Hudba:
Zdeněk LiškaObsahy(1)
Druhá část filmu začíná putováním v rovníkové oblasti, kde se cestovatelům podařilo zachytit nejtypičtější obrazy původní Afriky. Cesta pokračuje do pralesů Belgického Konga, kde nafilmovali nejmenší lidi světa, černošské trpaslíky. Ze střední Afriky se vydávají k jihu přes Viktoriiny vodopády a tajemné zříceniny středověkého sídliště v Zimbabwe. V Johannesburgu se stávají svědky slavnosti černošských zlatokopů. Jejich cesta končí v nejjižnějším cípu Afriky pod Stolovou horou v Kapském městě. Závěr filmu zachycuje zrození sopky natočené z bezprostřední blízkosti. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (12)
První část filmu o Africe inženýrů Hanzelky a Zikmunda, zachycující jejich cestu z Marseille na Kilimandžaro, se stala jedním z nejúspěšnějších filmů naší produkce. V druhé části filmu, nazvané „Od rovníku ke Stolové hoře", zachytili cestovatelé pouť Tatry od přístavu Mombasa přes Kenyi, Ugandu, Belgické Kongo do Rhodesie k "Viktoriiným vodopádům a konečně do Jihoafrické Unie, do Johannesburgu, Durbanu, Port Elizabethu až k Mysu Dobré naděje. Film je zpracován stejně zajímavě a poutavě jako jeho první část, ba je možno říci, že je ještě lepší. Cestovatelé si podrobně všímají života a životních podmínek černošských národů a kmenů. Zachycením lidových tanečních projevů získali materiál trvalé kulturní hodnoty. Výstižná hudba Zdeňka Lišky značnou měrou přispívá k působivosti filmu, jehož jednotlivé záběry jsou v tomto díle voleny s větší vybíravostí a vynalézavostí, než tomu bylo v první části. A stejně kladně je třeba mluvit o komentáři. Je živý, vtipný, výstižný. Není v něm jediné fráze a přece podává vysoce závažný a poučný výklad o hospodářských, politických, sociálních a kulturních poměrech v jižní Africe. — V „Africe II" se našim divákům dostává další neobyčejně závažné dílo, které si získá své místo v dějinách naši dokumentární kinematografie. Filmový přehled 41/1953 ()
Pokud bychom hledali zvlášť účinný extrakt prvorepublikového člověka, dvojice blízkých přátel-cestovatelů, ale současně i filmařů a spisovatelů (a také fotografů) je asi příkladem zvlášť vděčným. Pomineme-li jejich výrazně levicovou orientaci (v kontextu obou dílů se to jeví spíše jako plus než mínus), máme před sebou jedinečnou možnost se seznámit s historií nejen životního přátelství, ale i kontinentu, který dnes je jakousi časovanou bombou světového lidstva. Sledujeme - do značné míry jako další účastníci výpravy - zblízka historii evropského kolonialismu 19. století i éru jeho postupného oslabování v době Hanzelkovy a Zikmundovy cesty. Černý svět přitom v líčení obou přátel není zdaleka sněhobílý. Komentář post festum z úst mladistvého devadesátníka Miroslava Zikmunda film ještě dál ozvláštňuje a až dokumentárně přibližuje "věci za plátnem", tj. to, co oba ze zřejmých důvodů museli opominout, pokud se chtěli vrátit do své vlasti. Mozaika tvořivosti a nápadité dělnosti tak vyznívá jako neokázalá oslava české národní dovednosti, ale i věcnosti a střízlivosti při hodnocení exotických poměrů. skutečnost, že to dokázali mladíci, kterým ještě neudeřila třicítka, lidé s vlastně technickým a ekonomickým odborným zaměřením v chudé poválečné zemi, před nás staví ještě jeden pohříchu bolestný otazník - jak by v podobných poměrech obstáli dnešní současníci? Hlas obou přátel je nesporně hlasem nadčasovým - naléhavým, promlouvajícím a v mnohém inspirujícím - i k naší současnosti. A nejen k ní. ()
Vůbec nejpůsobivějším momentem tohoto dílu, jsem shledal návštěvu Pigmejů a zaznamenání zrodu sopky. Je neuvěřitelné, s jakou odvahou a vervou oba aktéři vše zaznamenali. Celkově bych tento počin označil jako mírně slabší, kdybych se ho pokoušel srovnávat se senzačním prvním dílem. Trošku jsem zde postrádal problémy na cestách. Ne, že bych je aktérům přál, ale přeci jen mají cosi do sebe. Nicméně i přesto se stále jedná a luxusní a těžce nadčasovou záležitost. Pěkné 4 kousky. ()
