Môj najlepší priateľ

Tak ani nevím, kdo z těch dvou působil jako větší dobrák, zda to psisko nebo jeho nový majitel Juan, za jehož dobromyslným úsměvem se přesto skrývalo nejedno zklamání i smutky nad trpkým údělem osamělého padesátníka, co vyřezává nože, jež nikdo nekupuje, bez soukromí bydlí v přeplněném domku své dcery a jen těžko hledá práci. Ti dva se zkrátka hledali, ale jsem ráda, že se jejich soužití nezvrhlo pouze v pohádku o roztomilém pejskovi a jeho páníčkovi, co ke štěstí došel, takových rodinných snímků je všude hafo, kdežto nenápadných civilních filmů, jak vystřižených ze života už tak moc zase ne. A tento je navíc docela i vtipný. To, jak Bombón tvrdošíjně odolával snahám spářit ho s nějakou tou ušlechtilou fenou mě upřímně rozesmálo. (16.10.2014)

Hlavní hrdina je takový bezelstný dobrák, na kterého se zákonitě musí přilepit lidé, kteří se ho snaží využít. Proto jsem očekával nelítostný konec, kdy on skončí pod mostem pronásledován mnoha dluhy a drsnými vymahači a jeho zvířecí kamarád jako obět nelegálních psích zápasů. Proto jsem neměl ani sílu film dokoukat a hledal zde na webu trochu pozitivních zpráv dalším vývoji děje. To, co jsem si přečetl mne trochu uklidnilo a zbytek filmu jsem zvládl a nelitoval toho. Jednoduchý a příjemný snímek s trochu jiným stylem stavby příběhu, než na jaký jsme poslední léta zvyklí. (04.02.2015)

"NAŠE ZEMĚ SICE ZA NIC NESTOJÍ, ALE PSY MÁME SKVĚLÉ" A nejen psy, ale i filmy máte skvělé! To byla taková krása......seňor Juan si musel získat srdce každého, kdo toto viděl a já se těším, až si to užiji napodruhé, protože jsem půlku filmu trnul a obával se, co zlého se nakonec mu a jeho bílému kamarádovi stane. Tak moc si mě ten dobrosrdečný človíček získal, že špatný konec bych asi nerozdýchal :-) Stejně tak jeho čtyřnohý přítel to odehrál skvěle a jeho flegmatismus vůči psím seňoritas....k nezaplacení :-)))) Nádherný, člověčí film co odsejpá pomalu a klidně, ale dokáže vyvolat silné a hluboké emoce! Další Argentinská perla za kterou jsem moc a moc rád :-) (29.03.2015)

Ano, tak tohle jsou ty člověčí filmy, které miluji a když mám ještě chvíli po projekci úsměv na rtech jako v tomhle případě, kde byl konec přímo bombónkový, tak jsem nadšená. Žádná psychologická, překombinovaná zápletka, kde pomalu nevíte kdo je kdo, se tady nekoná. To už je myslím podruhé, co v tomto měsíci píši, že v jednoduchosti je krása a Psí život byl moc fajn i když život není sám o sobě peříčko, o tom by vám mohl Juan Villegas vyprávět dlouhé hodiny. A ačkoliv nahoře je vypsaný tento film jako žánrově spíš dramatický, věřte mi, že je tam několik momentů, kdy se smíchu neubráníte. Carlos má smysl pro cit, drama a vtip současně. Kéž by lidská dobrota z lidstva nevyprchala, tak jako z hlavního hrdiny v tomto příjemném příběhu. (22.05.2016)

Dost neuvěřitelná pohádka o tom, jak chuďas k prvotřídní argentinské doze přišel. Pes byl pečlivě opečováván a de facto vycvičen jak k obraně, tak na výstavy, a ačkoliv byl dlouhá léta nesocializován, všechno zvládnul na jedničku, a to hned týden po změně majitele. Výstavu buď filmově pěkně odflákli, nebo takhle pofidérním způsobem v Argentině běžně probíhá (viz knírač v postroji), což ani v jednom případě není lichotivá situace. Ani ve druhé půlce mě film nepřesvědčil, že jde především o psa. Hlavní hrdina měl navíc po celou dobu v ksichtě jakousi křeč, kterou jsem nezvládla identifikovat ani jako úsměv, ani jako jakýkoliv jiný pojmenovatelný výraz. Podtrženo shrnuto... mohlo to být o dost lepší. (25.07.2011)