Pánu učiteľovi z lásky

Moje velká "srdcovka" z mládí. Je pravda, že v současné době už film připadá trochu naivní a zastaralý. Pro mne ale stále zůstává nostalgickou a příjemnou vzpomínkou a v mé Top10 se ještě stále drží. Filmů na téma "študáci a kantoři" jsem viděl mnoho a hodně dobrých, ale nějak pořád preferuji tento. Třeba je to kvůli Sidney Poitierovi, kterého jsem měl hodně rád (ne náhodou mám ve své Top10 s ním dokonce 2 filmy). Možná je to i tím, že jsem byl v té době přibližně ve věku jeho žáků a jeho přístup se k nim chovat s přirozenou autoritou jako k dospělým jsem oceňoval, obzvláště když v tehdejších školách u nás převažoval přístup autoritářský a soudružský (těm nemnoha výjimkám se tímto omlouvám). Nakonec Sidney vyhrál i když se k tomu přístupu musel docela obtížně probojovat. Také jsem byl odchován hudbou šedesátých let a písničku "To Sir, With Love" s Lulu jsem slyšel nedlouho před shlédnutím filmu (byla dokonce No. 1 v anglické hitparádě). (22.02.2017)

Mám rád převrácený remake s Michelle Pfeiffer, ale rasové filmy Sidneyho Poitiera mi moc nedávají a nějak mě nechávají hladným, protože jsem měl za to, že všechno hraje v jedné poloze. Tohle byly dva body, kterých jsem se držel, když jsem si To Sir, with Love pouštěl, avšak tentokrát přišla změna. Sidney hrál výborně a úplně jinak, než jsem byl zvyklej, skvělý příběh s výbornými výkony a hudbou mě úplně dostal, na konci jsem musel zamáčknout i slzu a kdyby to trvalo ještě o hodinku déle, nevadilo by mi to. Film se vám klidně zdát naivní může, co už, ale není problém se přes to přenést a užít si tuhle krásu, kterou Panu učiteli s láskou představuje! Nejlepší film i role Poitiera, i když rok 1967 byl pro něj hodně plodný a vydařený, snad nejlepší léta jeho kariéry. (22.01.2009)

Dnešným pomerom trocha šablónovité, zrozumiteľné a doslovné. Takto nejak vychádzal liberalizmus na západe na povrch a musím ale skonštatovať, že úspešne, pretože hlása síce humanisticky nekomplikované posolstvá, ale stále aktuálne. Sidney Poitier bol černošskou hviezdou ako rasovo adaptabilný ideál a nečudoval by som sa, keby aj medzi svojimi nebol ospevovaný len v superlatívoch, lebo sa od nich docela výrazne odlišoval. Videné v starodávne dabingovej verzii, neupravenej z roku 1973, takže som si doprial trochu archaický exkurz do sveta veľkých príbehov. V tomto prípade dozaista! (25.11.2015)

Tento film se mnou musely zhlédnout i obě mé dcery, protože si myslím, že takováto látka by měla být pro patnáctileté žáky podmínkou. V tomto filmu se totiž snoubí více témat, která by mohla studentům rozšířit jejich obzory. Snoubí se zde historie s problematikou rasovou, sociální a problematikou přístupu žáků ke vzdělání. Divák zde může porovnat dobu dnešní s obdobím šedesátých let minulého století a může vidět, jak v té době vypadal Londýn. Diváci mohou zjistit, že i člověk tmavé pleti může být kultivovaný a vzdělaný. Studenti zjistí, že náctiletí jsou pořád stejní bez ohledu na rozdílná desetiletí. A především by studenti měli pochopit, že vzdělání je pro jejich další život velice důležité. Protože pokud národu chybí vzdělání, je národ slabý a velice zranitelný. Z těchto důvodů bych tento film doporučil jak dospělým, tak především žákům středních škol. Navíc ve filmu hraje velice charismatický Sidney Poitier, jehož projev mi nápadně připomíná herectví Denzela Washingtona. (12.01.2015)

Sentimentální a naivní? Asi nechodíte s pány učiteli v pátek na pivo a asi jste neměli takového tříďase, jako já. Samozřejmě je příběh filmově přibarven, ale který není. Podobných filmů, kde učitel krotí divou zvěř v lavicích, bylo natočeno strááášně moc, ale tenhle se stal mým nejoblíbenějším. A právem. Učitel musí být osobnost a to Sidney Poitier je. (08.10.2008)