Pokračování africké odyseji Zikmunda s Hanzelkou nabízí černošskou podobu Afriky. Masajská Keňa nabídla mombaský mumraj a kávové plantáže, Uganda je předzvěstí panenské přírody. Zair v podobě rozmanitého Belgického Konga již chrlí přírodní krásy bez omezení, přidává Pygmeje a zrození sopky. Na hranicích obou Rhodesií nezapomněli na slavné vodopády a všimli si méně známého Velkého Zimbabwe. Lahůdkou byla Jižní Afrika s počínající rasovou segregací, diamantovými doly, či rezervací Transkei. Obdivuhodné na filmovém zpracování první světové poutě českého synchronního dua je pestrobarevná mozaika ve snaze o komplexnější pohled. Historie se střídá s přírodními unikáty, hospodářstvím, etnografií a antropologií i tehdejším postavením domorodého obyvatelstva. I přes dobovou tendenčnost komunistického nazírání na život lze jejich filmové dokumenty stále ještě označit za věcné a skladba za vyváženou. Pokud filmy Zikmunda s Hanzelkou srovnám s dnes populárním Trabantem, je pro mě jednoznačným vítězem stará garda. Jejich pohled vnímá život viděný a zvídavě zkoumaný v celé škále rozmanitosti, pečlivě dbá na jedinečnosti a odlišnosti a vyprávění poutavě rozšiřuje mé vlastní obzory. Tvůrci Trabantu jsou sebestředně zahleděni pouze do sebe a vlastního cestovatelského strádání. Jejich způsob mě o nic neobohatí a jejich zveličované nářky nad pseudoproblémy mě znechucují. Zdeněk Liška byl skladatelským géniem a zobrazované výjevy pozvedává až nad náhorní výšiny i zelené pahorky africké. Zdravá závist mě přepadává při průběhu syrového cestování bez turismu (až na ojedinělá místa) a bezelstnější vstřícnosti domorodého obyvatelstva. Zikmund s Hanzelkou navždy zůstanou v mém srdci, mám pro ně slabost a oceňuji jejich nesobeckou literární a filmařskou práci. ()
Tak proti prvnímu dílu Afriky, je tento velmi rozvleklý a působí spíš jako běžný dokument. ()
Tento dokument vlastně už není dokumentem, je to historický film. Uvidíte státy, které již dávno neexistují. Auto, které je sběratelský kousek. Nepředstavitelnou pouť bez kreditních karet, mobilu a navigace. Bohužel, komunisti si vybrali svou daň a nejen na životech Zikmunda a Hanzelky. (pro vysokoškoláka je nejlépe býti zahradníkem, usoudili). Komentář Pecha a Spala, je vážně žrádlo. Imperialisté zdevastovali Tunis(to jediné dobré na Tunisu tam zanechali Francouzští imperialisté, můj osobní poznatek). Britští imperialisté nutí egypťany k otrocké práci atd. A dokument končí záběrem na hezké kozy kojící černošky a zvoláním Pecha jak Afrika bude nová a demokratická, tedy komunistická. Kdo jste tam byli, jistě víte, jakej je tam bez imperialistů bordel, kriminalita a sociální jistoty. Soudruzi zase někde udělali chybu. ()
Oproti prvej časti cestopisu ubudlo dramatickosti, už tu nie sú samovražedné prejazdy púšťou, ale dostávame sa od zaujímavých pygmejov až do civilizácie. Aj v tej nechýbajú exotické úkazy ako japonská rikša ťahaná černochom v kostýme z brazílskeho karnevalu. Len o pár stoviek kilometrov ďalej zase nepoznajú ani koleso. No na konci sa dramatickosti urobilo zadosť natočením zrodenia sopky z prokletě nebezpečnej blízkosti. Komentár k výbuchu si všetko podal po svojom a zo sopky urobil politickú záležitosť. –––– Tento výbuch sopky se pro nás stal symbolem celé dnešní Afriky. Také ona je dočasně spoutaným živlem, který sbírá síly k poslednímu strašnému výbuchu. Po něm už 5 miliónů bílých nepovládne 160 miliónům Afričanů. ()
O hodně slabší než první díl, je to už spíše dokument o afrických zemích a lidech v nich žijících. Zajímavé, ale už ne tak poutavé a dobrodružné. ()
Lidští, neohrožení a pokorní byli Hanzelka a Zikmund a tohle je další nestárnoucí dokument z jejich cest. ()
Druhý díl zachycují cestu od středu Afriky pod vrcholem Kilimandžára do Jihoafrické unie (dnes pochopitelně JAR) je více zaměřen na konkrétní milníky cesty než věci okolo jako Tatrovku nebo další okolnosti a je také více strohý ale jen o málo méně zajímavý. Jako Bonus je na DVD první část rozhovoru Miroslava Zikmunda s Vladimírem Krocem z roku 2004, tedy již po smrti Jiřího Hanzelky. Tahle část pro mě byla hodně zajímavá a povídání tohoto dobrodruha byl vydržel poslouchat mnohem déle než 23 minut. ()
Místama jako Cesta do pravěku. A to se mi líbí! ()
Trošku pozvoľnejšie pokračovanie dokumentu o "objavovaní" Afriky na Tatre 87.↵ Inak sa nesie v podobnom duchu ako prvá časť, vrátane veľmi zaujímavého záveru ale i zaujatého pohľadu na západné koloniálne mocnosti. Líši sa snáď len v tom, že obsahuje menej dobrodružstva a viac domorodých tancov. Mimochodom, s ohľadom na početnosť záberov na hopsajúce ženské prsia mi prídu špekulácie o homosexuálnej orientácii pánov cestovateľov ako pokus o vtip. ()
Súvisiace novinky
Zemřel Miroslav Zikmund
Ve požehnaném věku 102 let nás opustil známý český cestovatel, spisovatel a dokumentarista Miroslav Zikmund, jehož životní pouť byla nerozlučně spojena s kolegou Jiřím Hanzelkou (*1920 - †2003). V… (viac)