Planéta opíc

Některým filmům věk neprospívá. Já, člověk počátku 21. století, éry bouřlivě se rozvíjejících technologií, jsem viděl archeologický nález na poli filmů, dokládající dřívější poměrně slušnou úroveň kultury s barevnou filmovou keramikou. Jenže - úžas se nedostavil. Viděl jsem roztomilý film, plný převrácených odkazů na lidstvo a asi i na hodně nepovedenou karikaturu církve (?), fanatismu (hodně přepáleného), nic víc. Ten drtivý dopad mě minul. Napětí nula voltů. Že by snímku opravdu uškodila úplně jiná doba a společenská situace? Možná. Taky mi vadí jisté drobnosti - opičky mluví anglicky? Nesmrtelný to jazyk, když lidé tu nemluví vůbec. A kde se vzali koně? A pušky? Zbrojařský průmysl kvete, a přitom se neumí vyrobit ani zubní protézu? Přesto stálo za to obětovat mu 2 hodiny svého pozemského času. Jen nevím, komu bych v budoucnosti fandil, pokud by evoluce došla tak daleko, že by nám tu běhal Kocour z Červeného trpaslíka nebo Dr. Zeius. (16.07.2017)

Už od prvého strmého vrhnutia sa kamery v ústrety morskej hladine, na ktorú s hukotom narazí povrch pristávacieho modelu raketoplánu, posádky za zvukov melódií Jerryho Goldsmitha bojujúceho o život v uzavretom priestore a hrôzostrašného pohľadu na mŕtvolu ženy a ukazovateľ dátumu je jasné, že toto je trochu iná sci-fi. Tak inteligentná, zaujímavá, s uveriteľnými hereckými výkonmi a technickou stránkou spracovania (kamera, hudba, výprava) tak vybrúsenou, že sa postavila do priameho súboja s Kubrickovým 2001: Space Odyssey a najtuhší boj s ňou zviedla v otázke čo najvernejšieho napodobenia opíc ľuďmi v kostýmoch (zvíťazil síce Kubrick, ale ani Schaffner si na dobu vzniku rozhodne neviedol zle). Príbeh je ľahko uchopiteľnou, ale pritom dostatočne nepríjemnou alegóriou ľudskej civilizácie a všetkých jej neduhov - nerovnosti, pochybnej demokracie, tmárstva a brzdenia či už náboženstvom alebo diktatúrou jedinej pravdy vládnuceho, drsnej reality zaobalenej v kabátiku sci-fi. Perfektný film, ktorý nie je prostý vád, ale momentálne sám, ohúrený podobne ako Charlton Heston svojim deziluzívnym odhalením v závere, na ňom žiadne nenachádzam. Od prvej do poslednej minúty úžasné zábery, hudba, kostýmy, triky, lokácie, dialógy, po všetkých stránkach funkčná premisa a presah. Vlastne by som pokojne prijal aj dlhšiu verziu. 100% (20.09.2014)

Úžasné, jak Planeta opic nestárne. Právě naopak. Čím víckrát ji vidím, tím více se mi líbí (navzdory tomu, že si vždycky myslím, že už se mi snad víc ani líbit nemůže, jak je skvělá). Je to zkrátka neskutečně propracovaný sci-fi příběh se vším všudy, jehož poselství je stále aktuální. Bohužel. Masky jsou dokonalé, já prostě vím, že se dívám na opice, ne na lidi schované za gumovými (či jakými) čumáky, a stejně tak obdivuji herecký výkon Charltona Hestona, který většinu filmu stráví polonahý a asi polovinu navíc neřekne ani slovo... A přesto hraje jako ďábel. O Goldsmithově hudbě se snad ani zmiňovat nemusím - právě soundtrack k Planetě opic podle mě dokazuje, jaký nepřekonatelný génius to byl. Nenajdete podobně podivnou, propracovanou a originální hudbu, která by byla tak návyková. Snad kromě Vetřelce.__P.S. A nejzajímavější na tom všem je, že téměř všechno, co dělá tuto Planetu opic tak dobrou, má i remake od Tima Burtona... Téměř. (11.10.2009)

,, Tak přece to udělali! '' ------- Knihu jsem četl ještě před viděním filmu a myslím si, že na svoji dobu bylo toto filmové zpracování odvedeno velmi důstojně. Je to zlatá klasika sci-fi filmů, podobně jako Vesmírná odysea nebo Vetřelec... Sedmdesátky byly ideálním časem, kdy Boullovu knihu natočit. Byla to taková vlasatá a ochlupená doba a tak nějak si myslím, že v kostymérně nebyl zas takový problém ty herce do podob goril a orangutánů líčit :-)! Ale teď vážněji. Tohle opravdu zasluhuje plný počet hvězd! * * * * * (14.04.2017)

Dost mě štve, kolik lidí tento snímek spojuje se svým dětstvím, prohlašuje ho za zásadní a formující dílo svého života. Ne. Tenhle film je přece jenom můj! Do značné míry utvářel celé moje vidění světa, moji představu o vesmíru, čase, charakteru lidí, životě a smrti i o tom, jak je to všechno asi složité a děsivé. Navíc k nám na základku jednou za čas docházely takové doktorky, které nám, svlečeným do spodního prádla, kontrolovaly křivé páteře, ploché nohy a podobné defekty. Humus. Mojí postavičce už zřejmě nebylo pomoci, ale jedna z těch paní mi definitivně stvrdila, že Planeta opic není pouhá fikce. Vypadala totiž přesně jako Zira. Ovšem víte, co je úplně ze všeho nejlepší? Že když se dívám ta tenhle skvost dneska, jsem z toho snad ještě víc na větvi než tenkrát. (19.04.2008)