Planéta opíc

"Lidská moudrost jde ruku v ruce s idiotstvím." Jako příslušník lidského plemene, které neustále testuje, co jeho planeta ještě vydrží, jsem kdysi u tohoto snímku pocítil vážné varování. A cítím ho i dnes, kdy má nejeden opičák přístup k červenému tlačítku. Naštěstí s tím nemohu nic dělat, tak alespoň občas navštívím Planetu opic, kde pomáhám Taylorovi najít řeč, uhýbat nástrahám a svlékat divoženku Novu. Mě to tam zkrátka baví, ale v ZOO už se na gorily, orangutany, šimpanze, makaky ani paviány nekoukám s takovým nadšením jako dřív. Snad jen kosman zakrslý mi připadá sympatický, ale obezřetnost mne neopouští ani u jeho klece. (01.01.2016)

Filmová lahůdka pro zoofily, časem poněkud vyčpělá, ale hlavní myšlenka nezestárla a bohužel bude, vzhledem ke stavu lidstva, asi ještě dlouho aktuální... přinejmenším dokud se nezničíme. Poprvé jsem se s "Planetou opic" setkala formou nepříliš konzistentního vyprávění mladičké instruktorky na dětském táboře (pár měsíců po revoluci už nebyl pyjonýrský, vedoucí věčně naložení v lihu, místo družby jsme malým pšontkům za řekou vyhlásili válku - ba dokonce i celníci museli několikrát přijet ověřit, co je to na hranicích za bordel). Podruhé jsem "Planetu opic" slyšela o pár let později od komediálně nadané spolužačky - ta nám na lyžáku převyprávěla obsah knihy. Nedlouho poté jsem konečně ten slavný film i viděla... a teda nic moc - hlavně mě kupodivu ničím nepřekvapil:-). Ale uznávám kultovní status tohoto dílka, přimhouřím své kalné oka i nad zastaralostí a s trochou remcání tu čtvrtou hvězdu přihodím. 70% (22.02.2011)

"Ty i já něco hledáme, ale sny nemáme stejné. Já doufám, že ve vesmíru existuje něco lepšího než člověk." Jedna z nejlepších sci-fi všech dob. Scénář (pomineme-li několik logických lapsů), kamera, hudba, masky, herecké výkony, vše je parádní a funguje i dnes. Úvodní, kamerově chaotické ztroskotání raketoplánu a následné putování nehostinnou planetou podmalované znepokojivou hudbou jsou dokonalou esencí napínavého dobrodružství kdesi ve vesmírných dálavách, s důrazem na osiřelost kosmonautů. Se zjištěním, že na téhle planetě mají nad lidmi navrch lidoopové, kteří se k lidem chovají jako ke zvířatům a mezi sebou se velmi lidsky handrkují, se žánr mění na neméně napínavý a zajímavý alegorický politický thriller, ve kterém nejde o nic menšího než o vykastrování neodolatelného cynického macha Hestona, s oblibou filozofujícího s obnaženým zadkem. Celý film pak korunuje famózní šokující pointa, dnes asi z dálky odhadnutelná. (17.08.2011)

Zase jeden kultovní film, kterej mi nic neřiká. Planetu opic jsem viděl už před lety a v paměti mi to utkvělo jako blbost. Zdejší hodnocení mě poněkud zmátlo, takže jsem si začal myslet, že si to možná jenom špatně pamatuju a třeba ten film tak špatnej nebyl. Tim pádem jsem Planetu opic ponechal zatim bez hodnocení. Včera jsem se na to po letech zkusil podívat znovu a opět mi to připadalo jako blbost. Sice film naráží i na celkem zajímavý téma (popírání vědy ve jménu náboženství), ale k tomu nepotřebuju okolo nějakou slátaninu o tom, jak Charlton Heston bojuje s opičákama a jako bonus si najde čubičku, která se svou vizáží mezi ty "neandrtálce" zapadla asi stejně dobře jako ženská s fialovou trvalou v modrym tesilovym plášti. (08.01.2012)

První Planeta opic se opravdu povedla. Film sebou nese opravdu depkovité enviromentální poslání a vedle výborných masek (jako malý jsem z nich měl jednu dobu opravdovou fóbii)potěší i charismatický Heston v hlavní roli. V dnešní době jednoznačná kultovka. Škoda jen toho shitu, co přišel pak. ***Věděli jste, že: Pro lepší vcítění se do atmosféry nosil během psaní hudby skladatel Jerry Goldsmith opičí masku. *** (11.04.2007)