Obyčajný fašizmus

Tenhle film byl natočen Sověty, o fašistech. I přes tento trochu nedůvěryhodný fakt se jedná o zajímavý snímek. Dozvíme se sice, že fašisti pocházejí převážně z podnikatelů, a válka že se v podstatě začala až roku 1941, kdy fašisti vtrhli do Sovětského svazu, ale to je tak vše, co se dá zpochybnit. Nejzajímavější jsou rozhodně různé dobové dokumenty, kupříkladu fašistický instruktážní film pro mladé manžele – ti by si v zájmu zachování árijské rasy měli tolerovat nevěry. Takřka okouzlující jsou i fotky Hitlera před zrcadlem, zkoušejícího si jednotlivá gesta. Ironický komentář Miroslava Horníčka (tedy Horníčkovo dabování komentáře původního) tento obraz vtipně prováže s praktickým použitím těchto gest na jakémsi srazu. Nemůže být účinnějšího zesměšnění německého diktátora, než obnažení jeho hereckých praktik. Stejně, snad i více, vtipně se film naváží do Mussoliniho. Na něm není směšná jeho přetvářka, ale on sám. Jeho grimasy ve chvílích, kdy doufal, že ho nikdo nesleduje stojí vskutku za všechny peníze. Nedá se samozřejmě říci, že se jedná o dokument, ve smyslu „to, co se vskutku stalo“. „Obyčejný fašismus“ si vybírá jen to co chce, jen to, co mu poslouží k zesměšnění fašistické ideologie. O to zajímavější je, že si nevymýšlí žádné vlastní cestičky, ale jednoduše čerpá z nacistických archivů – jen ať se zesměšní sami. Tedy než dokument, lze tento útvar označit za jakousi filmovou karikaturu. Karikaturu, která vás obohatí, i pobaví. (27.10.2005)

Ve své době průlomové dílo nejen ve filmové produkci zemí sovětového bloku, ale euroamerickoruské civilizace vůbec odbočilo od tehdejších sice děsivých, ale v podstatě vnějškových pohledů na nacistickou mašinérii v rovině válečných hrůz a přeneslo těžiště svého záběru do "vnitřností režimu", jeho všedního dne i tlachavé pseudovědy jeho karikatury ideových hodnot. Málokdo a máloco vypovídá lépe o svém zrcadlovém protějšku než právě jedna totalita o té druhé. Dílo, které je pozdním produktem chruščovovsky nedůsledného tání-otěpeli, nalezlo později svůj hraný protějšek (italský Scollův film ZVLÁŠTNÍ DEN). Důslednost, s níž Romm sledoval svůj záměr, přinesla plody až nečekané. Z původního střihového dokumentu vznikl hraný film sui generis-svého druhu, jehož záměrně věcný, do přehlíživého sarkasmu komentáře i autorského záměru posunutý tón působí jako lučavka na domněle vzácný kov. Předkládané zlato se mění ve svou kočičí karikaturu, domnělý mýtus v hořkou, demotivující iluzi. Proslulý Thyssenův výrok snad upřímného pozdního prozření "Mysleli jsme, že máme před sebou polobohy. Bohužel se ukázalo, že se jednalo pouze o polokretény." (cituji popaměti bez zdroje, nemohu vyloučit dílčí nepřesnost) jen dokresluje tento nevábný výchozí myšlenkový i kulturní půdorys. Romm, pamětník obou světových válek, prokázal pozoruhodnou schopnost nadhledu, sílu analytického pohledu i dokonalé zvládnutí své neobvyklé, velmi svérázné poetiky. Závěrečná slova jeho dobového interview jsou příznačná: "V Německu mi řekli takřka totéž, co v Moskvě. Že jsme se snažili prokázat, že není možné směšovat německý lid a hitlerismus do jednoho celku." Právě tato oproštěná, jakoby fotografická věcnost propůjčuje i dnes působivému OBYČEJNÉMU FAŠISMU nadčasovost překonávající i ty fragmenty dobového režisérova pohledu, jež jsou poplatné dnes zaniklému sovětovému režimu. Učí nás - mimo jiné - jednomu: vážit si rozmanitosti, nenechávat se spoutávat jednorozměrnou plochostí apriorismů a předpojatostí, neztrácet, ale naopak rozvíjet a prohlubovat svou schopnost nacházet perly i v nejméně příjemných kalech a rmutech. (30.12.2007)

Dobovými scénami doplněné oficiální nacistické filmové materiály a z nich sestříhaný dokument stojí na „Lustigovském“ motivu idyly, která je náhle uťata nečekaným momentem hrůzy. Maminky s kočárky a šťastnými dětmi se prvoplánově střídají se záběry zubožených těl koncentračních táborů. Vše dokresluje nepříliš vtipný ironický hlas vypravěče a neustále se připomínající myšlenka propagandy, která se snaží těžkopádně zesměšnit druhou propagandu. (04.11.2010)

Dnes lze s jistotou říci, že tento epicky ztvárněný dokument se velice povedl. Film se nepokouší posuzovat pravdu, ale ukazuje a předkládá praktiky a názory, často formulované dobou a jejich vlastních parametrů. Dnes už jenom zřídka se dostanou na povrch takové informace, o kterých někdo nemá ani šajn. Žádný film tohoto druhu jsem vlastně už neviděl. (18.04.2009)

║Rozpočet $-miliónov║Kino návštevnosť Rusko: 20,100,000 (Soviet Union)▐ Milosrdný Rusovia sa s týmto dokumentom pekne vyhrali, škoda že takýto pekný historický záznam nezostavili aj o sebe určite by bolo na čo pozerať. Nuž ale k tomuto dokumentu na všetko prekvapenie ide o takú šikovnú melancholickú príchuť, ktorá neskutočne sadne v tomto výpovednom dokumente. Vypovedané to je z takým odľahčeným čierno humorným podtónom. Samozrejme trefným na mieru. /100%/ (14.05.2017)