Faktótum

Bukowským jsem nedotčen a Chinaski je pro mne jen jméno kapely, ale tenhle film ze života jednoho losera mě rozhodně docela zaujal. Matt Dillon a Lili Taylor sice vypadají dost použitě, ale herci jsou to skvělí. Není to žádný popkornový film, ale vzít si na něj pár piv nebo placatku něčeho ostřejšího není špatný nápad. (12.07.2006)

Pochopitelně, že se tenhle film nebude líbit nikomu, kdo nikdy nechcal do umyvadla. Stejně tak neosloví jeho poetika toho, kdo nikdy neměl filcky, kdo aspoň jednou týdně do rána nechlastá a celý den pak mátoží se s opicí, kdo se zvysoka nevysral na svého šéfa, když mu kázal moudra a kdo v baru nesbalil holku, aby ji hned ten večer u flašky skotské opíchal. "Bejt tvrďák se vyplácí, svět patří těm, co se neposerou..." Tak tak Hanku (Charlie :-), tys to dávno pochopil a dávno ses jim na to vysral... Tohle melankoholické drama o každodenní marnosti živo(t)-bytí jednoho lůzráka >na okraji< vás nemusí okouzlit. Ale M.D. i jeho herecké partnerky T&T jsou výborní a děj je režírován právě tak plytký i blazeovaný, jako lajdák Chinaski je sám. Navíc ta scénka, kterak Hank si léčí filcky a Jan pak následně napravuje škody je nezapomenutelná. Skvělou hudbu neopomíjeje. Pomalu plynoucí děj téhle hořké >nekomedie< mi tak nějak evokoval Kaurismäkiho filmy, je to vpravdě evropský film s americkou duší! Výborný film na okraji. A to je faktótum - i když v tomhle případě tedy spíš FUCKTOTUM, že... ;-) (03.01.2007)

Tak trochu o ničem a malinko o všem. Matt Dillon hraje jak mu scénář dovoluje, ale v jeho Henry Chinaskim mi něco chybí. Neznám Bukowskiho tvorbu, ale už název Všechny řitě světa i ta má, mi říká, že ten člověk nebyl zrovna optimista, kliďas a trocha drsnějších scén a slov by neuškodila. Myslím, že by přesněji jeho osobě seděla. Celkově je film vlastně o ničem. Sledujeme Henryho život, setkání s pár ženami, které opustí, k některým se zase vrátí, ale stále žije ze dne na den a neřeší co přijde zítra. Jediný smysl života je dobře se opít a zítra se uvidí. Bohužel zbytek není vyplněn zrovna extrémně zajímavou podívanou. (27.06.2006)

A co? Koho zajímá, že jsem trochu jiný? Že mě nebaví žádná práce déle než pár hodin, že rád piju, mám rád ženský nohy a taky to, co je výš nad nohama. No a co? Mě se to tak líbí a nikdo mi to nevymluví.... Vždycky jsem si říkal, že spisovatelé a umělci mají zvláštní, pro některé z nás opravdu divný život. Jim to ale tak nepřipadá a tento bohémský způsob života je s nimi neodmyslitelně spjatý od chvíle, kdy vezmou do ruky tužku a kus papíru a zjistí, že je psaní zkrátka baví.. Nebo snad znáte spisovatele, který by zapadal do našeho běžného "konzumního" života? (26.12.2005)

Henry, měla jsem chuť dát si sklenku whisky s ledem a poslouchat tě ještě aspoň hoďku. Nemáš to v životě jednoduchý, ženský jsou sice fajn, ale to byl jen pouhý rozptyl, práce sice byla, ale ne taková, aby jsi v ní našel něco smysluplného, co by tě uspokojilo a doma to bylo na draka. Buď rád alespoň za tu suprovou muziku, která ty tvoje životní anabáze doprovázela a já budu doufat, aby jsi ten svůj zápas, který jsi vyjádřil slovy, vyhrál : "I když jsem na tom byl nejbídněji, cítil jsem, jak mnou probublávají slova a já ta slova musel zapsat, jinak by mě přemohlo něco horšího než smrt. Slova né jako skvost, ale jako nezbytnost. Když začnu pochybovat o svý vlastnosti zpracovat slovo, prostě si přečtu jinýho autora a vím, že se nemám čeho bát. Zápasím jenom sám se sebou, abych to napsal správně, aby v tom byla síla a moc, radost a láska". Díky nejen tobě, ale i Bukowskimu a Hamerovi za bezva večer. (15.07.2015)