Smrť pána Lazaresca

Ohromne zbytočný film, s prepnutou dĺžkou, otrasným vizuálom a dejom, ktorý sa snaží o vykreslenie strašného stavu zdravotníctva v Rumunsku, avšak všetky postavy len opakujú otrasné repliky, a snaha o zobrazenie "krutej reality" hraničí občas s trápnosťou. Toť poznávacím znamením vôbec celej "rumunskej novej vlny". Smrť pána Lazarescu je bolestivou zdĺhavou smrťou diváka, ktorý zomrel na nudu. RIP. Nota bene, verím, že kopa divákov priala pánovi L. čo narýchlejšiu a čo najdrastickejšiu smrť - hovorím s humorom, ale bez "nadsázky". Hluchý koniec ma prijmel veriť, že Puiu sa trochu idiotským spôsobom snažil, aby jeho film vyznel artovo. Žiadne posolstvo sa však nekoná a divákovi zostávajú len oči pre plač z toho, ako hlúpo premrhal posledné 3 hodiny života. (14.02.2013)

Něco tak (ne)skutečného jsem už dlouho neviděl. Vlastně od té doby, co jsem se naposledy díval na 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny. Ba ne, tihle Rumuni to s filmem umějí, aspoň soudě podle toho, co se k nám dostane. A co říct k obsahu - snad jen to, že se jedná o ten nejvěrohodnější obraz odlidštěného a zmechanizovaného zdravotnictví, jaký je možno na filmovém plátně vytvořit. Nevěřím tomu, že to ti lidi hráli. (824., 31. VII. 2013) (01.08.2013)

Zatím ŽÁDNÝ film ani seriál z nemocničního prostředí, který jsem viděl, nedokázal být tak realistický (a věřte, že vím, o čem mluvím)!! Jistě, ve "Smrti pana Lazaresca" se proces příjmu, vyšetření, diagnózy a ošetření prezentuje spíš negativním pohledem, u zdravotnického personálu je kladen důraz hlavně na přepracovanost spojenou s arogancí, neochotou a lhostejností. Jakožto prostředek vedoucí k zachycení syrové výpovědi se dá tento nedostatek ovšem velmi lehce obhájit a přijmout, proto ho za nějaké výrazné negativum nepovažuji... Postupně se zhoršující stav titulního hrdiny, nekonečné putování z jedné nemocnice do druhé, zdržení při vyšetřeních a další problémy, kterým musí doprovod pana Lazaresca čelit, však odkrývají hlavní trumf tohoto filmu - naprosto dokonalou atmosféru. Musím znova zopakovat, že realističtější zobrazení provozu ambulancí, byrokracii, které musí čelit nejen pacienti ale i sami zdravotníci, obyčejnost dialogů sester třeba i nad pokáleným starcem, dohadování se o dalším postupu, únavu čišící z očí a každého pohybu lékařky po náročné noční směně, jsem nikdy neviděl... Nedivím se, že se v některých komentářích mluví skoro o dokumentu! Ještě si svůj dojem ověřím, ale skoro bych se vsadil, že skutečných herců si v tomto filmu zahrálo jen pár, že zbytek lidí, které vidíme v akci, představoval skutečný zdravotnický personál. Pokud se ve svém tipu pletu, a výsledný dojem zaručila "pouze" práce režiséra a odborných poradců, musím smeknout o to víc. Protože ve výsledku, pominu-li kladení důrazu především na negativní stránku celého procesu, tenhle film není ani v nejmenším falešný. (24.09.2010)

Volám sa Lazarescu Dante Remus... Žijem v smradľavom byte na sídlisku s niekoľkými mačkami. Dnes ma akosi bolí hlava aj brucho. Zvracal som. Prichádza sanitka a vozia ma v nej celú noc z jednej nemocnice do druhej, od jedného doktora k druhému a ja cítim, že mi sily ubúdajú závratným tempom. Už nedokážem ani rozprávať... Trochu som si vypil, trochu smrdím a pomočil som sa. No nie je to so mnou jednoduché... Úvod je pomerne rozťahaný,ale akonáhle sa prehryzieme k prvému kontaktu s doktormi, film zrazu naberá tak silný náboj reality, až máte pocit, že sa to točilo skrytou kamerou. Neviem, či tvorcom išlo o to, aby poukázali na niečo choré v ich zdravotníctve, ale príbeh je dosť univerzálny, takže pohotovosť, či prehadzovanie zodpovednosti vám určite pripomenú aj naše zariadenia. Počas filmu som hudbu nejako nezaregistroval, čo bola určite zámienka na zvýšenie vierohodnosti. Po filme Štyri mesiace, tri týždne a dva dni som vďačný za ďalší výborný rumunský film. Ak by podobných filmov bolo viac, asi by som dal objektívne štyri hviezdičky, ale doteraz som nevidel nič realistickejšie z nemocničného prostredia, preto pridávam aj piatu. 90% (14.10.2010)

"Jo, tady můžete pít, kouřit i páchat jiné hříchy..." Nemocný pan Lazarescu si projde během pár hodin konfrontací s řadou zdravotníků, v jejichž konání se odráží různorodé přístupy k pacientovi vycházející z konkrétních povah i špatně řízeného systému. Naráží na neschopnost kvalitně a citlivě vedené komunikace i zatížení administrativní složkou zdravotnické profese, stejně jako u jiných postav i skutečnou ochotu pomoct a nepřehlédnutelné rysy lidskosti, které tu naštěstí v nejedné osobnosti ani přes jistá selhání (jak systému, tak pochopitelné vyčerpání a zatížení v rámci náročné profese) zbylo. Na filmu vysoce oceňuji tuhle nečernobílost, realistický dojem z celého dění, i silnou působivost dosaženou v tak citlivém tématu bez kapky citového vydírání. I sám Lazarescu, nakolik je těžce nemocným člověkem, který ve mě vzbuzoval po celou dobu soucit a v nejedné scéně se na mě z něj přenášel silný pocit úzkosti, si za svůj stav současně může sám. Podobně působivý nadhled do nemocičního prostředí s úderným přesahem a komplexním vykreslením jsem už dávno v žádném filmu neviděl, navíc i ruční digitální kamera tu dokáže být působivá a využívat svůj značný potenciál i bez rozklepaných záběrů. Putování pana Lazaresca po nemocnicích nese v sobě až hořce absurdní rozměr, byť celá silně realistická atmosféra a smutné téma ani přes pár humorních odlehčení příliš nedovolují vnímat tento děj (tragi)komicky. Za tak silný zážitek, vtažení do děje (kdy jsem ani nestačil vnímat, jak mi tak dlouhý film rychle ubíhá) a povedené realistické zpracování včetně scénáře (kdy i k té zprávě, kterou nejdřív zahlédneme jen náhodně v TV, se film ještě víckrát vrátí) uděluji plný počet hvězd, i přesto, že bych očekával jasný závěr bez takto náhlého utnutí. [90%] (09.10.2022)