Veliká příležitost

Ultimátní zrůdnost. Za ty vyleštěné úsměvy a kecy provolávající slávu socialismu máte chuť hercům dát pěstí. Největší výsměch je, jak za Baťovy krutovlády dělníci dřou na stavbě dráhy, aby pak o pár let později dílo dokončili s úsměvem na rtech. [Víte, když den před projekcí paradoxně absolvujete o téhle ‚radostné‘ době rozhovor s člověkem, který si v ní moc radostného neužil, musí se vám obrátit žaludek z každého, kdo by to chtěl vrátit nazpět.] (05.04.2010)

O tom, jak naši rodiče chtěli změnit svět... Samozřejmě, film byl do jisté míry schématicky, ale po profesionální stránce udělaný velmi dobře a vcelku pravdivě. Jestli někdo fandí druhé straně a panu Bartošovi a Jiřím Vršťalou, je to jeho problém. Mládež toho v prvních pětiletkách (tohle ještě byla dvouletka) vybudovala v naší republice skutečně dost a nebylo divu, že to některým nebylo po chuti. Keťasové, kteří nabízeli prázdné krámy, ale v bytě měli nabité skříně se zbožím, skutečně byli. A byli i sedláci, kteří odmítali prodávat své produkty svazákům... Jde skutečně jen o úhel pohledu, o to, co kdo pokládá za správné. A batismus? To byl nemilosrdný systém - ano, vyžadující naprostou loajalitu. (04.12.2019)

"Když mu dal soudruh Gottwald amnestii, tož my ho přece neodmítnem!" Nová doba, nový prezident, nová amnestia, nová príležitosť. Buduje sa kult osobnosti aj železničná trať začatá kapitalistami. Náš hrdina sa práce a zodpovednosti nebojí a vyberie sa poctivou prácou odčiniť vlastné nepoctivosti minulosti. Krásny protiklad je ukázaný v samotnom pracovnom procese pri výstavbe, ktorá za Baťu pripomína sovietsky gulag vrátane krutých dozorcov neberúcich v blate a daždi v rámci produktivity ohľady na život a zdravie vykorisťovaných skoro otrokov, zatiaľ čo pod slnečným patronátom socialistických mládežníkov ide s úsmevom a piesňou na perách práca od ruky jedna báseň a prípadné problémy so zásobovaním vodou a potravinami od socializmu neprajných kulakov, slabou pracovnou morálkou bagristu-alkoholika alebo reakcionármi nastrčeným záškodníkom sa riešia obratom. Všetci sú usmiati, optimistickí a na všetko odhodlaní, ako to v správnej budovateľskej agitke má byť. Herci hrajú ako sa od nich v tej dobe a žánri očakávalo, pokúšajú sa o juhomoravský dialekt, medzi brigádnikmi by sa mali vyskytovať aj Květa Fialová a František Peterka, ale v nadšenom dave sa mi ich nepodarilo identifikovať. Problém s identifikácoiu som mal celkovo, rovnaké tváre, rovnaké účesy, rovnaké montérky, holt pri budovaní nového krajšieho sveta nie je kedy na buržoázne individualistické maniere. "To víš chlapče, dycky a na všecko mosíš zpříma!" (09.12.2022)

19.6.1948 se pouštělo na prezidentskou amnestii, to když se vrahoun a ožrala Gottwald stal prezidentem avšak elita národa hnila dál v kriminálech...Té se amnestie netýkala. Lidí vysokých morálních kvalit, lidí schopných a lidí statečných. Z těch měli pitomí soudruzi strach. Vědci, statkáři, továrníci, duchovní, příslušníci západního odboje a opozice, ti všichni si museli teprve počkat na rok 1953 a leckdo i po něm než ta zrůda Gottwald konečně pošla. Někdo se toho ani nedožil Buď byl popraven, nebo zemřel během výkonu trestu vlivem strádání či nehod při těžbě uranu atd... Film vykresluje lakomé sedláky, zlé továrníky i brutální prvorepublikové četnictvo. V kontrastu tomu je poúnorový příběh plný nadšeného budování na stavbě železniční trati. Co mohlo být lepšího než se stát členem úderky a bojovat o prapor? Ale ani při budování si nedá reakce pokoj a vystrkuje své růžky. Naštěstí soudruzi bdí, na ně si reakcionáři a záškodníci nepřijdou. Příběh sám je o vězňovi, který byl amnestován a rozhodl se amnestie využít k nápravě. Uvědomuje si jak velkoryse se k němu společnost zachovala a on jí to hodlá vrátit nadšeným budováním leč jeho minulost se za ním táhne a nejen ona. Z věznice totiž byli propuštěni i další jeho spoluvězni, ti však ale nehodlají budoval, ale škodit. Vedoucím brigádnické úderky je Vlastička Chramostová a je to fakt pekelná záležitost... Doba to byla šílená... Sice si člověk tak trochu říká co se tam asi na těch brigádách mládeže mohlo dít hlavně po večerech když kouká na všechny ty k budovaní natěšené mladé brigádnice, ale stačí aby si člověk uvědomil, že se film odehrává v létě a všichni běhají celý den v holinách... Když jsem viděl podmínky v jakých se brigádníci myli a těm bych i věřil, muselo to být večer na nocležně co se týče ovzduší opravdu nebezpečné...Tohle je na čistokrevný odpad. nemám nic proti budovatelským ,,klasikám'' ale tady ta nenávist ke všemu co nešlo s rudým proudem čpí jak ty nohy z těch holin... Tohle je propaganda jak vyšitá a natočená tak, aby ji pochopil i ten nepitomější divák od lopaty. Dávám tedy za 3 pláňata. * * * (14.11.2019)

,,A tady je náš kulturní referent, Blanka.“ Připraven na krutou a nemilosrdnou komunistickou agitku, přečkal jsem tento pokřivený škvár téměř bez úhony. Pravda, v úvodu se s tím moc nepářou a zaměstnání u Baťy za první republiky líčí jako koncentráky. Pak ale nastane změna a najednou tu máme masy veselých lidí připravených pracovat a budovat. No prostě o příběhu nemá smysl se vůbec zmiňovat, je to jasné už z plakátu a doby vzniku. Moc nechápu, proč se ti herci snažili mluvit v nářečí, působí to hrozně nepřirozeně. Herce mohli také vybrat lépe, byli si všichni hrozně podobní a já měl problém dešifrovat, který že z chasníků je ten ukrutně zlý buržoazní záškodník a který je ten charakterově bezchybný komunista. Naopak mě potěšila dokumentární hodnota stavby železnice a starodávný bagr. Celkově vzato bych tento film nedoporučoval nikomu, jen zájemcům o historii a komunistickou ideologii jako studijní materiál. (12.08.2016)