Réžia:
Michail RommScenár:
Michail RommKamera:
German LavrovHrajú:
Michail Romm (rozprávač), Marlene Dietrich (a.z.), Joseph Goebbels (a.z.), Hermann Göring (a.z.), Adolf Hitler (a.z.), Josif Vissarionovič Stalin (a.z.) (viac)Obsahy(1)
Střihový historický dokument, který na příkladu fašismu odhaluje vznik totalitních režimů. Do té doby nevídané využití archivních materiálů popisuje dění v Evropě ve dvacátých až čtyřicátých letech 20. století. Film vznikal za Chruščova, po kritice kultu osobnosti, a dá se v něm jasně vysledovat podobnost mezi Mussoliniho a Hitlerovým fašismem a Stalinovým komunismem. V ruském originálu film komentuje sám režisér Romm, v české verzi jeho monolog přemluvil Miroslav Horníček. (MI-380)
(viac)Recenzie (55)
Jeden zrůdný režim ironizuje a varuje před druhým zrůdným režimem. Je to propaganda, zejména v posledních minutách, ale co naplat, kdo umí, umí. Podobně jako sovětské válečné filmy, tak i dokumenty musí redefinovat slovo megalománie. Stovky neznámých záběrů a fotografií, střih, až se z toho protáčí panenky a skvostný výběr hudby. Ke všemu neskonale zábavný Horníčkův komentář, který - vyjma pár proletářských a neofašistických lapsů - varuje před nebezpečím ideologie více, jak leckterý dnešní snímek. Jedno z těch mála významných děl, která vznikají ve společenském vakuu diktátorského režimu. ()
Dobovými scénami doplněné oficiální nacistické filmové materiály a z nich sestříhaný dokument stojí na „Lustigovském“ motivu idyly, která je náhle uťata nečekaným momentem hrůzy. Maminky s kočárky a šťastnými dětmi se prvoplánově střídají se záběry zubožených těl koncentračních táborů. Vše dokresluje nepříliš vtipný ironický hlas vypravěče a neustále se připomínající myšlenka propagandy, která se snaží těžkopádně zesměšnit druhou propagandu. ()
Výnimočný dokument ide tak povediac úplne pod kožu, detailne analyzuje vznik a podstatu fašistického zriadenia a naratívnym spôsobom zobrazuje jeho priebeh. Už prvý prestrih na začiatku, keď sme svedkami scén povojnovej mládeže s obrázkom zastreleného dieťaťa, nasvedčuje stavbu dokumentu. Ale netreba očakávať obrázky z vojny ako takej, celý film je o podhubí fašizmu. Sarkastický a ironický komentár ( Miroslav Horníček ) len dokresľuje absurditu režimu. Paradoxom zostáva, že totalitná krajina akým bol Sovietsky zväz, sa zhostila kritiky iného totalitného zriadenia. Bolo by zaujímavé vidieť podobným spôsobom natočený film "Obyčajný komunizmus". Ale to je už o niečom inom. V každom prípade sa jedná o veľmi zaujímavé, jedinečné dielo a mal by si ho pozrieť každý. ()
Tenhle film byl natočen Sověty, o fašistech. I přes tento trochu nedůvěryhodný fakt se jedná o zajímavý snímek. Dozvíme se sice, že fašisti pocházejí převážně z podnikatelů, a válka že se v podstatě začala až roku 1941, kdy fašisti vtrhli do Sovětského svazu, ale to je tak vše, co se dá zpochybnit. Nejzajímavější jsou rozhodně různé dobové dokumenty, kupříkladu fašistický instruktážní film pro mladé manžele – ti by si v zájmu zachování árijské rasy měli tolerovat nevěry. Takřka okouzlující jsou i fotky Hitlera před zrcadlem, zkoušejícího si jednotlivá gesta. Ironický komentář Miroslava Horníčka (tedy Horníčkovo dabování komentáře původního) tento obraz vtipně prováže s praktickým použitím těchto gest na jakémsi srazu. Nemůže být účinnějšího zesměšnění německého diktátora, než obnažení jeho hereckých praktik. Stejně, snad i více, vtipně se film naváží do Mussoliniho. Na něm není směšná jeho přetvářka, ale on sám. Jeho grimasy ve chvílích, kdy doufal, že ho nikdo nesleduje stojí vskutku za všechny peníze. Nedá se samozřejmě říci, že se jedná o dokument, ve smyslu „to, co se vskutku stalo“. „Obyčejný fašismus“ si vybírá jen to co chce, jen to, co mu poslouží k zesměšnění fašistické ideologie. O to zajímavější je, že si nevymýšlí žádné vlastní cestičky, ale jednoduše čerpá z nacistických archivů – jen ať se zesměšní sami. Tedy než dokument, lze tento útvar označit za jakousi filmovou karikaturu. Karikaturu, která vás obohatí, i pobaví. ()
Pravda, Obyčejný fašismus je poněkud poznamenán dobou, ve které vznikl, a tak pochopitelně nechybí četná upozornění na Hitlerův buržoazní původ či na spiknutí velkokapitalistů, kteří dostali nacisty k moci. (I když, ne že by to nebyla pravda.) Přesto se jedná i dnes o fantasticky zrežírovaný dokument s mnoha unikátními záběry - a to vše je samozřejmě ještě podtrženo v české verzi geniálním Horníčkovým komentářem. Krom toho, jde o jeden ze základních kamenů moderní dokumentaristiky. Doporučuji ke shlédnutí každému! ()
Galéria (5)
Fotka © Moscow International Film Festival
Zaujímavosti (3)
- Když si režisér Romm poslechl český komentář Miroslava Horníčka, objal ho a řekl mu, že je to nejlepší ze všech dosavadních komentářů k jeho filmu. (raininface)
- Naivně spojované záběry Hilde Hildebrand z Die Englische Heirat (1934) a Mariky Rökk z Kory Terry (1940) dělí od sebe estetika post-výmarského filmu a raných 40. let, nelze tedy porovnávat přímou úměrou zobrazování vampa v obou filmech. (NinadeL)
- Marlene Dietrich se objevuje kromě týdenníkových záběrů také ve scéně z filmu The Fashion Side of Hollywood (1935), který byl součástí propagace Ženy a tatrmana (1935). Nebyla tedy herečkou z reklamy v době, kdy neměla možnost hrát ve filmu, jak vyznívá v komentáři. (NinadeL)
Reklama