Purpurové rieky

Kdo by to řekl, že za tím stojí „frantíci“ aneb exkurze do kuchyně genetikovy. Onen už zlidovělý duch ponurého thrilleru, který opustil tělo s názvem Sedm a poté se převtělil do totožných, nebo mnohem horších podob filmových, je cítit na pozadí celého tohohle temného tetelení. Dvě osy příběhu vedené ve zdánlivě nesouvisejících rovinách, na jedné straně charismaticky prďácký Jean Reno, na straně druhé úleťácký hláškař Vincent Cassel. Hned na úvod krom sněhu zamrazí přímočaré zobrazení mrtvol, znepokojivá hudba skladatele Bruna Coulaise a typicky evropsky syrová kamera. Taky pan zvukař se náležitě činil, aby ve spleti morbidních prostředí nezůstal napětí nic dlužen. Lidi od rekvizit zase nafasovali víc než nutné množství krve a tak se v zájmu uvěřitelnosti rozhodli s tímhle artefaktem nešetřit (nutno konstatovat „jen houšť“). Každá s postav si pohrává s podivně vtíravou bizarditou, jako by vyrazily figuríny z nějakého panoptika na protestní průvod francouzským podhůřím. Proto si až člověk říká, co ten úlet s vložkou ve stylu kung-fu? Není to tak trochu navíc? Přesto je tenhle mix thrilleru, kriminálky a instruktážního videa pro začínající genetiky na evropské poměry něčím dejme tomu více než neobvyklým. Hlavně co se atmosféry a takového toho hltání každého následujícího momentu týče. Samozřejmě, že přehnaná snaha o co nejvíc šokující závěr stylu "kopirajd" může působit uměle a neoriginálně, jenže vzpomeňte řady laciných televizních bubákovin, co se o to snaží ještě mnohem okatěji. Prvně, není to na plný počet. Znáte to: „Stěrače stírají, klakson troubí, ale nějakej zapamatovatelnej moment nebo šok co by vám vydržel ještě tejden na to, ten tu chybí.“ Jenže ta hudba, přesné herecké výkony a nad očekávání předvedené ztvárnění mě zas utvrzují, že do úplného průměru Purpurové řeky taky nepatří. Takže dávám za 4. (06.03.2005)

Přesně, jak píše Radyo - první hodina je fantastická - doslova hustá atmosféra, zajímavě konstruované vyšetřování, Reno i Cassel jsou výteční ve svých rolích, jenže pak přijde pointa a s ní strašný šok. Nemůžu si pomoct, ale ten konec sráží film strašně dolů. Za první hodinu bych dala 5*, za konec tak 1*, takže výsledek za 3*. A mimochodem, když už mluvíte o vykrádání SEVEN - není ta věc s dívčiným prstem tak trošku vykradená z Harryho Pottera? (27.01.2005)

První díl volné trilogie kriminálních thrillerů spojených se jménem Jeana Rena jako vyšetřovatele brutálních zločinů je ještě poměrně slušný film, byť už zde se nezapřou slabiny, které potopily následující dvě pokračování. Scénář je nedotažený a zjevně si příliš neláme hlavu s logikou ve prospěch prvoplánově efektních obrazů a šokujících odhalení, navíc se zjevně inspiroval zámořskými úspěšnými thrillery v čele se známým Sedm. Snaha přiblížit se Fincherovu režijnímu stylu je ostatně zřejmá z řady konkrétních scén. Výsledkem je nevyrovnaný film s rozpačitým koncem, kterému se nicméně nedá upřít řada divácky přitažlivých momentů a temná, byť kolísavá atmosféra. Celkový dojem: 55 %. (24.06.2006)

Purpurové řeky = velké překvapení. Když jsem se rozhodl, že se budu dívat na TV na tento film, nic jsem od něj neočekával. Čekal jsem prostě obyčejný krimi film s mým oblíbeným Jeanem Reno, ale dostalo se mi mnooohem víc. Solidní napětí, zamotaný příběh a zajímavý závěr. To vše mě posadilo na zadek a tak teda 5 hvězdiček. (18.04.2009)

Románová prvotina Jeana Christopha Grangé nedopadla coby film vůbec špatně. Výborné obsazení, dobrá práce kamery, tísnivá atmosféra evokující v divákovi ty "nejlepší" dojmy z Fincherova Sedm, kterému se celkem vyrovnává i co do nechutnosti spáchaných zločinů (a těmi nemyslím jen ty vraždy). Nicméně jsou tu jisté vady na kráse...třeba Casselova "vandammeovská" vložka:) Btw konec je opravdu...weird...lepší slovo mě nenapadá. Právě kvůli němu nemůžu v žádném případě dát víc než 80% - a upřímně řečeno, uvažoval jsem, jestli nedat míň. (16.03.2003)