi mladeze me velmi zajimaly a dve i dost pobavily: " Co me stve? Tak to je buzerace, jako holka s holkou" nebo "Komunismus? Ja se o to nezajimam, tak ani poradne nevim, co to je vole". ()
Geniálně lidský pohled na dobu...člověka žijícího na konci šedesátých a osmdesátých let v Československu. S několika jednoduchými otázkami, ve všech možných společenských skupinách. Zakončeno otázkou obrněnému příslušníkovi SNB, těsně před vykonáním rozkazu proti demonstrujícím na Národní třídě v listopadu 1989. ()
,,V dnešní době? V dnešní době stačí zmáčknout knoflík a je po zeměkouli." Druhou část Špátova dokumentu považuji za dokument, který nejlépe, nejhlouběji, nějšířeji a nejzajímavěji zachycuje stav společnosti v socialistickém Československu. A Špáta toho dosahuje prostou anketní otázkou po životním štěstím. A mladí lidé odpovídají přesně podle stavu tehdejší společnosti a jejich místě v ní. Tento dokument tak tvoří neuvěřitelně pestrý a hluboký obraz, který bude mít časem věrší a větší cenu a jednou ho jisto jistě budou historici hojně citovat. Jednoznačně bych tento film zařadil do školních osnov k výuce. Necelá hodina a půl sledování by nahradila nekonečné řady dat a jmen daleko smysluplňěji. ()
Bezprostředně po dokoukání cítím: 1. obdiv, mladým lidem, mnohdy ještě mladším, než jsem teď já, kteří byli přesto dospělejší, a dokázali velké věci, 2. obavu, že jsem součástí jedné velké plytké a cynické generace, která má tolik toho, co by jí mělo znepokojovat, a přesto je jí to úplně jedno, a je jako ty holky v továrně, který vlastně na ničem nevidí nic špatnýho, 3. takové zvláštní vnitřní znepokojení, jestli tu svobodu, o kterou se bojovalo na Václaváku, kde proti sobě museli stát lidi starý jako my, co jsme teď tak akorát zabavlnkovaný popíkoví přizdisráči, neplichtíme víc, než je zdrávo. A že hodnoty jako je svoboda, rodina, štěstí a láska, ať se jim budeme vysmívat jak chceme až dohalelujá, budou vždycky průsečíkem všech dob a vším, o co tu běží. Jinými slovy, 5* je málo.100%. ()
"Každej má něco. Jeden má todle. Druhej má todle. Jeden si něco přeje. Druhej si nepřeje nic, ten už to má. Jeden si přeje auto, a tak střádá. Druhej už ho má, a tak strádá. Jeden to má polepený. Druhej čím víc to má polepený, tím míň to má polepený. Jeden to támhle takhle nějak všelijak pytlikuje. Druhej to pytlikuje úplně konkrétně. Jeden smrdí korunou. U druhýho není ani cejtit. Jeden se zpije, a potom hrozně nadává. Druhej se raději zpije do němoty. My máme knihy. My tomu říkáme bojovný knihy. Vono to má vohnutej hřbet...Jedni si vyvolili cestu. Druzí jim říkají "vy volové". Každej má něco. Nebo...Nebo nenajdeš vesnici, v níž by nebyla hospoda. Nenajdeš hrob, kde by nezobali ptáci. Nenajdeš klec, v níž by nebyla svoboda." ()
Reklama