Unaveni sluncem 2: Odpor

Filmařské selhání gargantuovských rozměrů. Film, v němž se fatálně hroutí kategorie postav, času a prostoru (v jedničce tak precizně budované a skvěle fungující) a zůstává jen beztvará a nekoncepční směs záběrů, které často postrádají jakoukoli logiku a racionální záměr. Dílo zkázy dokonává strašidelně monotónní hudba, páprdovská kamera a střih bojových sekvencí, politovánihodné neherectví Nikitovy milované Naděždy a absolutně zoufalá absence názoru a jakéhokoli sdělení. Michalkov může plácat, čeho se tímhle filmem chtěl dobrat (dobra, boha, metafyziky války), ale faktem zůstává, že se dobral jen absolutní negace svého kdysi generálsky rozhodného a disciplinovaného stylu. Paradox nemůže být horší – čím více záběrů film má, tím více vyniká jeho bezradnost a prázdnota. Počkal jsem si na delší verzi a ručím za to hlavou. (10.07.2010)

Sevřenost původního filmu nahradily obrazy z Velké vlastenecké války, z nichž některé jsou sice působivé, ale dohromady je téma hledání neudrží. Zbývá poučení o tom, proč je dobré si před bojem pořádně naostřit polní lopatku (zvláště pokud jste v trestním praporu a nedisponujete flintou) a že namazat si elitu Rudé armády na pásy tanků je po ránu velmi výživné. Titulek Konec 1.části pak spíše hrozí, než těší. (30.05.2011)

45th KVIFF 2010 - OPEN EYES - Otevřené oči (Utomljonnyje solncem 2: Predstojanije / BURNT BY THE SUN 2: EXODUS / Unaveni sluncem 2: Exodus) - Zatím nemám porovnání s prvním dílem, ale nechápu hodnocení odpady a podobně. Nebo by pak musel být první díl něco zcela vyjímečného... - 5. 6. 2011 - 75% (20.08.2011)

Silná káva při heroizování původně zemřelého plukovníka Sergeje Petroviče Kotova (sám režisér Nikita Michalkov), jako člena neozbrojené jednotky trestanců za druhé světové války. Stává se z něj mýtus, který se štěstím přežívá střílení vězňů, nálet na vězení, nájezdy tanků a kdo ví co ještě. Jeho dcerka Naďa (Naděžda Michalkova) zase prožívá neuvěřitelné příhody přežití při putování za svým tatínkem, aby se z ní stala profesionální válečná ošetřovatelka. Míťa (Oleg Meňšikov), stále pracující pro KGB, se snaží spravovat to, co sám napáchal a podporuje těžce sužovanou rodinu ve všech směrech a za každých okolností. Výsledkem je monstrózní přehlídka, plná patetického heroizování ruské duše a její odolnosti i za těch nejnepřívětivějších životních situací. Snad všechny situace působí až hodně nepatřičně, je to spíše jen jakási zidealizovaná oslava něčeho, co má zvedat hrdost obyčejného Rusa. Pompézní žvatlání o hrdinství jednotlivců i národa. Hodně silná káva. (11.08.2011)

Ohromné tvůrčí selhání, o to smutnější, že si k němu musel Michalkov zvolit zrovna téma, které v důsledku degraduje jeho skvostný snímek Unaveni sluncem z roku 1994. Je to ale trochu složitější, protože Michalkov pořád ještě umí, a dovede pracovat s absurditama, vygradovat scénu a v neposlední řadě pořád dobře hraje. Málo kdy ale těchto svých schopností využije... :(( A neumí se krotit... Unaveni slunem 2: Odpor je film bez koncepce, bez ladu a skladu. Skutečně dobrá (ba přímo výtečná) je vlastně pouze úvodní scéna a pak pasáž v zákopech, někdy po hodině a půl filmu. Ostatní je neohrabané, patetické, herecky velmi nevyvážené a především vlastně absolutně zbytečné. Michalkov používá filmařské postupy, aniž by je pořádně použil, odskoky k záběrům z prvního filmu začnou otravovat a když se potom v náznaku na pokračování pasuje div ne do Freddyho Krugera, je definitivně jasné, že tohle je malér. Rozplizlé odporné smradlavé lejno na pomníku velkého filmaře. (11.11.2010)