Zulu

,,ARMÁDA NEMÁ RADA VIAC NEŽ JEDNU PORÁŽKU DENNE." __ To, čo Angláni jeden deň pohnojili, si nasledujúceho svoju reputáciu opäť napravili. Či už chceme alebo nie, ,,Zulu" si so 15 rokov mladším ,,Úsvitom Zuluov" porovnanie zaslúži, nielen preto, že filmov zobrazujúcich tento slávny africký kmeň až toľko nie je, ale predovšetkým z dôvodu, že oba približujú udalosti, ktoré na seba bezprostredne nadväzovali. Napriek určitej kritike hlavne na účet mladšieho brata sú oba filmy vyvážene vydarené a pozornosť si v nich zaslúži minimálne to z akých opačných uhľov sa v nich na domorodcov nazerá. Aj keď v oboch prípadoch sú prezentovaní iba ako masa a charaktery sa rysujú len v radoch Angličanov, tu, v óde na víťazstvo Dávida nad Goliášom sú oni tí ,,zlí" a naopak v prípade ,,Úsvitu" pri zobrazení neschopnosti britských jednotiek a samoľúbej povýšenosti dôstojníkov si skutočné uznanie zaslúžia práve skvelo organizovaní Zulu (nech im je dopriate, že aspoň raz vyhrajú). Hickoxovho počinu si predsa len cením o čosi viac, pretože v ňom sami Angličania ukázali ako sa veci vtedy naozaj mali a nebáli sa čo najvernejšie zobraziť tému v ktorej tak potupne dostali na frak. Réžijný um Endfielda a Hickoxa je však za jedno a obaja boli skôr rutinérmi. Hickox ponúka (prirodzene) veľkolepejšie davové scény, ktoré vraj síce ,,nevedel predať" ale pôsobivosť sa v nich dosahuje istotne viacej než tu. V Enfieldovom diele na mňa napriek mnohým pozitívnym ohlasom takmer žiadna bojová scéna až na poslednú paľbu nepôsobila strhujúco a skôr som ocenil uvedomenie si vojakov, že počas bitky sa nebudú môcť kedy starať o ženskú sukňu a tak ju spolu so šialeným Hawkinsom pošlú preč, aby chlapi ostali na všetko sami, čím sa režisér vyhol prípadným klišé. ,,Zulu" funguje aj bez znalosti mladšieho prequelu, každopádne tých 100 ďalších minút si pred týmto pozretím hádam nájdete. (263. hodnotenie, 36. komentár k filmu) (21.01.2013)

Na 64. rok nesmírně povedený válečný snímek. Michael Caine coby cucák tu předvádí chladné anglické herectví. Příběh z prostředí, kde mladý W.Churchill budoval svoji vojenskou kariéru. Zajímavá ukázka britské bojové taktiky, která tu přinesla svoje ovoce. Hrdinství se tu neodvíjí od lásky k vlasti či královně, nic jiného jim nezbývá. No a pak mě napadlo...kdybych byl mezi těmi vojáky, posral bych se strachy! (05.07.2011)

Příjemná válečná podívaná, která je poctivá jako hlavní postavy v tomto filmu. Je prostě hezké občas kouknout na film bez efektů, kde hordu útočníků nezastává digitálně namnožený komparz o deseti členech, ale stovky reálných lidí. Zajímavé jsou hlavně role velitelů, kteří jsou natolik přehnaně odměření, suší a plní znalostí z příruček, že to určitě odpovídá skutečnosti, která tenkrát v britské armádě panovala. Film se v podstatě nedá hodnotit jinak než vysokým hodnocením i když má tolik much, že se člověk občas usmíval. Například, všude umírají rudokabátníci a s nikým to výrazněji nehne, ale jakmile to schytá tele, tak to se hoši skoro rozplakali. Chyby jsou i filmařské, režie asi nedokázala v pár sekvencích kočírovat černochy, protože ten styl jakým se zastavovali před Brity jen aby náhodou nepřežili byl do očí bijící. Přesto všechno je Zulu geniálním kompromisem právě mezi nechtěným vtipem a dobovým ztrárněním, které nám dnes příjde trochu bizarní a zároveň poctivou filmařinou a zajímavou výpovědní hodnotou skutečné události. 80% (29.07.2011)

Nádherná kamera a poctivá výprava udělaly hodně, byly ovšem pohříchu omezeny na jednu malou vojenskou základnu. Úvodní příprava "opevnění" povrchně seznámila (po vzoru katastrofických filmů) s význačnými charaktery z nevelké posádky, aby posléze nastal očekávaný útok – tzn. monotónní nabíhání zulských válečníků na zteč a jejich masakrální (leč bezkrevné) postřílení a propíchání bajonety na hromadu. Avšak kdo jsem já, abych zpochybňoval vytříbenou kmenovou "taktiku", že? Z pohledu Britů zaznělo pár plochých protiválečných (křesťanských) noticek či náznaků sporu o velení, došlo k několika hrdinstvím i na "gentlemanskou" bojovou disciplínu a řád, což mělo své momenty, celkově ale film ani režie strhnout nedokázaly. (20.02.2024)

Film, který bych si užil tak ve svých dvanácti letech na letním kině, takhle přišel pozdě. Takový britský western (southern), neb stačilo by vyměnit červené kabáty za modré a zulské bojovníky za lstivé rudokožce a všechno ostatní by mohlo zůstat - čacký velitel s ostře řezanou tváří, švarný důstojnický zelenáč, strohý seržant (se sice hluboko uloženým, ale dobrým srdcem), vzpurný a mravně rozkolísaný voják, který se zocelí v ohni bitvy i ten praštěný pastor s praštěnou dcerou a na konec masa anonymních nepřátel k odstřelu. Vlastně přehlídka klišé, včetně základní zápletky, kdy hrstka bělochů (zástupců civilizace a rozumu) se brání záplavě barbarů (a nevědomí), přičemž se tak nějak cudně pomíjí ta skutečnost, jak se ti civilizátoři na ta barbarská území dostali. Ostatně podobná schémata by se jistě dala najít i v literatuře a kinematografii neevropských národů, které někdy měly či mají civilizátorské svrbění (napadají mne Číňani a Japonci), neb imperialism není evropským patentem. Nevím, nakolik se tento film drží historické skutečnosti, ale zde ti Zuluové bojovali tak pitomě, že se zdá být podivné, že před tím zmasakrovali britské voje u Isandhlwany. Jinak je to film pěkně a opulentně natočený. (06.07.2011)