Planéta opíc

"Ty i já něco hledáme, ale sny nemáme stejné. Já doufám, že ve vesmíru existuje něco lepšího než člověk." Jedna z nejlepších sci-fi všech dob. Scénář (pomineme-li několik logických lapsů), kamera, hudba, masky, herecké výkony, vše je parádní a funguje i dnes. Úvodní, kamerově chaotické ztroskotání raketoplánu a následné putování nehostinnou planetou podmalované znepokojivou hudbou jsou dokonalou esencí napínavého dobrodružství kdesi ve vesmírných dálavách, s důrazem na osiřelost kosmonautů. Se zjištěním, že na téhle planetě mají nad lidmi navrch lidoopové, kteří se k lidem chovají jako ke zvířatům a mezi sebou se velmi lidsky handrkují, se žánr mění na neméně napínavý a zajímavý alegorický politický thriller, ve kterém nejde o nic menšího než o vykastrování neodolatelného cynického macha Hestona, s oblibou filozofujícího s obnaženým zadkem. Celý film pak korunuje famózní šokující pointa, dnes asi z dálky odhadnutelná. (17.08.2011)

Dnes už tomu samozřejmě schází ta potřebná působivost a s přibývajícím věkem se objevují i čím dál větší vady na kráse, ale na co v tomhle filmu nestačily triky a scénář, to bylo napraveno inteligentním zpracováním a hlavně závěrečnou pointou, která v mých očích apeluje na titul nejlepšího filmového zakončení vůbec. Úvodní část snímku mě vážně nadchla- podmanivá a zvláštní hudba Jerryho Goldsmithe na pozadí znepokojivého prostředí neznámé planety vytváří kulisu typickou pro klasicé sci-fi z let 60. a 70. Opičí společnost je sice načrtnuta poměrně jednodušše, ale jejich hrdost a nadřazenost vůči člověku čpí doslova z každého slova a je dalším silným motivem, který udržuje diváckou pozornost i ve chvílích, kdy se zdánlivě nic neděje a jen se povídá. Navíc vše je podáváno tak přesvědčivě a obratně, že každý je nucen skutečně přemýšlet, kde vězí skrytá pravda a kdo je tím pravým pánem tvorstva. Ocenit se ale musí i masky, které jsou dostatečně přesvědčivé a živé, herecký projev hvězdného Hestona, který dodává své roli velké charisma, a já oceňuji i překrásnou Lindu Harrison, kvůli které bych na takové planetě i docela rád ztroskotal. Tenhle snímek zkrátka drží status fenoménu absolutně po právu, doufám jen, že jeho vize budoucnosti se nikdy nevyplní:-) 90% (04.02.2013)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 200 nejlepších sci-fi filmů - 200 Greatest Sci-Fi Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. A kniha byla taky dobrá, možná ještě lepší, protože tolik nestárne. Dnes tento film už je spíše pohádka než sci-fi nebo drama, při každém dalším sledování se stále více nudím - na rozdíl od jiných fimů...Trailer: http://www.sms.cz/film/planeta_opic-1968/ukazka (10.03.2009)

Jedním z důvodem, proč nemám ráda sci-fi je, že jde mimo realitu. Většinou dějová linka postrává logiku. Jsou to vlastně takové pohádky pro dospělé. Jenže jak se dá, naše fantazie je právě limitována naší realitou. To se projevuje i zde. Příběh je postavený na oblíbeném posunu v času, člověk se dostává na svou planetu, ale o mnoho tisíc let později. Nalézá zdegenerované lidi, kteří nemluví a žijí jako zvířata a inteligentní mluvící opice. Tady nastává veliký problém - spousta nelogičností. Je možné nepoznat, že jde o planetu zemi? Když je zde kyslík, voda a den má 24 hodin?Je možné, aby mluvící lidé přestali mluvit a natolik zdegenerovali, že by přišli o celou svou kulturu? Je možné, aby se opice za 2000 let vyvinuli na tak vysokou úroveň? Z hlediska evoluce nesmysl! A pak - neměly by pak svoji vlastní civilizaci? Pokud by se naučili mluvt, zcela jistě by si vytvořili vlastní jazyk. A kde asi vzali zbraně? Kdopak je vyrobil? A náboje také vydrželi 2000 let? Zde se převádí lidské pokročilé myšlení a zvyklosti na opice (akademie, soud, zoo, cirkus, používání zbraní, oblečení, povozu, koní). Samozřejmě jde o záměr - ukázat křehkost naší civilizace, zamyšlení nad tím, jak by mohlo lidstvo dopadnout, otočit pojem inteligentní bytost a zvíře a blablabla ... Chápu, že to někoho může bavit že to považuje nejen za zábavné, ale i za poučné, inteligentní. Ve skutečnosti jde o únik z reality. Nikomu to neberu, ale pro mě to není. K dnešnímu dni bylo natočeno 15 filmů s tématem inteligentních opic (další budou nepochybně následovat), takže se z toho časem stalo velice otřepané téma. A jak se říká, opakovaný vtip, přestává být vtipem. Ale abych byla spravedlivá - film není špatný, ale nepřipadá mi ničím výjimečný. V roce vzniku jistě originální, dnes spíš přeceňovaný. Pelička na závěr - copak nám to tu vykukuje na pobřeží z písku?! :o) :o) :o) (04.09.2014)

Rozhodl jsem se napsat k tomuto filmu komentář...a jak tak nad tím přemýšlím, nemám snad co k této esenci dokonalosti a mému 2. nejoblíbenějšímu sci-fi co říct. Má dost možná vůbec nejsympatičtější a nejoblíbenější podkresová hudba od arcimága Jerryho Goldsmithe rozjíždí jeden z nejzajímavějších příběhů kinematografie, mrazivou, dechberoucí podívanou, která NIKDY neztratí své kouzlo. Masky v Planetě opic budou navždy vypadat skvěle, protože jsou zkrátka pravé, ručně dělané. Digitální efekty stárnou rychle a časem jsou k smíchu. Planetě opic se však směje jen blbec. Lovecraftovské pravidlo přikazující závěr, který má překonat vše, co jsme dosud v příběhu zaznamenali, je zde předvedeno učebnicově. Není problém takový závěr vytvořit v prázdném filmu, ale ve snímku, který nás dusí neustálými nápady a neuvěřitelnou propracovaností a bezchybností, je to teprve oříšek. V Planetě opic je však závěr, který v této kategorii v mém osobním žebříčku nese jednoznačné 1. místo a jediná škoda je, že je tak neuvěřitelně známý a provařený, že málokdo dokáže před zkouknutím odolat jeho prozrazení. Jelikož jsem ale Planetu opic viděl poprvé snad v šesti letech, nikdo to nestihl a já byl v šoku, v šoku přesně takovém, v jakém jsem měl být. (18.04.2006)