8 statočných

Snímek nezapře dílnu Společnosti Walta Disneyho, která chování "Osmi statečných" polidštila víc, než mi bylo milé. Nemyslím, že opuštění psi by ve skutečnosti byli z našeho (občas trochu scestného) pohledu horší nebo lepší - jen by se chovali JINAK. Tím nechci říct, že by smečka nedržela při sobě - a že by neprojevovala smutek nad ztrátou některého ze svých členů. Kdo dokáže cítit radost, prožívá i zármutek, a kdyby psi nebyli schopni těch nejzákladnějších emocí, nemohli by žít ve skupině, vychovávat mláďata - a netruchlili by ani pro své lidské pány. Leč bylo až příliš viditelné, že hrdinové z říše zvířat pouze plní pokyny svých cvičitelů. I tak se ukázali být neporovnatelně lepšími herci nežli jejich lidští kolegové, jejichž oslnivě zářivé úsměvy silně připomínaly reklamy na zubní pasty - a nejednou byly v rozporu s momentální situací. Takže v souhrnu působil příběh navzdory výmluvným pohledům otužilých chlupáčů moc vyumělkovaně - což je na druhou stranu s ohledem na cílovou skupinu diváků přijatelné, takže mu nakonec po delším rozmýšlení přiděluju slabší 3*. P.S.: Docela by mě zajímalo, jestli psi po celou dobu svého odloučení dokázali sami lovit "jen" ptáky, nebo zda se naučili něco víc. Zrovna poměrně snadnému a rychlému získání této dovednosti se nedá nijak zvlášť věřit - čímž nikterak nezpochybňuju dovednost samotnou. (04.01.2013)

Och ten dojemný konec. Co víc si přát? No, třeba: míň happy endů. Ale budiž, když je to podle pravdivé události. Ale teda co nesnáším, jsou takový ty přikrášlený pravdy. Třeba to, jak se mezi sebou ti Azoři chovali. Oni se totiž mezi sebou chovali tak, aby to bylo pochopitelné pro člověka (a bylo poznat, že to bylo všechno nacvičený se svejma páníčkama - Azore, teď pac na druhýho Azora, Azore, dělej mrtvýho, Azore, olizuj mu hlavu a tak...), prostě kdo kdy viděl psy domlouvat se štěkáním na způsob lovu. Nebo nošení úlovku vůdci smečky. Nebo to projevování jakoby lidskejch citů (lítost, smutek, poslouchání svého vůdce na slovo). To už jsem jenom čekal, kdy ti Azoři začnou tomu mrtvýmu Azorovi dávat elektrošoky... No prostě klasická Disney produkce. Příště bych těm Azorům rači poradil, ať rač jedou na Azory. Ale teda nemůžu říct, že bych se nějak extrémně nudil. Psy mám rád a jsou to takoví ňufáci, že by si je člověk nejrač hned vzal dom a to mi z toho filma udělalo pěknej film... (30.03.2007)

Klasický produkt made by Disney, který se však tváří trochu jinak, než jaký doopravdy je. Namísto desítek minut s pejsky dostanete otravné psychologizování, spoustu kýče, plastu a cvičených zvířecích svěřenců, kteří koukají mimo záběr na své trenéry. A digitálního tuleně. Zdaleka nejzábavnějším faktem na celém filmu je, že ho točil člověk zodpovědný za survival thriller Přežít ;) (25.06.2006)

Historka o osmi opuštěných tažných psech na antarktické základně postrádá dramatickou jiskru či momenty překvapení, ale ta zvířata jsou natolik skvělá (herecky), že při závěrečném znovushledání bude naměkko kdejaký cynik. Výrazně pomáhá i opravdová výprava a sníh bez digitálních triků, přestože studiové kulisy občas vykouknou. (06.11.2023)

„Nerozumel si mi. Ten príbeh nebol o psoch. Bol o mojom otcovi.“ Neviem, či to bolo spôsobené mojou averziou voči umelému prejavu Paula Walkera, alebo tým, že som od zápletky „mladý, zásadový hrdina v snežnom pekle bojuje o život so svojimi psíkmi“ čakal skôr niečo ako bolo kedysi toto či toto. Nakoniec som ale bol relatívne príjemne zaskočený „vážnym“ scenárom. Nie je to tupá hraná disneyovka, skôr príjemné (hoci troška dlhé) remeslo, ktoré ÚDAJNE vzniklo podľa skutočných udalostí (pravda je však VRAJ taká, že podobné udalosti sa v 50. rokoch 20. storočia síce naozaj stali, ale prežilo podstatne menej psov). Frank Marshall, skúsený spielbergovský producent, nakrútil už i horšie (KONGO) a nudnejšie (tiež ľadové PREŽIŤ) veci. Ale i lepšie (ARACHNOFÓBIA). (21.09.2009)