Metoda

Kdyby celý film plynul tak originálně, svižně i napínavě, jak to bylo v snad nejzábavnější scéně s loptovou hrou v kanceláři, s hájením si zvolené evropské velmoci v rámci souboje, zřejmě bych se plně přidal k převažujícím nadšeným ohlasům. Takhle spíše po skončení zhodnotím snímek, který jsem sice vnímal především skrze námět rafinovaného výběrového konání jako celkem zajímavý, ale nejednou mi dával vzpomenout i na lepší komorní dramata či thrillery z jedné místnosti, které ve mně zanechaly památnější zážitek. Svojí téměř dvouhodinovou konverzační smšrtí ani spíše průměrnou atmosférou mě až na pár scén Metoda tolik nestrhla, přestože potenciál i řadu kladů jsem vnímal. Z rámcové linie s demonstrací včetně závěrečného kráčení ulicí po velké bitvě jsem měl taky rozpačité pocity čehosi naznačeného směrem k jisté paralele, ale nedotaženého tak, aby na mě tenhle obraz v závěru silněji zapůsobil. Značně podobná britská Zkouška, jíž jsem letos také udělil 3 hvězdičky, se mi zamlouvala nakonec i trochu víc, ač na Metodě jsem zase kvitoval, že se oproti zmíněné Zkoušce alespoň nesnaží svou strukturou a pojetím vyloženě kopírovat ty horrory z uzavřených prostorů. [60%] (04.10.2023)

Zajímavý psychologický film o metodách výběru top managerů aneb Ten náš kapitalismus střediskový. 1) 52letý režisér angažoval typově i herecky výborné představitele (zvláště bych se zmínil o přitažlivém 32letém Eduardu Noriegovi - Carlos a o 36letém rovněž velice přitažlivém Pablu Echarriovi - Ricardo). 2) Film ukazuje v podstatě morálně bezvýchodnou situaci. Chtělo by se odsoudit zobrazované postupy jako nehumánní, typicky kapitalistické (background protestů proti MMF je čitelný). Na druhé straně však skutečně nikdo nenutí účastníky na hru přistoupit. Konec konců jde tedy více o individuální volbu mezi alternativami, které se v životě víceméně vylučují - být morální, čestný, poctivý anebo být špičkový manager. Že toto dilema je reálné, ukazuje praxe socialismu, který právě na popírání takovýchto modelů lidského chování dojel. 3) Spoiler. Rozhodnutí vyřadit Anu vzhledem k jejímu věku je naprostý nesmysl a pro mě by bylo dostatečným důvodem, proč takto hlasujícího manažera nebrat. Ale tvůrci zřejmě nechtěli racionální a rozumná rozhodnutí. Spíše jim šlo o to ukázat kapitalistický vlčí manažerský svět, kde nerozhodují argumenty, ale prostě to, jak je kdo silný nebo slabý. A nesporně Ana byla momentálně nejslabší hráčkou. 4) Gronholmská metoda, ačkoli jen fiktivní, je zřejmě dostatečně účinná a jasně pomůže vybrat nejvhodnějšího kandidáta - takového, který upřednostňuje kariéristické zájmy nad vším ostatním. Takových lidí je spousta. Ne vždy však je na ně tak dobře vidět, jako v tomto filmu. (14.09.2011)

Aspoň nemuseli kresliť domček, stromček, rybníček a slniečko a ani sa ich nepýtali, či uprednostňujú sedan alebo kabriolet. Nápad fantastický a do určitého bodu som mala štvorhviezdičkový zážitok. Čakala som však, že v stresovej situácii nám účastníci pohovoru predvedú lepšie reakcie. Ženské kandidátky sa topili v stereotypoch a dusno v skupine by sa tiež dalo viac vyšpičkovať. A ak si niekto myslí, že jeho by nikdy nikto k niečomu takému nedonútil, tak sa prudko mýli. Špeciálne, keď pokyn príde od autority a zodpovednosť za následné jednanie sa presúva na ňu. Ľudia sa k sebe správajú ako hovädá, aj keď stávky nie sú až také vysoké. Ako postava u mňa bezkonkurenčne vyhráva asistentka. (05.07.2018)

Něco mezi Dvanácti rozhněvanými muži a reality show stylu Velkého bratra. Film se odehrává prakticky jen v několika místnostech a staví hlavně na hereckých výkonech zúčastněných, které jsou opravdu výborné. S příbývajícím časem a ubývajícím počtem uchazečů ale Metoda trochu ztrácí na intenzitě a mírně se vleče a ani konec nepůsobí tak nějak úderně, jak bych čekal. Pomocí Grönholmovy metody jsem vybral ze šesti kandidátů jako nejvhodnější hodnocení tři hvězdy. (21.07.2007)

Psychologická hříčka o sedmi kandidátech na post vysoké manažerské pozice uzavřených jednoho dne společně v jedné místnosti, kde se podrobují důmyslnému testu. Čím více mazaných fint na sebe vymýšlí, tím více se na povrch derou klady a zápory jednotlivých postav. Vítěz může být jen jeden - no a cesta ke zdárnému konci vede v tomto případě přes "mrtvoly". Chladné, cynické a studené tak jak to v dnešním odcizeném světě chodí. Závěrečný symbolický záběr na bordel v ulicích se ptá: "A k čemu to všecko?" (07.10.2011)