Faktótum

V každém z nás jednou byl, je či bude takový roztomilý, bezstarostný a ignorantský Henry Chinaski a čím dřív si takovou věc uvědomíte, tím více se vám budou líbit filmy jako Faktótum. Filmy o bídákovi jdoucím si svou vlastní cestou, po pěšině poházenou chlastem, cigárama nebo kalhotkama (každému po jeho chuti), cestou největšího odporu ze strany společnosti, ale zároveň cestou nejvyššího opojení z toho, že jdete právě po své vlastní cestě... (30.05.2008)

Tak ne, že by to bylo vyloženě špatné, ale celé mi to přijde takové možná až příliš učesané a konformní. Není tu ani moc chlastu, ani moc sexu, ani moc trefných hlášek nebo opileckých scének. Zhýralý velikán Bukowski by si jistě zasloužil více. Ale přiznám se, že jsem ho nečetla, takže možná, že si ho představuju chlípnějšího, než ve skutečnosti byl. (07.01.2010)

Bukowskiho jsem se svého času načetl přehršel, a dá se říct, že si na něj potrpím. A můžu říct, že jsem byl Faktótem příjemně překvapen. Zde se opravdu nelze nevyhnout srovnávání se starší bukovinou Barfly. A řekl bych, že Faktótum je díky volnějšímu pojetí trošinku zdařilejší a chytlavější. Barfly působil moc doslovně knižně, ač se jednalo o původní scénář. Na Mickey Rourkeovi bylo patrné, že si zřejmě Bukowskiho nastudoval z filmových záběrů a pak se předlohy křečovitě držel. Výsledek byl sice výborný, ale Matt Dillon dopadl krapet lépe. Asi se nedrží předohy tak zarputile jako Rourke, což v důsledku působí autentičtěji. Prostě se tolik nesnaží. Vnější podoba více sedla Rourkovi, ale v projevu je lepší Dillon. Lili Taylor je pak herecky úplně geniální, nemohli vybrat lépe. Je nápadně podobná té šlapce ze snad nejslavnější Bukowského fotogtafie. I to, že kniha Faktótum je pouze volnou předlohou filmu prospělo. Sem tam něajká glosa z knihy a sem tam něco od scénáristy z rukávu působí překvapivě kompaktně a když divák přistoupí na pravidla hry, je mile potěšen. Film mě uspokojil na tolik, že jsem ani neřešil přesun děje do přítomnosti, protože Buk je věčný a může existovat kdekoliv a kdykoliv. Dávám 5, prože jsem Bukovo fanda a pochybuji, že by šel film podle jeho předloh natočit lépe. (29.02.2008)

Volná literární adaptace knihy (jde spíš ale o kompilaci několika děl) Charlese Bukowského nedopadla přesně úplně tak, jak jsem si představoval, neboť se z ní trochu vytratila nálada původních literárních textů a mírně se posunulo vyznění až někam směrem k žánru sociálnímu dramatu. Chvílemi jsem měl dokonce pocit, že se dívám na nějaký časosběrný dokument paní Třeštíková, Henry Chinaski mi připomínal třeba závislačku Katku tím neustálým koloběhem pokusů o nový start, nové zaměstnání, nový vztah atd. Tady se ovšem nejednalo o dokumentární pohled, ale o filmovou stylizaci, takže jsem některé scény tvůrcům úplně nevěřil (tak třeba při stylu života, jaký vede hlavní hrdina, dost těžko bude mít tvář a postavu Matta Dillona, když v původních textech se Chinaski naopak reflektuje jako vysloveně škaredý muž, který nesnáší hezouny atd.). Tvůrci také trochu nešťastně přenesli děj do současnosti, přičemž v předloze je zásadní fakt, že hlavní hrdina je majitelem modré knížky, neboť žije v době druhé světové války a práci shání proto, že je nedostatek pracovních sil. Jako nejzásadnější rozdíl ale vidím to, že se při adaptování knih(y) vytratil onen akt svobody, svobodné volby zůstat na okraji společnosti a odtud kritizovat její status quo, filmový Henry Chinaski je prezentován jen jako sociálně vyloučený jedinec, lidská troska. Z filmu byl dost cítit evropský pohled na věc (logicky daný zemí původu režiséra etc.), který ale v podstatě jde proti původnímu duchu Bukowského knih. A možná si s nimi nerozumí estetika amerického nezávislého filmu, nevím. Každopádně něco bylo špatně... (09.07.2011)

Zatímco většina tu chválí, já musím kritizovat. Faktótum je nádherně zrežírovaný film, to ano, ale samotný příběh nestojí za nic. Henry Chinasky je nesympatický hrdinou, v němž se snoubí snad všechny stinné stránky lidské duše. Jeho žívot je sice zajímavý a do jisté míry a lákavý, ale rozhodně nedokáže být nosným prvkem pro celovečerní snímek. Sledování jedné etapy jeho života není v ničem zábavné a skládá se veskrze z několika pospojovaných příběhů, které spolu sice tvoří jeden pevný prvek, ale nedokáže diváka (resp. mě) nijak vážně oslovit. Na druhou stranu tu máme skvělý hudební doprovod, nádhernou vizuální stránku a několik (málo) povedených scének. 40% (03.09.2006)