Môj najlepší priateľ

Ano, tak tohle jsou ty člověčí filmy, které miluji a když mám ještě chvíli po projekci úsměv na rtech jako v tomhle případě, kde byl konec přímo bombónkový, tak jsem nadšená. Žádná psychologická, překombinovaná zápletka, kde pomalu nevíte kdo je kdo, se tady nekoná. To už je myslím podruhé, co v tomto měsíci píši, že v jednoduchosti je krása a Psí život byl moc fajn i když život není sám o sobě peříčko, o tom by vám mohl Juan Villegas vyprávět dlouhé hodiny. A ačkoliv nahoře je vypsaný tento film jako žánrově spíš dramatický, věřte mi, že je tam několik momentů, kdy se smíchu neubráníte. Carlos má smysl pro cit, drama a vtip současně. Kéž by lidská dobrota z lidstva nevyprchala, tak jako z hlavního hrdiny v tomto příjemném příběhu. (22.05.2016)

Tragická téma nezamestnanosti, ktorú príbeh spracováva aj nehostinné prostredie Patagónie, kde sa odohráva, je neočakávane presiaknutý pozitívnou energiou a ľudskosťou. S 52 ročným protagonistom, ktorý prišiel o prácu to ide dolu vodou, ale nepodáva sa a nestráca životný optimizmus. Jedno priam osudové stretnutie napokon postupne zmení jeho život k lepšiemu. Najskôr sa ale dozvedel, že: "... ten pes je návšteva z vesmíru..." Čo k tomu dodať? Tie najväčšie zázraky sa živote neraz dejú banálnym spôsobom.. (21.07.2014)

Tenhle fim je pro pejskaře... A to ještě spíše pro ty, co mají rádi tyhle obrovské potvory, jimž se vyhýbám na sto honů... Chovatelé psů, ti, kteří umí pochopit psí duši, to mají s tímhle filmem snazší, mně moc neřekl. Jen to, jak to má všude těžké člověk po padesátce, který těžko nachází své uplatnění; a ještě k tomu takový dobrák jako Juan, který neumí být falešný, je neprůbojný, neumí si život zařídit k prospěchu svému. Snadno pak narazí na chytráky,, jakým byl protřelý žvanil Walter. Ještěže se ten pes nakonec šťastně pomiloval. Děj je chudý, scénář průměrný... U Juana Villegase vynikla především jeho mimika, tvář prozrazovala velkou dobrotu a čistotu srdce. To byl největší klad filmu. (20.07.2014)

Skutečná dobrota člověka se může projevit v naprosté čistotě a svobodě jen vůči tomu, kdo žádnou sílu nepředstavuje. Skutečná mravní zkouška lidstva, ta nejzákladnější (uložená tak hluboko, ţe uniká našemu zraku) záleží v jeho vztahu k těm, kteří jsou mu dáni na pospas: ke zvířatům. Milan Kundera : Nesnesitelná lehkost bytí 9/10 (22.03.2011)

Tak ani nevím, kdo z těch dvou působil jako větší dobrák, zda to psisko nebo jeho nový majitel Juan, za jehož dobromyslným úsměvem se přesto skrývalo nejedno zklamání i smutky nad trpkým údělem osamělého padesátníka, co vyřezává nože, jež nikdo nekupuje, bez soukromí bydlí v přeplněném domku své dcery a jen těžko hledá práci. Ti dva se zkrátka hledali, ale jsem ráda, že se jejich soužití nezvrhlo pouze v pohádku o roztomilém pejskovi a jeho páníčkovi, co ke štěstí došel, takových rodinných snímků je všude hafo, kdežto nenápadných civilních filmů, jak vystřižených ze života už tak moc zase ne. A tento je navíc docela i vtipný. To, jak Bombón tvrdošíjně odolával snahám spářit ho s nějakou tou ušlechtilou fenou mě upřímně rozesmálo. (16.10.2014)